To znamená, že zatím celou tu dobu, když se tady bavíme o nějaké historii, jak k tomu došlo v těch Spojených státech, a já budu velmi stručná o té historii, protože o tom by se mohlo velmi půvabně vyprávět také dlouho. Podíváme-li se do historie, tak už v 17. století mohli v Massachusetts, muži tedy jenom, volit z domova, pokud byly jejich domovy ohroženy útokem indiánů. To je spíše taková rarita. Ale prvním velkým vítězem korespondenční volby ve Spojených státech nebyl v roce 1864 nikdo jiný než slovutný Abraham Lincoln.

Nicméně největší haló kolem korespondenční volby způsobil samozřejmě, nebo k němu přispěl řekněme, nechci být tak krutá, bývalý prezident Spojených států amerických Donald Trump, který se nemohl popasovat s porážkou, a tak po prohraných prezidentských volbách v roce 2020 podal celkem 63 žalob, které se týkaly validity výsledků voleb a volebního procesu. Můžete si sami tipnout, kolik jich vyhrál. Jednu vyhrál. Týkala se lhůty pro předkládání ID, tedy jakéhosi průkazu totožnosti při hlasování poštou. Já bych zde opravdu nerada zpochybňovala americké soudnictví, což zde tedy již také zaznělo.

Naopak proti samotnému Trumpovi jsou nyní vedena před soudem čtyři trestní řízení, v nichž je obviněn z celkem 91 trestných činů. Patří k nim samozřejmě pokusy o zvrácení výsledků voleb v roce 2020, zasahování do voleb v Georgii, falšování obchodních záznamů v New Yorku, špatné nakládání s utajovanými dokumenty a tak dále, a tak dále. Zde můžu opět citovat z oficiální zprávy OBSE, kde se voleb za tuto organizaci zúčastnily stovky pozorovatelů. Citace: "Soudy většinu těchto žalob zamítly s poukazem na nedostatek důkazů k prokázání nároků, 10 žalob bylo žalobci staženo. Ve většině případů, v nichž žalobci veřejně vyslovili obvinění z podvodů a pochybení, nepřednesli ani oni, ani jejich právníci tato tvrzení pod přísahou během soudních jednání. Celkově vzato byl počet a rozsah doložených případů podvodů spojených s absencí hlasovacích lístků zanedbatelný." Tolik zpráva OBSE.

Když to tedy shrneme, a jak poznamenává profesor volebního práva Hasen, ačkoliv korespondenční volba může být rizikovější než osobní hlasování, to je třeba si přiznat, je stále pravděpodobnější, že do Američana udeří blesk, než že se dopustí podvodu při korespondenční volbě. V USA se hlasuje korespondenčně již více než století a samozřejmě je co vylepšovat, nicméně důvěru ve volební systém narušuje dle mého názoru především zlovolně a úmyslně jeden člověk a tím je Donald Trump a jeho příznivci z hnutí MAGA. A já bych velmi nerada, kdyby tento typ rétoriky, zpochybňování již dopředu, se stal nějakým způsobem částí kampaně a někdo se to snažil tady replikovat.

Krátce ještě ke Švýcarsku, to tady z úst kolegů také zaznělo. Korespondenční volba v zahraničí je zde možná zhruba v polovině kantonů a pak jsou zde takové jaksi vizionářštější kantony, to je Basilej, Thurgau a tuším, že St. Gallen, kde se dá hlasovat dokonce elektronicky. Takže také se nedá říct, že by ta korespondenční volba nebyla možná.

Co se týče Německa, také to tu zaznělo, oni původně ti Němci, tam samozřejmě všichni víme, že - a bylo to také opět tady zdůrazněno - tam je korespondenční volba běžná i vnitrostátně, ale já budu hovořit o té volbě pro občany ze zahraničí. Původně museli splňovat vlastně občané, kteří chtěli volit ze zahraničí do německých voleb, poměrně složité parametry, nicméně tam byl přidán odst. 2 paragraf (?) 12 volebního zákona, který v podstatě umožnil volit komukoliv. Komukoliv, kdo prokáže, že je seznámen s německou politikou, a komukoliv, kdo prokáže, že jí může být nějakým způsobem ovlivněn. Takže kdo si chce poznamenat, odst. 2 článek (?) 12 volebního zákona. Dodám klidně podklady.

Pokud jde o tu tajnost, to je nejčastější argument. A ano, tady si myslím, že to je opravdu křehké. Tajnost korespondenční volby, která bývá oponenty zpochybňována a uváděna jako nejčastější a patrně také nejzávažnější protiargument. Zde bych ráda uvedla, že pokud bychom chtěli ze sta procent zabránit manipulaci s volebními lístky, pak bychom tedy museli i vnitrostátně zrušit distribuci hlasovacích lístků a volební sady bychom museli předávat až do rukou voliči přímo v té hlasovací místnosti. I to je systém, který samozřejmě svět zná, dochází k němu velmi často a používá se v mnoha státech - ovšem v jakých? Nic proti tomu, většinou se to používá na Balkáně nebo v podkavkazských (?) republikách.

Naše tradice je trochu jiná, ale můžeme se samozřejmě o ní bavit. A už to tady také od Radka Vondráčka zaznělo. Koneckonců hlasování s přenosnou volební schránkou taktéž neprobíhá za plentou a samozřejmě ho rušit nechceme nijak. To je jasné. Naopak v novém zákoně o správě voleb dokonce přidáváme možnost, kdy členové volební komise mohou vyjít před volební místnost, pokud není bezbariérová a tak dále, nebo je prostě špatně přístupná, mohou jít ven a nechat voliče odhlasovat do mobilní volební schránky. Tam ta plenta také není.

Můžeme se zcela relevantně bavit o systému utajení hlasování doručeného korespondenčně. Systémy jsou různé. V Norsku, ve Francii mají tři obálky. Například v tom Norsku funguje systém tří obálek, ale ty obálky si dokonce ten volič může - nedostává je vlastně zaslané oficiálně, ale může si je obyčejně koupit v papírnictví a hlasovací lístek si stáhne z webu. To je jeden ze systémů. Ve Francii máte také tři obálky, přes to všechno jsou podvody s korespondenční volbou zcela minoritní, vzácné, prakticky k nim nedochází.

Já zde opravdu pořád dokola tedy bych nerada poslouchala, že nejsme tady u nás jako ve Švýcarsku, v Německu, protože já tedy českým voličům opravdu věřím a opravdu bych je nerada podceňovala a přistupovala k nim jako k nesvéprávným osobám, které se nedokážou rozhodnout a které si neumí přečíst pravidla korespondenční volby, a à priori je snad považovat za někoho, kdo potřebuje vodit za ruku, chce podvádět nebo se nechat podvést. Vy, kteří nechcete korespondenční volbu, já si myslím, že to je o hrozné nedůvěře. Nedůvěře ve voliče, nedůvěře v systém. Já si myslím, že my voličům věříme, a myslím, že jsme rozvinutá demokracie, která si korespondenční volbu alespoň pro voliče žijící v zahraničí zcela jistě zaslouží. Koneckonců, kdo v tomto systému volit nechce a nedůvěřuje mu, tak stále může dojít na zastupitelský úřad a odhlasovat prezenčně.

Zazněla tu nebo ještě možná zaznějí města jako Melilla, což je autonomní španělské území v Maroku, zazněl tu Birmingham a jeho korespondenční volba v roce 2005, nebo transylvánské město Targu Maru (Mures?), to tu ještě nezaznělo, to říkám já, kdy prostě došlo ke ztrátě a nalezení spálených odevzdaných korespondenčních hlasů. Ale můžeme také mluvit o podvodech při běžném prezenčním hlasování, kdy dochází k family votingu, už tu o něm také spousta věcí zaznělo, což je případ, kdy buďto je ovlivňován ten volič doma, anebo se za plentou dokonce schází víc lidí. (Poznámky poslance Nachera.) Já mluvím o zahraničí, nemluvím o nás, o České republice. To jsou zjištěné věci, kdy k tomu dochází zcela běžně.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Prosím, nereagujte na sebe přímo a neveďte diskusi navzájem mezi jednotlivými poslanci. Děkuji.

Poslankyně Lucie Potůčková: Omlouvám se, zaslechla jsem z vedle. To znamená, že to jsou věci, ke kterým ve světě dochází, a neříkám, že k nim dochází u nás doma v nějaké častější míře. Nicméně to jsou zkušenosti, které jsme zaznamenali jako pozorovatelé v rámci misí OBSE. Dochází také k jiným věcem. Dochází ke svážení voličů v mikrobusech až k volební místnosti nebo ke spoustě lidem se třeba nedostane volební urna. Zase mluvím o případech ze zahraničí prosím vás. Neříkám, že k tomu dochází v České republice.

Toto jsou všechno tedy identifikované případy nesrovnalostí při volbách, které jsme zaznamenali v Srbsku, v Maďarsku, Bosně a Hercegovině a také v Turecku. Můžeme mluvit o tom, že v některých těchto státech musí stříkat na palce voličů například fosforeskující látky, pigment, aby nedocházelo k duplicitě volby, protože prostě nemají kvalitní seznamy voličů, ale na rozdíl od České republiky ty my máme a s novým zákonem o správě voleb ta databáze bude samozřejmě ještě kvalitnější.

Co tím chci ale říct? K nejrůznějším chybám a neregulérnostem dochází mnohdy i při prezenční volbě, například při proxy volbě, a to už jsem říkala, tu sama považuji za poněkud jaksi rizikovější. Ve všech ostatních okolních státech na území Evropské unie nebo v evropském prostoru, které nějakou formu korespondenčního hlasování umožňují, nedošlo za posledních přibližně 25 let ke zpochybnění faktických výsledků. ***