(17.20 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Navíc budou muset volit několik dní, či spíše týdnů před skutečným dnem voleb v České republice, takže když se mezi dnem, kdy odešlou svůj korespondenční hlas, a uzávěrkou volebních místností odehraje nějaká zásadní politická událost, která povede k tomu, že by chtěli svoji volbu změnit anebo nevolit, prostě už to nebude možné. Takže spolu s jednou pochybnou výhodou získávají minimálně dvě zásadní nevýhody.
Zavedení korespondenčního hlasování pro zahraniční voliče v České republice ovšem není jen změnou technickou a legislativně právní, ale je i značným zásahem do filozofie volebního práva a do samotných základů zastupitelské demokracie, protože značně přibude těch v zahraničí i dlouhodobě žijících voličů, kteří rozhodnou o složení české Poslanecké sněmovny a českém prezidentovi, ovšem tito voliči absolutně neponesou důsledky tohoto svého volebního rozhodnutí. Významně tedy klesne podíl občanů, o kterých budou zvolené subjekty rozhodovat, na jejich volbě a ustavení do funkcí, což podle mého názoru rozhodně není pozitivní trend, protože v demokratických režimech mají být občané podřízení moci, kterou mohou sami plně spolu vytvářet volbami, nikoliv moci, která nepochází výhradně z jejich rozhodnutí, ale do značné míry z vnějšku. Korespondenční hlasování by tak výrazně oslabilo podíl občanů České republiky trvale žijících na jejich území, platících tady daně a nesoucích důsledky těchto voleb na správě věcí veřejných, ve prospěch těch osob, které trvale či dlouhodobě žijí v zahraničí. Zavedení korespondenční volby tak může postupně změnit i fundament našeho demokratického politického systému, protože by bylo tvrdým zásahem do tradičního mechanismu, od kterého se odvíjí legitimita všech demokraticky volených institucí.
Velmi důležitým aspektem demokratického volebního systému je i to, že má přispívat k důvěře občanů v demokratický proces. Bez důvěry občanů ve volby nemůže existovat demokracie. Tento proces včetně mechanismu voleb musí být nadto pochopitelný všem občanům, což současný klasický prezenční způsob volby splňuje. Je to rovněž způsob prověřený a fungující, který ve své podstatě nikdy nečelil významným složitostem ohledně jeho důvěryhodnosti. Tato srozumitelnost a pochopitelnost volebního procesu je proto i významnou společenskou hodnotou. S prvkem korespondenční volby se tento původně jasný systém zatemňuje a hodnota srozumitelnosti, pochopitelnosti, a tím i uvěřitelnosti a důvěryhodnosti se pro voliče vytrácí. Významně to tak může ovlivnit důvěru lidí v demokracii jako takovou.
Rovnost volebního práva reprezentuje stejnou váhu každého jednotlivého hlasu. Tento základní princip rovnosti volebního práva je velmi úzce spjat s principem jeho všeobecnosti, a proto byly snahy o dosažení všeobecného volebního práva vždy neoddělitelně propojeny s úsilím o dosažení úplné rovnosti voličských hlasů. Základní atributy rovného volebního práva vymezuje mnou před chvílí zmíněný Kodex správné praxe Benátské komise ve volebních záležitostech. Rovnost počtu hlasů, equal voting rights, a rovnost váhy hlasů, equal voting power, podle tohoto kodexu zaručuje splnění podmínky stejného počtu hlasů pro každého oprávněného voliče, rovnoměrného rozdělení mandátů mezi volební obvody i shodné hodnoty všech odevzdaných hlasů. Podmínkou rovnosti je i shodná četnost uplatnění voličského hlasu v rámci voleb do jedné instituce. Nerovné volební právo dle tohoto kodexu - a teď pozor - totiž vzniká v situaci, kdy mají někteří voliči možnost odevzdat svůj hlas na více místech či mohou hlasovat opakovaně, popřípadě pokud má určitá část voličů na výběr z více způsobů hlasování. To všecko vy splňujete tím návrhem zákona o korespondenční volbě. To všechno splňujete, co vám ti vaši kolegové z Bruselu říkají, že je špatně. A právě tak tomu je v případě aktuálního návrhu na zavedení možnosti korespondenčního hlasování pro Čechy v zahraničí, který je tudíž s Kodexem správné praxe ve volebních záležitostech Benátské komise při Radě Evropy v rozporu. Tady jste nás nutili připravovat nějaké kodexy poslance, já nevím čeho všeho. A tady jste v rozporu s těmi, co vás vlastně řídí, s Radou Evropy, kteří vám říkají, co by se nemělo ve volbách, a vy to stejně všechno děláte.
Zásada tajného hlasování je dnes zcela samozřejmou součástí všech mezinárodních právních dokumentů i volebního řádu České republiky. Nebylo tomu ovšem vždycky tak, neboť původně probíhala procedura odevzdávání hlasů v rámci moderních voleb veřejně, a to obyčejně formou zvednutí ruky, ústním projevem, podpisem volebního lístku či vyplněním hlasovacího protokolu. Důležitým pravidlem zde je i to, že tajné hlasování musí být povinností, nikoliv pouze právem voliče. Opačný přístup totiž může vést k nátlaku na voliče, aby hlasoval veřejně, a tedy i určitým očekávaným způsobem.
A já myslím, že když přejdu do praxe, která se týká všech politických stran, co ODS a personální volba? Já myslím, že je vždycky tajná personální volba, u nás je taky personální volba vždycky tajná v SPD a věřím, že u ostatních politických stran jsou personální volby taky tajné, aby nikdo nemohl říkat, jak to, že máš zvednutou ruku? Vždyť volíš Frantu, tak nevol. Aby nikdo nemohl činit nějaký nátlak. Personální volba a volba by měla být tajná. Zásada tajného hlasování je dnes zcela samozřejmou součástí všech mezinárodních právních dokumentů i volebního řádu České republiky.
Důležitým pravidlem zde je i to, že tajné hlasování musí být povinností, nikoliv právem, pouze právem voliče. Opačný přístup totiž může vést k nátlaku na voliče, aby hlasoval veřejně, a tedy i určitým očekávaným způsobem. V tomto smyslu náleží úkol zabezpečit svobodný výkon volebního práva organizátorovi voleb, jenž je povinen zajistit podmínky zamezující možnosti druhých osob pátrat po tom či následně vyhledat, kdo jak hlasoval. No, to jsem tedy zvědav, jak to uděláte. To slouží jednak jako obrana před možnými nátlaky ze strany moci veřejné, ale princip tajnosti hlasování působí současně i mezi soukromými osobami. V prostředí otevřené diskuse v demokratické společnosti totiž představuje druhá varianta tajnost volby mezi soukromými osobami velmi účinnou bariéru proti nátlaku, neboť občan, volič, může v debatách o aktuálním stavu politické situace a reprezentace v zemi přirozeně pociťovat větší tendenci takzvaně nevyčnívat z davu, anebo jednoduše kopírovat vzorce volebního chování jeho blízkých kolegů, spolupracovníků, spolužáků třeba z vysoké školy a podobně.
Princip tajného hlasování lze bezpochyby označit za stěžejní atribut svobodných voleb. Jeho zajištění, respektive zajištění ochrany před přímými i nepřímými tlaky na rozhodování voliče, je tak nezbytnou podmínkou pro naplnění základních principů volebního práva. V otázce výkonu svobodného volebního práva v podmínkách demokratického právního státu se nejedná pouze o zákonnou úpravu podmínek volební procedury, ale rovněž o řádné technické zabezpečení celého volebního procesu, což u korespondenčního hlasování není možné garantovat, čímž nepochybně reálně hrozí zásadní narušení principu tajnosti volebního práva, a tím i ústavnosti celého volebního procesu. A to je zároveň asi nejsilnější argument proti aplikaci korespondenčního, ale i každého jiného dálkového způsobu hlasování v jakýchkoliv volbách do právního řádu České republiky, ale uvedl jsem i mnoho jiných zcela konkrétních argumentů. A to byl přitom jen začátek, jakési mé úvodní slovo k této problematice. ***
