(17.50 hodin)
(pokračuje Roman Bělor)
Z mé mnohavrstevnaté osobní komunikace a setkání s krajany, tradičními i nejmodernějšími, třeba v americké Nebrasce či rumunském Banátu, Francii a Španělsku, korespondence s krajany v Argentině, Izraeli a dalších zemích jednoznačně vyplývá, že prakticky celá česká diaspora reprezentovaná českými občany v zahraničí považuje za prioritu a zásadní měřítko pozitivního a aktivního vztahu naší republiky k nim právě možnost korespondenční volby. Toto téma je stále znovu a znovu nastolováno s rostoucí urgencí odpovídající přibývajícím možnostem korespondenční volby v okolních zemích. To dokládá mimo jiné rozsáhlý výzkum Karlovy univerzity, který byl prezentován mimo jiné také na půdě Poslanecké sněmovny. Koho to zajímá více, ať se podívá na web s iniciativou Chceme volit distančně.
Přeskočím vyvracení některých protiargumentů k provádění korespondenční volby, to dostatečně zvládli moji předřečníci z řad vládní koalice, naposled Lucie Potůčková. K argumentaci protiústavnosti se také nechci vracet. Oceňuji, že pan Vondráček tady uspořádal kolokvium k tomuto tématu, a oceňuji to, že byli pozváni zástupci obou názorových táborů. Podle mě ovšem nejvíc přesvědčivě o tom hovořil právě ústavní právník a šéf příslušné katedry na Karlově univerzitě Marek Antoš.
K argumentaci, že jsme toto téma vytasili zničehonic bez náležité celospolečenské debaty, musím připomenout, že se debata o této věci vede nejméně od roku 1999, tedy přes dvacet let. Připomeňme třeba nedokončený senátní návrh z roku 2001, případně další senátní návrh a s ním propojený vládní návrh, oba z roku 2005. Tady položím otázku, jestli máme stále znovu a znovu odkládat řešení této věci a nechat naše občany v zahraničí čekat třicet let.
Zásadní otázkou, kterou zde řešíme, evidentně totiž není korespondenční volba, která je funkční, o čemž svědčí seznam států, které ji zavedly, byť s určitými technickými nuancemi. Já mám osobní zkušenost z dřívější funkce v UNESCO a tam se korespondenční volba i o velmi důležitých věcech a o velkých finančních částkách běžně řešila korespondenční metodou. A myslím, že UNESCO jako významná složka Organizace spojených národů nesporně ví, co dělá. Podstatnou je otázka, zda stojíme o to, aby naši občané žijící či pobývající delší čas v zahraničí věděli, že jsme ochotni jim usnadnit a v mnoha případech vůbec umožnit výkon práva volit a podílet se na dění v jejich vlasti. Logicky s tím poměřují, zda stojíme o to, aby náš stát reprezentovali a pracovali v jeho prospěch. Často si stěžujeme na to, že mnozí talentovaní lidé se z ciziny nevracejí. Jsem ale přesvědčen o tom, že korespondenční volba může být důležitou položkou v mozaice důvodů pro či proti návratu. Myslím, že by bylo od opozičních stran upřímnější, a o tom už hovořila kolegyně Potůčková, kdyby se místo vršení tendenčních argumentů proti korespondenční volbě zamyslely nad důvody, proč tak významná část Čechů v zahraniční nevolí jejich politiku. Věřím, že po zapracování logických pozměňovacích návrhů korespondenční volbu zavedeme. O ústavnosti nechť potom rozhodne Ústavní soud. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Máme zde jednu faktickou poznámku - pan poslanec Vondráček.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Chci jenom na úvod předeslat, že nebudu vystupovat teď po panu poslanci, protože já jsem měl to svoje úvodní vystoupení jako zpravodaj, tady jsem byl přihlášen jako čtvrtý a já jsem pak psychicky to neunesl a vystoupil jsem dřív.
Jenom krátká reakce na pana poslance. Tady je vidět, jak je to vždy subjektivně zbarveno. Já jsem na tom semináři za nejpřesvědčivější a nejzajímavější považoval jiné příspěvky, například pana profesora Gerlocha, kterého jsem tu četl, nebo třeba pana senátora Hrabu, který je senátorem za ODS, ale měl velice zajímavý příspěvek, a byl kritický, ke způsobu volby. Já nezpochybňuji, aby krajané, kteří cítí vazbu k České republice, jsou členy naší diaspory, aby hlasovali. To přece nikdo nezpochybnil. Oni hlasovat mohou. Naše otázky byly spíš vždycky typu, kde jsou a kolik. Vy jste zmínil několik nejvýznamnějších vln, ale kde jsou tedy potom umístěni? Nám chybí prostě základní čísla. A naproti tomu říkáme, opravdu za těch x let se neudělalo vůbec nic pro to, aby mohli hlasovat třeba v nějakých zvláštních volebních místnostech. Je to zvláštní. A vy přicházíte s rádoby, nebo na pohled jednoduchým řešením, které v sobě ale skrývá obrovská rizika. Já bych to přirovnal k zatloukání obyčejného hřebíku parním bucharem. Vy hrozíte, vy v podstatě jednoduchou záležitost chcete řešit korespondenční volbou, která, jak vám říkají odborníci a zkušení státníci, může otevřít dveře nebo okno něčemu, co bychom si opravdu v České republice nepřáli. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Máme zde další faktickou poznámku, od pana poslance Kotena.
Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já bych velmi rád zareagoval na předpředřečníka. Co se týká jaksi té korespondenční volby, tak já tady od zástupců pětikoalice vždycky slyším to, že se to řeší už dlouho, že to je potřeba teď vyřešit, máme tady kvůli tomu noční, v podstatě řešíme korespondenční volbu, která bude, dejme tomu, já nevím, nebo by měla být správně až v roce 2026. Ale co se týká krachů podniků na severní Moravě, je velice dobře reálně možné, že tam lidé nebudou mít práci, ztratí práci, naše stavební firmy ztratí dodavatele železa pro liniové stavby. Takže mně to nepřipadá jako rozumné to tlačit zrovna v tomto datu, když tedy to je už, jak říkáte, strašně dlouho otevřená záležitost. Tak ona se tam teď... Já jenom nechápu to, když ti lidé mohli bez problémů volit na ambasádách a naprosto stejným způsobem jako v České republice, to znamená tajně, svobodně a tak dále, tak proč teď najednou musí přicházet změna? A navíc ještě téměř stejní poslanci podávají návrh novely zákona o českém občanství, kde tedy mohou právě nabývat české občanství i lidé, kteří v České republice byli naposledy v roce 1939, včetně potomků, pouze prohlášením bez ověření podpisů. Přitom český občan může skutečně volit jedině s platným občanským průkazem. Já se ještě potom přihlásím jednou. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Hlásil se s přednostním právem nebo s faktickou poznámkou, teď si nejsem jistý, pan předseda Michálek. Máte to jako přednostní? (Ano.) Přednostní, takže to nebudu měřit. Máte slovo.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Nebojte, nebudu diskutovat dlouze, jenom jsem chtěl čistě fakticky reagovat na tu variantu, co tady zazněla, že bychom místo volby poštou lidem v zahraničí zřizovali nějaké hotelové pokoje, ve kterých by se hlasovalo v zahraničí. Já jsem se samozřejmě informoval na Ministerstvu zahraničí, do jaké míry toto je nebo není realizovatelné. A zpráva, kterou máme od úředního aparátu, to nejsou žádné politické názory, tak je taková, že skutečně některé státy se o to v Evropské unii pokusily, že se rozhodly, jedna balkánská země se rozhodla, že pro každých 40 osob její národnosti musí existovat v místě, kde žije 40 osob, jedna volební místnost. Poslala to jako požadavek do ostatních států. A drtivá část ostatních států tento požadavek odmítla, protože zřizovat nějakou volební místnost na svém území samozřejmě má bezpečnostní implikace, znamená to, že ta země, na jejímž území by se ta volba měla provozovat, musí poskytnout své policisty, musí za to zaplatit. A to je něco, na co ty země obvykle nepřistupují. ***
