(20.30 hodin)
(pokračuje Taťána Malá)

Ústavní principy voleb nalezneme také v čl. 18 ústavy, který stanoví následující pravidla: Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad poměrného zastoupení. Volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného rovného a přímého volebního práva podle zásad většinového systému. Právo má volit každý občan, který dosáhl věku 18 let. Jedná se o komplexní pojetí aktivního volebního práva podmíněného věkem 18 let a státním občanstvím.

Zásadní význam pro interpretaci volebního práva podle čl. 22, který stanoví zákonná úprava všech politických práv a svobod, a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti, jakož i čl. 5 ústavy, podle něhož je politický systém založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěže politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek prosazování svých zájmů.

Z citovaných článků Listiny a ústavy tedy vyplývají jasně ty ústavní principy voleb, jako je všeobecnost, rovnost, přímost, tajnost a svobodnost voleb. To jsou věci, které tady padají opakovaně. Pro účely toho dnes posuzovaného návrhu zákona považuji za podstatné ústavní princip svobodnosti, tajnosti a přímosti, protože ty jsou jednoznačně tím korespondenčním hlasováním přímo dotčeny, nelze však pominout a nepřipomenout ani ty dva další ústavní principy.

Přejdu k principu svobodnosti voleb. Svobodnost je vedle základní charakteristiky každých demokratických voleb také hodnotou, ve které se odráží obecná svoboda jednotlivce vyjádřená v Listině ve čl. 2 a odst. 3 a potom pluralita společnosti v obecné rovině zahrnutá v čl. 2, odst. 1, která je vyjádřena jako ideologická neutralita státu. Samotnou skutečnost, že svobodné volby jsou bazální podmínkou existence demokratického právního státu, vyjádřil ve své judikatuře i Ústavní soud, který v jednom ze svých nálezů výslovně uvedl: Svobodné volby jsou podmínkou sine qua non demokratického státu. Při správě věcí veřejných nelze tuto podmínku omezovat pouze na kreaci moci zákonodárné, tedy na volbu poslanců a senátorů, nýbrž jest ji nutno vztahovat i na volbu členů zastupitelstev, jimiž jsou spravovány veřejné záležitosti na úrovni územně samosprávné. - Tohle zkrátíme.

Svoboda voleb má několik složek. Svobodou aktivního volebního práva je možnost autonomního rozhodování voliče mezi nabídkami kandidátek. Při korespondenčním hlasování musí jít o co největší zajištění svobody rozhodování konkrétního voliče, tedy aby svou pozitivní nebo negativní volbu provedl zcela svobodně, a to právě on. Z uvedeného důvodu je nutné vyloučit jakékoliv riziko nátlaku nebo ovlivnění voliče v jeho rozhodování. V návrhu ale nelze nalézt žádné opravdu relevantní pojistky, které zajišťují ochranu před omezením nebo vyloučením svobodného rozhodování voliče při volbě. Přitom jednoznačně platí, že princip svobodných voleb je nadřazen ostatním volebním principům. Svoboda voleb je totiž předpokladem pro uplatnění zbývajících principů volebního práva a vztahuje se nejen na volební právo, ale na celou úpravu volebního procesu.

V minulosti se jasně ukázalo, že k zásadnímu ohrožení ústavního principu svobodnosti může přispět na první pohled nenápadný fenomén kupování hlasů v různých formách. Neblaze proslulým byl příklad svážení voličů k volební místnosti, například ve věci Krupka, kterou teď řešil Ústavní soud, který ve svém plenárním nálezu dal zřetelně najevo, že obchodně-tržní způsob pojetí voleb je naprosto nepřijatelný, protože vůle voliče, který je korumpován, není nezávislá, přitom smyslem voleb jakožto zákonem organizovaného procesu je mimo jiné vyjádření nezávislé vůle voličů. V případě toho korespondenčního hlasování jsou možnosti, jak kontrolovat a zabránit obchodování s hlasy mnohem, mnohem omezenější. Jako příklad si lze představit, že ke koupení hlasů může dojít v rámci širšího příbuzenstva ze strany mladší generace, za hodnotné dary a tak dále.

Všeobecnost aktivního volebního práva znamená, že volební právo náleží všem bez rozdílu. To znamená, že podstatou všeobecnosti je zákaz bezdůvodného vyloučení jednotlivých občanů nebo skupin z účasti na svobodné volbě jejich zástupců.

Co se týká rovnosti volebního práva, vyjadřuje požadavek, aby jeden člověk měl jeden hlas, tedy one man one vote, a dále, hlas každého voliče má mít stejnou one vote one value. Tento princip popsal také Ústavní soud ve svém plenárním nálezu a diskutuje princip rovnosti volebního práva a lze jej tak posuzovat ze dvou základních hledisek. To první je ve srovnání početní váhy jednotlivých hlasů. Posuzuje se váha jednotlivých hlasů při sčítání a ve výsledku hlasování. Rovnost volebního práva vyžaduje, aby při sčítání všechny hlasy platily stejně, měly stejnou početní váhu, stejnou závažnost a aby sčítání umožnilo přesnou početní diferenciaci voličského sboru, to znamená přesnou početní identifikaci podpory voličů jednotlivým kandidátním listinám. Druhý aspekt rovnosti volebního práva zachycuje rovnost hlasů z hlediska demokratického principu, to znamená z hlediska nároků hlasů odevzdaných pro různé kandidátní listiny na takovou míru volebního úspěchu, která je přiměřená početním hodnotám, jichž tyto listiny ve volbách dosáhly. Jde tudíž o nárok na takové hodnocení výsledků hlasování, které je založeno na rovném přístupu k posouzení nároku kandidujících stran na úspěch, a tím nároku na proporcionální, tedy poměru odevzdaných hlasů odpovídající počet mandátů. - S ohledem na to, že se mi výrazně krátí čas, tak budu zkracovat.

Ale je potřeba říct, že co se týká principu přímosti volebního práva, tak požadavek na to, že volič volí přímo své volené zástupce a nikoliv volitele, kteří by namísto voliče rozhodovali o vzniku mandátu poslance nebo senátora. Realizací přímého volebního práva dochází k zajištění přímého, bezprostředního a nikým nezprostředkovávaného vztahu mezi voličem a poslancem nebo senátorem. Přímé volební právo tak vyžaduje osobní hlasování voliče. To znamená, že volič musí osobně projevit svou vůli tím, že přímo odevzdá svůj hlas politické straně nebo kandidátovi. Za voliče nemůže volbu provádět nikdo jiný a z těchto důvodů musí být zajištěno a dostatečně kontrolováno, že akt volby uskutečňují samotní voliči, a nikoliv zprostředkovaně. Jinak řečeno, projev vůle ve volebním aktu musí být přímý, nezprostředkovaný a musí být v co největší míře vyloučeny možnosti vůli voliče jakkoliv ovlivnit, či dokonce nahrazovat vůlí někoho jiného. Není tedy možné, aby za voliče třeba i na základě plné moci hlasovala jiná osoba, než je on sám. V opačném případě by totiž neměl valného významu odst. 3 v čl. 18, protože udělením plné moci třetí osobě k provedení volby neboli projevu vůle volit by mohl oprávněný volič, to znamená osoba vyhovující zákonným požadavkům na výkon aktivního volebního práva, zmocnit osobu, která nebude oprávněným voličem ve volbách do Sněmovny či do Senátu. Takovým postupem by bylo potom možnost snadno dostat ze hry jeden ze základních principů voleb.

A právě v této souvislosti je si třeba klást zcela legitimní otázku, jestli nemůže právě možnost zmocnění třetí osoby podle § 57 a odst. 3 pro podání žádosti o vydání písemnosti ke korespondenčnímu hlasování představovat přesně to porušení principu přímosti voleb. Žádost musí totiž obsahovat jméno, příjmení voliče, datum narození, adresu, kde má volič bydliště mimo území České republiky, a adresu, na kterou mají být písemnosti ke korespondenčnímu hlasování zaslány, případně údaj o tom, že si volič převezme písemnosti u zastupitelského úřadu sám nebo prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem. To je § 57a odst. 4 tohoto návrhu. Pak už jenom stačí vyplnit identifikační lístek voliče, vytisknout hlasovací lístek, a kdo skutečně provedl volbu, se nepodaří zjistit. To je jedno z dalších problematických bílých míst organizace celého procesu korespondenčního hlasování. Umožnění přístupu k písemnostem nutným k provedení korespondenčního hlasování osobě odlišné od osoby daného voliče představuje skutečně riziko deformace výsledků, protože v mnoha případech nebude jisté, jestli byla projevena ve volebním aktu vůle voliče, ke kterému jsou vydané písemnosti formálně přiřazeny. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP