Přímost voleb má totiž zaručit jednoznačně nepřetržení legitimního řetězce od voličů ke zvoleným zástupcům. Návrh se s tímto problémem vůbec nevypořádává, neobsahuje potřebné kontrolní mechanismy. A není vůbec podstatné, že osoba, která byla zmocněna k vyzvednutí písemnosti, požívá důvěry zmocnitele, neboli toho voliče, protože ve svém důsledku se bude jednat o fakticky nepřímou volbu. Nepřímou volbu však náš ústavní systém, pořádek neumožňuje. Takže ani v této otázce tedy návrh nesplňuje požadavek na soulad s ústavním pořádkem podle mého názoru. Tajnost voleb spočívá v tom, že každý volič musí hlasovat tak, aby nikdo neměl možnost se seznámit s jeho volbou nebo identifikovat nepřímo, jak volič hlasoval. Tento princip má přímý vztah k již rozebranému principu svobodných voleb, neboť volič nemůže být nikdy potrestán za to, jak hlasoval, což má voliči zajistit právě tajnost hlasování. Podstatou je garantovat, že volič nebude mít možnost úvahy, jestli volbu provede tajně, či nikoliv, takže tajná volba musí být zajištěna za všech okolností bezvýjimečně. Tento princip je přitom základní zárukou před kupčením s hlasy voličů, kdy eliminuje riziko nákupu hlasů ve volbách.

Teď to tady zkrátím. Korespondenční hlasování žádné záruky tajnosti v uvedeném smyslu neposkytuje. Naopak jsou s tímto typem hlasování spojena značná rizika takzvaného family votingu, tedy rodinného hlasování, už o tom tady byla řeč. Dochází ke kolektivnímu hlasování pod nátlakem blízkých osob, anebo ještě hůře, pod nátlakem osoby, které volič svůj hlas prodal. Právě kupování hlasů je v případě korespondenčního hlasování skutečně nebezpečnější a snadnější než u voleb vykonávaných výhradně ve volební místnosti. Provedení volebního aktu voličem v soukromí a tajnosti bez možnosti být pod dohledem jakékoliv jiné osoby, byť třeba osoby blízké, vytváří jedinečnou záruku, že volič volbou projeví skutečně svobodnou, nedeformovanou vůli k volbě například svého zástupce v zákonodárném sboru. Korespondenční hlasování toto podle mého názoru neumožní, a popře tak základní ústavní principy, na kterých skutečně aktivní volební právo má stát.

Musím zdůraznit, že ve hře je skutečně kvalita demokracie a legitimita voleb a tyto hodnoty bychom v žádném případě neměli neuváženým a zcela účelovým experimentem ohrozit.

Problematické je podle mého také ustanovení § 57b odst. 1, podle kterého má být postup takový, že zastupitelský úřad zašle nejpozději do 25 dnů před dnem voleb voliči identifikační lístek, úřední obálku, doručovací obálku a informaci o způsobu hlasování včetně odkazu na internetové stránky, kde jsou přístupné hlasovací lístky k vytištění. Pokud o to volič požádal nebo neuvedl adresu pro doručení, vydá zastupitelský úřad tyto písemnosti osobně voliči nebo osobě, která se prokáže tou písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče, což znamená, že k veškerým údajům potřebným k provedení volby bude mít vlastně dispozici ten zmocněnec. Jak už jsem předtím uvedla, tady se jednoznačně opět posilují prvky takzvaného family votingu, kdy jeden člen rodiny vyzvedne všechny písemnosti nutné ke korespondenčnímu hlasování dejme tomu za další čtyři nebo pět členů rodiny na základě uděleného zmocnění. A dost těžko to bude kdo moct kontrolovat. Volba má být osobní a tajná.

Dalším problematickým bodem je vytisknutí hlasovacího lístku samotným voličem, který má vložit do takzvané úřední obálky, tu pak má vložit do doručovací obálky spolu s podepsaným identifikačním lístkem. Z toho je zřejmé, že stát nebude mít žádnou kontrolu nad tím hlasovacím lístkem, je-li jeho konečné vytisknutí ponecháno na osobě voliče. V kombinaci se systémem existence dvou různých obálek, kdy se hlasovací lístek vkládá do úřední obálky a ta poté s identifikačním lístkem do doručovací obálky, tedy hlasovací lístek bude bez další identifikace hlasující osoby, jde o otevřené dveře k manipulaci dokořán.

Z dosud uvedeného je tedy nepochybné, že návrhem jsou přímo dotčeny principy svobodnosti, přímosti a tajnosti voleb, a to bohužel v tom negativním slova smyslu. Mohu tedy shrnout, že návrh nezajišťuje dostatečně skutečnost, že bude volit osoba - opravdu osobně oprávněný volič, tedy přímou volbou tajným hlasováním, kterou vyžaduje ústava. Oprávněné pochybnosti vzbuzuje možnost zastoupení voliče. Při podání žádosti o korespondenční volbu není relevantními argumenty vysvětleno, proč by byla možnost vlastně zastoupení voliče vůbec stanovena, když významným způsobem ten postup komplikuje. Pochybnosti vytváří také stanovený průběh hlasování. Tím, že jsou hlasovací lístky tištěny voličem, kde vzniká to nebezpečí, návrh vytváří koncepci doručovacích a úředních obálek, která spočívá v tom, že je volič identifikován v doručovací obálce, úřední obálka je pak už bez identifikace vložena do té volební schránky.

Návrh obsahuje také zmocnění pro Ministerstvo zahraničních věcí, kde stanoví vyhláškou územní obvody, popřípadě části územních obvodů zastupitelských úřadů, v nichž mohou voliči využít korespondenční hlasování. Přitom se vychází z dostupnosti a podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území. V této souvislosti ale je potřeba upozornit na skutečnost, že v čl. 21 odst. 3 Listiny, stejně tak v čl. 20 ústavy je výhrada zákona. Možnosti výkonu základního politického práva volit nemohou být z hlediska čl. 4 odst. 2 Listiny, podle kterého meze základních práv mohou být za podmínek stanovených Listinou pouze upraveny zákonem. Zásadně je nepřípustné, aby zákonem byla na sekundární normotvorbu přenesena pravomoc stanovit meze základních práv, tedy jinak řečeno, není možno připustit, aby se sféra ochrany základních práv a svobod dostala pod pravomoc moci výkonné, která k tomu není oprávněna. V této souvislosti se nabízí úvaha, že už skutečně nechybí moc k tomu, aby se tímto arbitrárním způsobem začaly stanovovat hranice volebních obvodů a došlo k jevu, který je takzvaným účelovým vymezením hranic volebních obvodů, které má za důsledek zvýhodnění určité politické strany nebo jejích kandidátů. Vymezení územních obvodů zastupitelských úřadů tedy nemůže být skutečně v pravomoci orgánů exekutivy, ale musí se stanovit zákonem.

Jak se bude posuzovat platnost odevzdaného hlasovacího lístku z hlediska zákonných požadavků stanovených v zákoně o volbách do Parlamentu České republiky, když při korespondenčním hlasování si má oprávněný volič hlasovací lístek vytisknout sám z internetového prostředí? Bude takový hlasovací lístek odpovídat závazně stanovené podobě na předepsaném tiskopise podle zákona?

Korespondenční hlasování má bezesporu nejen rozměr právní a legislativně technický, ale také politický. Na tomto místě si dovolím tvrdit, že už v tuto chvíli značně převažuje jiné dimenze problematiky korespondenčního hlasování především ten rozměr politický. Je totiž nepochybné, že současná parlamentní většina pojala zavedení korespondenčního hlasování jako způsob zajištění si výhody při těsných výsledcích voleb v systému poměrného zastoupení zejména do Poslanecké sněmovny, který tyto volby charakterizuje. Na základě už mnoha konaných voleb lze konstatovat, že Češi v zahraničí představují jasně vyhraněné voličstvo, které odmítá často levici a jednoznačně podporuje jiné politické strany. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.)

Tak. A to nejdůležitější jsem nestihla, bohužel. Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Pošarová. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji. Já bych chtěla reagovat na svoji předřečnici a poukázat právě na účelovost tohoto návrhu. Protože vy, prostřednictvím vás, tedy paní Markéto Pekarová Adamová, jste před několika měsíci v televizi prohlásila, že vláda má zajistit bezpečí lidí, nikoliv se o ně starat. A teď rok před volbami do Poslanecké sněmovny máte najednou největší starost o lidi, o české občany, kteří roky žijí v zahraničí a jsou v jejich očích diskriminováni tím, že nemají volební místo zrovna přes ulici. A já se ptám - na dovolenou tisíce kilometrů létat mohou, nebo si též stěžují, že je to daleko, a rekreují se korespondenčně? Slyšíte správně, této vládě nejde o české občany žijící v České republice, o ty se starat totiž nechce, ale o Čechy v zahraničí, současné a budoucí, kterým teprve české státní občanství udělí, se starat chce nadstandardním způsobem. ***