V kontextu toho se dostávám v podstatě k meritu toho, co chci říct. Může se stát, a tak to v podstatě říkal i pan poslanec Vondráček, že rozdíl v těch volbách může vytvořit skupina lidí, kteří volí ze zahraničí prostřednictvím korespondenční volby, protože ten jazýček na vahách právě může udělat několik málo hlasů. Můžeme to zprůměrovat, můžou to být i dva hlasy, pan Lochman hovoří o jednom až o dvou, pan Vondráček hovoří o dvou až třech.

A teď je třeba se zamyslet možná trošku nad tím, a pan poslanec Vondráček o tom také hovořil v podstatě, jaká je charakteristika do značné míry lidí, kteří volí ze zahraničí, respektive na základě jaké motivace, na základě jakých impulsů, na základě jakých informací ten lístek do té pomyslné urny, v uvozovkách, hodí a komu ten hlas dají.

Já jsem tady včera v jiné své faktické poznámce hovořil o tom, že považuju za poměrně problematické to, že lidé, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí, a teď nemám na mysli rozhodně studenty nebo nějaké relativně krátkodobé či střednědobé pobyty, ale lidi, kteří zde žijí dlouhá léta nebo dlouhá desetiletí, že vcelku logicky se budou rozhodovat na základě toho, co jim představí sociální sítě a média. Samozřejmě nelze opomenout ani to, že mohou být ve styku tady se svými příbuznými a tak dál, ale rozhodně se nemohou z logiky věci rozhodovat na základě toho, že žijí v konkrétní sociální realitě a že prožívají tady tu každodennost na území České republiky. To logicky není možné. Takže se musí spoléhat na to, co jim zprostředkují a jakým způsobem jim zprostředkují média, mimo jiné.

Možná to bude někdo zpochybňovat. Zaznamenal jsem, že k té mojí faktické tady byla nějaká poznámka, já jsem v tu chvíli byl krátkodobě nepřítomen. Já jsem si záměrně připravil nějaké teoretické texty akademické, které se této problematice věnují a které v podstatě přinášejí jakýsi vědecký obraz toho, jak obecně - a teď vůbec ne v České republice, je to teorie, nebo jsou to teorie, které přicházejí v podstatě z anglosaského světa, tak aspoň podle odborné literatury, ze které vycházejí, tak to takto je - jakým způsobem dochází velice často ke zkreslení té sociální reality prostřednictvím zpravodajství nebo prostřednictvím obecně mediálních sdělení.

Našel jsem úžasnou knížku, shodou okolností se týká do značné míry sociální oblasti nebo sociální politiky, které se věnuji. Ta knížka se jmenuje Zprávy o Nich a (nebo) o Nás, autorka je Renáta Sedláková, z roku 2023. Je to pedagožka, akademická pracovnice, odborná asistentka na Univerzitě Palackého. A je to monografie, která se věnuje sporné objektivitě médií ve vztahu k informování o romské menšině v České republice. To jenom, abych byl konkrétní, o čem primárně tahle publikaci jedná. Nicméně ona vycházela z obecných teorií, z obecných sociologických teorií, které se věnují úskalím mediálního zpravodajství obecně. V knížce mimochodem je také zmiňována Česká televize, byť tedy trošku jakoby v už užším kontextu. A já si tedy dovolím tady přečíst pár odborných tezí, ze kterých daná autorka vychází a které se týkají této problematiky.

Takže analýzy mediálních reprezentací napomáhají nejen identifikovat cirkulace významu ve společnosti a upozornit na způsoby, jak mainstreamová média podporují a reprodukují dominantní hodnotový systém, ale i obráceně, jak kulturní moc ovlivňuje proces zpravodajství a jak zpravodajská média fungují. Jsou využívána jako nástroje vytváření společenského konsenzu. Podle teoretiků zpravodajského diskurzu - a teď je tady uvedena řada autorů: Hall 1982, Hartley 2001, McCombs 2009 a tak dál, autorka se odkazuje tady, tuším, zrovna konkrétně v této parafrázi na tuším nějakých deset autorů - je proces výběru, o jakých událostech a tématech bude informováno, inherentní součástí tvorby zpravodajství.

Při převodu události do zprávy a při její reprezentaci dochází k dalším redukcím, jež formují výslednou podobu zprávy a její vyznění. Význam sdělení proto formují nejen uveřejněné atributy události, tematické rámce, ke kterým je vztažena, ale i to, co uvedeno není, ať už záměrně, nebo v důsledku opomenutí, nebo proto, že tvůrci sdělený uvedený aspekt či spojitosti nevyhodnotili jako podstatné. Zase odkaz na několik zahraničních autorů, sociologů, médií, která se této problematice věnovali, věnují.

Vedle událostí, témat, které zpravodajství pokrývá systematicky a opakovaně, existují takové, jež jsou medializovány jen zřídka a tvoří jakousi neviditelnou sféru. Tuchman, autor, v roce 1978 již napsal, že považuje proces vyčlenění části reality ze zorného pole novinářů, zpravodajských médií a následně i příjemců za jejich symbolické zničení. Proces selekce výběru událostí je však v procesu tvorby zpravodajství prvním, který zakládá bias výsledné reprezentace. Vychýlení je ve zpravodajském diskurzu tak institucionalizované, naturalizované a normalizované, že se zdá neškodné, nudné a banální. A platí to i pro zpravodajství - a to si myslím, že je docela důležitá teze - platí to i pro zpravodajství a mainstreamová média nebo média veřejné služby. Tvorba zpravodajství je prostoupena řadou záměrných i nezáměrných vychýlení, která se odehrávají na různých úrovních jazyka, výběru jednotlivých pojmenování, grafiky, rámcování zdrojů, mluvčích a tak dál. (Otáčí se k předsedajícímu.)

Já jenom pro pana předsedajícího, já budu pokračovat dál, jo?

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, zrovna jsem se chtěl zeptat. Prosím, pokračujte.

Poslanec Igor Hendrych: Selektivita mediální zpravodajské agendy ale zůstává příjemci dlouhodobě nepovšimnuta, protože je dlouhodobě stvrzována a den za dnem prezentována jako normální, současně ale mnohými novináři neuvědomovaná a nereflektovaná. Zpravodajský diskurz je lidský konstrukt - a zase odkaz na autory - a novináři jsou součástí společnosti, ve které působí. Ačkoliv většinou nejsou otevřeně předsudeční, nemohou být nedotčeni kulturním prostředím a jeho ideovou orientací. Nemohou být nedotčeni rozdělením politické, ekonomické, kulturní a sociální moci ve společnosti, nemohou si ho být zcela nevědomi a často jej nemohou ani zcela ignorovat ve chvíli, kdy začnou pracovat, nemohou odložit svou identitu, subjektivitu a začít fungovat neutrálně jako roboti bez názoru a hodnotových preferencí. Sonwalkar 2005, odkaz bibliografický. Současně jsou přesvědčeni, že ve své praxi usilují o maximální přesnost, vyváženost a objektivitu vytvářených sdělení. Většina novinářů patří k příslušníkům střední vzdělané vrstvy a ve své práci jsou zaměřeni na tu část společnosti a zrcadlí její hodnotový systém. V důsledku toho události a problémy, které nespadají do okruhu zájmu této části společnosti, pravděpodobně nebudou považovány za důležité ani novináři. Větší pravděpodobnost sdělení proto mají události, které odpovídají významovým mapám novinářů a jejich publika.

Pak je tady docela zajímavá poznámka toho autora, kterého jsem citoval, Sonwalker 2005, strana 262. Samozřejmě novináři budou jako první popírat, že primárně slouží dominantním částem společnosti a jejich úsilí je vždy závislé na oficiálních zdrojích.

Těch teorií nebo těch zjištění empirických, překlopených potom do nějakých akademických, vědeckých tezí, je ještě více, já bych tady mohl poměrně dlouho ještě citovat nějakou další literaturu, která se téhleté problematice, v podstatě úskalí objektivity mediálních sdělení, věnuje, ale zkrátím to trošku, protože čas běží.

Já jsem si našel, nebo zaměřím se teď spíše na názor dvou českých mediálních expertů, jedním je sociolog médií Jaromír Volek a druhým je profesor Jan Jirák z Univerzity Karlovy. V roce 2018 byla Česká televize vyhodnocena jako vyvážená z 98 %, takže prošla relativně dobře, nebo určitě velmi dobře takhle při 98 %, nicméně tito experti se k tomu vyjádřili ještě dál. Sociolog médií Jaromír Volek upozorňuje, že analýza prověřila dodržování základních profesních standardů, ale nezaměřila se na celkové vyznění zpravodajství. Právě v základním způsobu interpretace událostí není podle něj Česká televize nejsilnější. Očekávání majoritní veřejnosti neodpovídá zcela struktuře respondentů, které zpravodajství České televize využívá. Je to jeden z důvodů, proč ztrácí u určitých segmentů publika důvěru. Nejde jen o stále přetrvávající pravostředý spin, který jednak vychází z hodnotové struktury domácích sociálních vědců a komentátorů a jednak z pohodlného cyklického využívání seznamu svých respondentů, kdysi uložených v adresáři, upozorňuje. ***