(21.40 hodin)
(pokračuje Eva Fialová)
A teď já mám dotaz, jestli si bude muset, aby byla doložitelnost nebo možnost dát ten výběr určitým lidem, protože ten lístek bude moct vytisknout každý, kdokoliv na těch stránkách, nebo pouze po přihlášení, až obdrží svoje identifikační číslo a bude si moct vytisknout jeden, nebo to bude omezené na celou sadu? Tady narážím na to, že nám chybí nějakým způsobem ty prováděcí předpisy, aspoň naznačeno, protože když v tomto případě půjdu ad absurdum, tak pokud někdo s plnou mocí pojede vyzvednout, udělá ten full service pro nějakou komunitu lidí žijící v zahraničí, dojede vyzvednout na základě plných mocí všech identifikačních lístků, tak si řekne, no tak dobře, já udělám full service a vytisknu ty identifikační lístky, a někdy jako společně můžeme víceméně o tom podiskutovat, bavit se, což je naprosto legitimní, ale může vytisknout, protože to není teď určeno, jenom nějakou selekci svých vybraných. A pokud tam bude maximální důvěra od těch ostatních, tak prostě nebude ten dotyčný vědět, že má všechny lístky. Proto by bylo fér, aby třeba se pod tím identifikačním lístkem, identifikačním číslem přihlásil k tomu odběru, a že si je vytiskne, a byla možnost vytisknout celou sadu, aby měl na výběr a byla zaručena stoprocentní tajnost, protože nechci tady dohánět to úplně ad absurdum, dohledání IP adresy a tak dále.
Co se týká rozdělení hlasů, jsme zde také diskutovali. Přijde mi to nelogičnost mezi čtyři největší kraje, protože když se podíváme na vlastně potenciál, který může být v zahraničí k tomuto, ke korespondenční volbě se někdo přihlásit, tak zásadně ovlivní výsledky voleb, což jsme tady už předtím oslovili. Ale mě vadí na tom ta jiná možnost. Když jdete volit u nás, tak si můžete vybrat i při volbách do Poslanecké sněmovny, když máte svého sympatizanta z jiného kraje, že si vyřídíte volební lístek a jdete odvolit do toho daného kraje. A potvrdil nám to tu i pan Marek Benda, za kterým jezdí do Prahy, což jako klobouk dolů. Tak proč tedy nedat tuto možnost i těm zahraničním občanům, kteří by si mohli takto vybrat svého sympatizanta a vybrat si dotyčný kraj, pro který budou volit. Dávám to na zvážení, jenom takovou úvahu. Mně jde o tu rovnost. Když tedy chceme zpříjemňovat možnosti, tak automaticky dávat do ruky to, že budou volit pro ten daný vylosovaný kraj, tak proč se nad tím nezamyslet jinak, když děláme inovativní věci?
A pokud další argument tady padal - mrtvé duše. Já začnu malinko jinak, protože s tím souvisí i zápis na zvláštní seznam, na zvláštní volební seznam, který určuje § 56. A mám tady dotaz na ministerstvo, jestli podle tohoto paragrafu na tom seznamu se vedou i mrtvé duše. Protože ten zápis funguje tak, že dokládáte doklad totožnosti, a když si vezmu, že může být doklad totožnosti deset let od vydání pasu nebo občanky platnost a někdo v zahraničí zemře, tak jestli dál na tom seznamu zůstává? Protože podle tohoto § 56 se může odhlásit jenom osobně. A když to nikdo jiný za něj neudělá dle úmrtního listu, tak nám tam dál zůstává v tom seznamu. A když to přeženu úplně opět ad absurdum, tak je možnost, když někdo bude mít přístup k těmto dokladům, třeba u příbuzného, který bude nemocný, bude mít platnost pasu ještě dalších sedm let, přičemž bude v danou dobu mrtvý, a bude mít plnou moc univerzální, což se u nás často děje, tak jestli pro volby bude speciální ta plná moc a zmocnění pro zaslání korespondenčního lístku. Protože v tu chvíli opravdu můžete mít ty mrtvé duše a mohou odvolit tímto způsobem, protože se nedostavují k volbě osobně, kde někdo neidentifikuje jako v České republice, jestli ten obličej patří tomu dotyčnému po předložení těch dokladů. Takže bych navrhovala, aby se buď specifikovalo, jaká plná moc je na mysli, a doporučovala bych, že by musela být speciální, přičemž plná moc potom dál musí být úředně ověřená, kdo bude ověřovat ty podpisy, a tak dále. Je tam spoustu otazníků.
No - já už budu končit. A na včerejší dotaz, kdy jsem se ptala, když někdo od nás, odcizí se mu doklad, tak když si požádá o korespondenční volbu, tak mu platí 35 dní, stát se to může, a na základě tady toho může někdo odvolit, přičemž v České republice mu bude toto právo odepřeno, protože nebude mít platný doklad. A z tohoto mi nejvíce vadí, že nejsou stejné podmínky pro české občany a pro lidi v zahraničí. Takže z tohoto důvodu v žádném případě nemohu korespondenční volbu podpořit, protože je tu spousta nejasností, se kterými se tady potýkáme už několikátý den, a byla bych ráda, kdybych i na tyto až jako krajní situace mohla dostat odpověď a případně poprosit, abyste tyto obavy, že to není z vaší strany pouze účelové, zda byste nezvážili odložení účinnost na rok 2026 pro celý tento zákon, a ne jenom účelovka pro příští volby. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní tedy vystoupí řádně přihlášená paní poslankyně Renata Oulehlová, připraví se pan poslanec Ladislav Okleštěk, Oldřich Černý a další. Chci se zeptat... Jednou 10 minut. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Renata Oulehlová: Dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Děkuji za slovo, pane předsedající. O korespondenční volbě tady bylo mnoho řečeno. Položili jsme mnoho otázek, na které jsme, na většinu z nich, zatím bohužel nedostali odpověď, a i trošku se obávám, jestli vůbec někdy dostaneme. Mně osobně opravdu velice vadí to, jakým způsobem byl tento zákon předložen, vadí mi, že neprošel Legislativní radou vlády, vadí mi opravdu mnoho věcí na tomto. A za mě, já ho určitě podpořit nemůžu. Já jsem si nic nenapsala, protože už mnoho - nebo napsala, ale řekla jsem si, že prostě číst to nebudu. Budu se snažit spíš vám dát na dvou příkladech, tak jak je vnímám já, co se všechno může vlastně kolem korespondenční volby dít.
Má kolegyně Berenika Peštová tady včera četla e-mail, který poslal pán žijící ve Spojených státech amerických, mající dvojí občanství, a vlastně popisoval nám, jak on se zajímá o dění v naší krásné zemi, ale jeho dalších šest nejbližších rodinných příslušníků to tak nemá. A že tedy hypoteticky vlastně on má v tu chvíli v ruce sedm obálek a de facto může odvolit sedmi hlasy, aniž by to těch šest ostatních rodinných příslušníků zajímalo. Já jsem si přitom vybavila spíš to, že to nemusí být ojedinělé. Že můžu mít hypoteticky příbuzné v zahraničí, může jich být více, mohou žít v komunitě Čechů, tak jak to většinou bývá, a protože já bych mohla mít hypotetický zájem na tom, aby co nejvíce lidí volilo např. Krtečka, tak bych mohla zavolat té mé rodině a říct hele, ten Krteček je hrozně fajn, mohli byste prosím volit a mohli byste poprosit co nejvíc našich krajanů žijících ve vaší zemi, aby volili toho Krtečka? A protože mě mají rádi, tak si řeknou jo, my to pro tebe uděláme. ***
