(22.50 hodin)
(pokračuje Robert Stržínek)
Nyní prakticky. Pro pětikoalici, zejména pro Piráty a hnutí STAN, je zavedení korespondenční volby jednoznačně výhodné. Přitom se zcela opomíjí otázka zachování tajného hlasování, které je zakotveno v čl. 18 naší ústavy, kde se říká, že volby se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Proto máme ve volebních místnostech plenty, za které jde volič vložit volební lístek do obálky tak, aby ho nikdo neviděl, aby jeho rozhodnutí bylo tajné a postavené jen na jeho vůli a svobodném rozhodnutí. Rizika spojená s korespondenční volbou tady evidentně jsou. Příběh z Rakouska všichni znáte. V roce 2016 se muselo opakovat druhé kolo prezidentské volby kvůli manipulacím právě u korespondenčního hlasování. Korespondenční volbu ze zahraničí zrušila kvůli podvodům v roce 1975 také Francie.
Mluvil jsem o ústavě, ale to nejdůležitější v ní vlastně není, a to zcela logicky, protože se rozumí samosebou, tím nejdůležitějším je totiž důvěra. Bez důvěry v instituce a férovost voleb bude demokracie vážně ohrožena. Demokracie je skvělá, ale velmi křehká věc. Potřebujeme důvěru v to, že volby jsou férové a nikdo je nefalšuje, proto se také podřizujeme jejich výsledkům. Jestli se v USA téměř polovina voličů domnívá, že volby byly nebo mohly být zfalšovány, je to strašná zpráva pro celý náš svět. Ať se stane cokoliv v USA nebo jinde, já bych chtěl, abychom zůstali svobodnou a demokratickou zemí.
Dnes jsme bohužel svědky enormního tlaku na přijetí de facto vládního návrhu, podaného ale nestandardně prostřednictvím poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky, Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy, Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix, Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové. Jde tedy jednoznačně o poslaneckou iniciativu, pro kterou platí jiná pravidla projednávání. Evidentní je snaha ovlivnit parlamentní volby v roce 2025 ve prospěch stávající pětikoalice. Jde jednoznačně o snahu vlády vyhnout se v příštích volbách debaklu, který signalizují všechny současné volební modely.
Je třeba si uvědomit, že každý takový výrazný zásah do volebního systému je zásahem do ústavnosti České republiky, a je tedy proto nezbytné jej pečlivě připravit, eliminovat parciální zájmy jednotlivých politických subjektů a hledat konsenzus napříč politickým spektrem. Zmíněná forma poslanecké iniciativy namísto vládního návrhu jasně ukazuje, že se jedná ve spěchu a s ryze účelovou politickou motivací. Tato forma návrhu totiž nevyžaduje projednání v Legislativní radě vlády, ve které sedí i zástupci současné opozice a která si může vyžádat řadu odborných posudků a vyjádření ještě předtím, než jde návrh ve finální podobě na závěrečné jednání vlády a poté do Sněmovny. Současná vláda, ve které sedí několik předkladatelů návrhu, tak porušuje vlastní programové prohlášení z 6. ledna 2022, následně upravené 1. března 2023, kde se v kapitole Legislativa mimo jiné zavázala, a teď cituji: Zvýšíme kvalitu legislativy, každou novou regulaci důkladně zvážíme na základě analýzy očekávaných dopadů. Legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou a před jejich předložením do vlády se k nim vyjádří odborníci v rámci Legislativní rady vlády.
Návrh novely volebního zákona ale žádným takovým procesem skrze Legislativní radu vlády neprošel, což s nelibostí potvrdil i stávající ministr pro legislativu Michal Šalomoun ve vysílání Českého rozhlasu. Evidentním nedostatkem předkládaného návrhu je jeho nedotaženost a řada potenciálně rizikových situací, které mohou na jeho základě nastat, ať už se jedná o velké riziko netransparentnosti, tedy zneužití jinou osobou, manipulace či technických nedostatků, na kterých tato korespondenční volba může zadrhávat. Například spoléhání se na poštovní služby v málo rozvinutých zemích, ale nejen tam, ztráta zásilky, negarantovaná doba doručení a tak dále, to vše je pro voliče riskantní a hrozí, že hlas může být i při splnění všech podmínek ztracen.
Je nutné také zmínit, že ve Sněmovně už od roku 2021 leží senátní návrh na zavedení korespondenční volby, který doposud nebyl zařazen jako bod k projednávání v parlamentu. Vloni v říjnu pak poslanci přijali několik změn v zákoně o správě voleb, například zjednodušení žádostí o voličský průkaz. Ani této příležitosti koalice k navržení korespondenční volby v řádném legislativním procesu nevyužila. Čas je v otázce zavedení korespondenční volby evidentně zásadním faktorem. Veškeré změny, ať již to je registrace voličů, vydávání a evidence volebních lístků a další operace, si vyžádají rozsáhlou přípravu v oblasti IT, programového vybavení a zásadních opatření kybernetické bezpečnosti. Jak ukazují dosavadní příklady v zavádění digitalizace touto vládou, to není úkol, který by byla schopna během dvou let zbývajících do voleb zvládnout na dostatečně kvalitativní úrovni. Nakonec vzpomeňme problémový rozjezd digitální občanky v mobilu, který v těchto dnech kolaboval a mimo jiné zbořil systém eReceptu.
Zpátky ale ke korespondenční volbě. Korespondenční způsob nezaručuje volbu zcela tajnou, osobní a svobodnou. Není totiž možnost zkontrolovat, zda volil skutečně člověk, který na to měl právo, ani to, zda se jedná o člověka ještě žijícího. Do obálky může někdo dát jiný hlasovací lístek, než by dotyčný chtěl. Samozřejmě podobné to může být rovněž v případě, kdy člověk vhazuje příslušnou obálku přímo do urny, ale osobní přítomnost takovéto riziko značně eliminuje. Na tomto principu funguje takzvané kupování si hlasů, které se v některých místech řeší prakticky při každých volbách, ale opět, jedná se nikoliv masový jev a stále zde existuje fyzická přítomnost voliče a možnost konfrontace a komunikace.
Naše vláda by se podle mě měla primárně starat o ekonomický a politický stav naší země a až potom možná o věci mnohem méně důležité, jako je třeba korespondenční volba. Dělá to však přesně naopak a to je špatně. Kolegyně a kolegové, a teď pohled na potřebnost a nutnost korespondenčních voleb trochu jinou optikou. Volby jako takové jsou silně spojeny s Ministerstvem vnitra. Nakonec přímo na jeho stránkách se píše, že Ministerstvo vnitra je ústředním orgánem státní správy na úseku voleb. Podle mě by pětikoalice a hlavně Ministerstvo vnitra v těchto dnech měly řešit mnohem důležitější věci, než jsou korespondenční volby.
Jakožto starosta víc jak dvacetitisícového města se pravidelně na bezpečnostních radách obce s rozšířenou působností setkávám se zástupci Hasičského záchranného sboru a Policie ČR. Řešíme problémy našeho města i celého regionu. To, co slýchám od zástupců těchto institucí od Nového roku, je alarmující. Začněme u Policie ČR.
Jen ve Valašském Meziříčí chybí v tuto chvíli 9 policistů, na celém okrese Vsetín potom 29. Situace je vážná, ne-li kritická. Zkušení policisté odcházejí a nábor nových vázne. Kdo má nárok na výsluhu, na nic nečeká a od policie utíká. A není se co divit. Navýšení platu nula, a to i při loňské inflaci, která je víc jak 10 %, nedostatečné provozní prostředky, dosluhující technika, rostoucí byrokracie. A navíc jako třešnička na dortu zrušení stravenek jakožto jednoho z mála benefitů, který policisté měli. Tato vláda se soustředí pouze na vnější bezpečnost a zcela zapomíná na bezpečnost vnitřní. Tragická událost na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy však jasně říká, že vnitřní bezpečnost je stejně tak důležitá jako ta vnější. ***