(23.00 hodin)
(pokračuje Robert Stržínek)
Smutné je, že tuto kritickou situaci u Policie ČR řeší mnohá města tak, že rozšiřují počty strážníků městské policie. Suplujeme tak roli státu a snažíme se tak vyřešit situaci, kdy stát jednoznačně selhává. Ve Valašském Meziříčí máme v tuto chvíli již více strážníků městské policie, než je policistů na obvodu. Rozpočet města na městskou policii pro rok 2024 činí 30 milionů korun. Sanujeme tak z městského rozpočtu službu, kterou by měl poskytovat stát. A to teď zcela opomíjím to, že pravomoci strážníků městské policie jsou násobně menší než pravomoci státních policistů.
Vláda se rozhodla utratit za informační kampaň vysvětlující její nepovedené legislativní změny bezmála 22 milionů korun. Za mě je to do nebe volající marnotratnost. Mnohem rozumnější by bylo použít tyto prostředky na nábor nových policistů a hasičů a na jejich odpovídající ohodnocení. A mimo jiné také na udržení těch stávajících. Je totiž velmi smutné číst informace o tom, že od policie odcházejí zkušení manažeři. Na konci roku to byli lidé z Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě. Za poslední rok opustilo tento elitní útvar více jak 20 policistů. Vesměs to byli velitelé nebo experti na obory, kterými se má tento útvar zabývat, tedy terorismus, extremismus, obchod se zbraněmi a kyberkriminalita. I samotní policisté jasně říkají, že kvůli tomu dochází k reálnému ohrožení státu a snížení jeho bezpečnosti. To vše je důsledek tragické personální politiky spadající pod rezort ministra vnitra Víta Rakušana. Smutné je i to, že pokud už se najde nějaký nováček, který by chtěl rozšířit řady policistů, je přijímací řízení a jeho začlenění do služby tak složité, zkostnatělé a zbyrokratizované, že to mnohé z nich odradí.
U hasičů není situace o nic lepší. Navýšení platu - nula, stravenky - nula. A navíc chybí prostředky na běžný provoz, tedy na elektřinu, topení, naftu, ochranné pomůcky, jako jsou přílby, rukavice nebo zásahové obleky. Finance chybí také na nákup tolik potřebné moderní techniky, třeba na kontejnery na hašení elektromobilů.
V loňském roce měli hasiči ve Zlínském kraji stravenky v hodnotě 90 korun. Po přijetí konsolidačního balíčku vychází na jednoho hasiče stravenka v hodnotě - věřte, nevěřte - 19 korun. Takové stravenky by vypadaly více než úsměvně, anebo spíše tragicky. Příspěvek v podobě stravenek byl zejména u nových hasičů významný benefit, který se měsíčně pohyboval od 1 800 do 2 700 korun, což bylo téměř 10 % nástupního platu.
Na provozním rozpočtu hasičům chybí stovky milionů korun. Nikdo z nás nechce, aby toto šetření mělo vliv na akceschopnost Hasičského záchranného sboru. Je třeba si uvědomit, že pokud mají hasiči poskytovat kvalitní službu, něco to bude stát. To si musí současná vláda uvědomit.
Nespokojenost panuje i mezi dobrovolnými hasiči. Narůstající byrokracie a povinnosti související s komplikovaným vedením účetnictví a dalších agend vedou k tomu, že o tuto práci, kterou vykonávají zdarma a ve svém volném čase, přestává být zájem, a přitom je tak potřebná.
Vážené kolegyně a kolegové, jsme svědky devastace veřejného sektoru pod záminkou konsolidace veřejných financí. Situace u policie i Hasičského záchranného sboru je kritická. A já žádám ministra vnitra, aby učinil neprodleně opatření, která tuto situaci zlepší. Tedy aby zajistil z rozpočtu dodatečné finanční prostředky na nárůst platů policistů a hasičů a také navýšil provozní rozpočet u těchto složek. Řešení těchto problémů úzce souvisejících s vnitřní bezpečností v naší zemi považuji za stokrát důležitější než korespondenční volbu. Pětikoalice má ale ve snaze zabránit volebnímu debaklu zcela jiné priority. To je za mě špatně. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Vrána, připraví se pan poslanec Volný. (Poslanec Vrána k předsedající mimo mikrofon.) Ano, budu s tím počítat, zaznamenala jsem, že tedy budete vystupovat dvacet minut dohromady. Prosím, vyčkejte, já jenom nastavím na stopky. Máte slovo.
Poslanec Petr Vrána: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych na začátek svého vystoupení na téma korespondenční volba si vypůjčil slova pana Jana Rovenského. Změna zákona a umožnění volit korespondenčně na dálku patří mezi jedno z ožehavých témat české politiky. Zkušenosti ze světa totiž ukazují, že voliči ze zahraničí mohou být rozhodujícím jazýčkem na vahách. Návrh zákona je nyní v Poslanecké sněmovně a probíhá, očekává se dlouhá politická bitva. Mé vystoupení shrnuje, jak je problematika uchopena ve světě, a rovněž i českou debatu. V závěru předkládám a budu předkládat argumenty pro a proti zavedení volby na dálku, včetně doporučení.
S nástupem nové sněmovní většiny po loňských volbách do Poslanecké sněmovny znovu ožila debata ohledně zavedení korespondenční volby. Změna volebního zákona, o níž se v Česku diskutuje dlouhé roky, by umožnila podle odhadů až šesti stům tisícům krajanů žijících v zahraničí odevzdat svůj hlas poštou, nikoliv jen osobně na českém zastupitelském úřadě, jak je tomu v současnosti. V době, kdy je dolní komora ovládána pěticí vládních stran s pohodlnou většinou 109 křesel, se zavedení korespondenčního hlasování jeví jako téměř jisté. Nicméně často je ďábel skryt v detailu. A stejně, jak je tomu i v tomto případě, podobně jako při prosazení přímé volby prezidenta, kdy navrhovatelé byli často po čase překvapeni nepředpokládanými dopady takové změny, může také korespondenční hlasování zásadně změnit charakter voleb v České republice. Korespondenční hlasování ve světě se řadí k jednomu ze způsobů, jak umožnit občanům žijícím či dočasně pobývajícím v zahraničí se účastnit voleb. Mezi další běžně užívané způsoby patří hlasování na zastupitelském úřadě, hlasování v zastoupení a elektronické hlasování.
Pokud jde o hlasování ze zahraničí, řada zemí upravuje jeho užití například jen pro typy, jen pro určité typy voleb, v naprosté většině případů pro parlamentní a prezidentské volby, i když se objevují případy referend či voleb nižšího řádu jen pro některé občany žijící v zahraničí, například jen pro vojáky na misi nebo občany, kteří v cizině pobývají jen omezenou dobu, například méně než patnáct let v případě Velké Británie, či občany, kteří splní před samotnou volbou určitá kritéria, například registraci na seznam voličů v zahraničí. V některých zemích je dokonce pro reprezentanty voličů žijící v zahraničí vyčleněn určitý počet křesel v parlamentu, mimo jiné například ve Francii, Itálii, v Portugalsku.
Předmětem této diskuse však nejsou jednotlivé způsoby hlasování ze zahraničí, ale jeden konkrétní - korespondenční volba. Zkraje je třeba připomenout, že korespondenční hlasování se v některých zemí užívá jako alternativní způsob volby i uvnitř daného státu, ačkoliv jde o princip, který není příliš běžný. Naprostá většina zemí, 84,3 %, korespondenční volbu uvnitř země neumožňuje. Navíc tento druh korespondenčního hlasování využívají hlavně státy s velkou rozlohou, kde volební místnosti pro řadu občanů mohou být obtížně dostupné, například Austrálie, USA, Kanada či Indie. Z evropských zemí je tento způsob hlasování uplatňován na Islandu, v Německu, Británii, Švýcarsku a Polsku, s určitými omezeními dále také například v Litvě, Rakousku, Chorvatsku, Španělsku, Irsku či Nizozemsku. Na druhou stranu zasílání hlasu poštou ze zahraničí je poměrně rozšířené a v evropských zemích jde spíše o pravidlo. ***