(13.50 hodin)
(pokračuje Jaroslav Dvořák)
Bude zajištěna tajnost volby? Co asi udělá člen volební komise? Vhodí? Nevhodí? Upraví? Poznamená si, kdo jak volil? A co potenciál těch, co běžně nevolí? Nedá se zneužít? Asi je možné vše. Okamžikem odeslání korespondenční zásilky totiž volič ztratí jakoukoliv kontrolu, jak bude s jeho hlasem naloženo.
I když jsem ve světě práva zažil různou argumentační ekvilibristiku, přesto si myslím, že korespondenční volba ústavní princip tajnosti voleb jednoznačně porušuje. Někdo říká, dělejme to elektronicky. Funguje tak bankovnictví nebo daňová přiznání. A přiznejme, funguje dobře. Je zde ale jeden zásadní rozdíl - u všech těchto metod existuje následná kontrola toho, co proběhlo. Na svém účtu si mohou dodatečně zkontrolovat to, co bylo z účtu odečteno nebo co tam bylo připsáno. Pokud by někdo moje data zneužil, zjistí se to a bude se to řešit, třebaže často neúspěšně. U elektronické nebo korespondenční volby nikoliv. A navíc, a jen tak mimochodem, dnes již mají i všichni živnostníci svoji datovou schránku, jejich přihlašovací údaje jsou určeny pro ně samotné. Jaká je ale realita? Zeptejte se na to jejich účetní. Budeme také zavádět volbu nepřímou na základě plné moci, nebo dokonce bez její potřeby? Někdo možná řekne proč ne, ve světě to existuje.
Současný způsob voleb je transparentní a opírá se o důvěru obyvatel. Výsledky voleb jsou známy během krátké doby po uskutečnění voleb a veřejnost je v zásadě respektuje, ať dopadnou jakkoliv. Nezažili jsme stav, aby po volbách následovalo dlouhé období nejistoty, přepočítávání hlasů nebo rozhodování soudu o tom, kdo je volebním vítězem. Vadí to někomu?
A poznámka na závěr. Americká společnost je po posledních volbách rozpolcená, a dokonce se její významná část domnívá, že volby mohly být zmanipulovány. Není to náhodu i tím, že se tam volí také korespondenčně? Pro zajímavost, v letech 2008, 2012 a 2016 volilo v Americe korespondenčně v průměru 18 % voličů. Při posledních volbách v roce 2020 to bylo 46 % voličů. Silou protežovaný, nepřipravený a krajně nedůvěryhodný návrh korespondenční volby má pro mě tolik záporu, že pro ni ruku opravdu zvednout nemůžu. Děkuju za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji, pane poslanče. A my přistoupíme k další přihlášené, je jí paní poslankyně Pokorná Jermanová, připraví se následně pan poslanec Radek Koten. Paní poslankyně, opět se otáži - předpokládáte spojení dvou příspěvků?
Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Paní místopředsedkyně, nedokážu to teď říct. (Předsedající: Rozumím.) Uvidíme podle toho, jak se to bude vyvíjet. Děkuji za slovo.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, my už jsme si zvykli od této pětikoaliční vlády na ledacos - zneužívání jednacího řádu, rozvracení všeho, co doposud fungovalo, a silově prosazovaných návrhů, které přinesly jen a jen chaos. Mnohokrát jsme byli svědky toho, že ať jsme na některé problémy ukazovali, tak je vláda ignorovala. A nakonec praxe ukázala, že jsme měli pravdu. Teď pětikoalice zkouší zavedením korespondenční volby popřít zásady tajnosti a svobody, o které jsme se mohli doposud opírat.
Pokud korespondenční volbu pětikoalice opět prosadí, dostane na frak především demokracie jako taková, volby se stanou snadno zpochybnitelnými. A co je důvodem? To všechno kvůli tomu, že si vládní slepenec brousí zuby na pár hlasů navíc. Je potřeba připomenout, že to, co pětikoalici spojuje, je antibabiš. Žádná jiná teze, vize, natož program. A důsledky toho vidíme dnes a denně. Vidíme, jak porušuje z vlastního programového prohlášení jeden bod za druhým. Zatímco na předlohy, které by mohly pomoci lidem, vláda příliš nespěchá, v případě korespondenční volby tlačí na pilu a zneužívá formy mimořádné schůze. To o mnohém samo o sobě svědčí.
Vládní koalice ví, že jí teče do bot, nedaří se jí zvládat inflaci, nastartovat ekonomiku a zastavit propad životní úrovně. Má historicky nejnižší podporu. A ne, není to tím, že jsou v polovině vládnutí. Jak víme, tak tonoucí se stébla chytá. Proto si chce prostřednictvím korespondenční volby uchovat naději na větší zisk hlasů ze zahraničí, ať to stojí, co to stojí. Je jí jedno, že se tím může zpochybnit regulérnost voleb, že se pošlapávají ústavní principy. Uspěchanost návrhu dokumentuje také to, že ho nepředkládá vláda jako celek, ale jde o poslanecký návrh. Nemusel tedy projít připomínkovým řízením a vynechal důležitou roli Legislativní rady vlády. Bojí se snad vláda, že by standardním procesem nemohla takovýto paskvil dokonce ani předložit? (Hluk v sále.)
To, jak vláda předkládá návrh na sílu a jakým způsobem, vůbec nesvědčí o tom... svědčí o tom, že nemá čisté svědomí. Přitom měla na přípravu zákona dostatek času. Po dvou letech vládnutí se už nemůže na nic vymlouvat. Chce to stihnout co nejdříve, čímž podkopává regulérnost prvních voleb, které by se za nových pravidel měly uskutečnit, a to jsou volby už v roce 2025, volby do Poslanecké sněmovny. Vláda, která se ohání v každé druhé větě tím, že je na rozdíl od ostatních demokratická, by toto vůbec neměla připustit. Demokracie, které má pan premiér plná ústa, je pro ni však jen zástěrka pro její vlastní totalitní praktiky. Sama ostatně nezastírá, že ze zahraničí očekává větší přísun hlasů pro sebe. (Hluk v sále neustává.)
Ale abych se vrátila k věcné rovině a nebyla okřikována kvůli tomu, že se tu oháním jen politickými proklamacemi. Problematická je korespondenční volba ve dvou rovinách... (Poslankyně se odmlčela a čeká na ztišení v sále.) V právní i v politické. V právní rovině zde hrozí porušení principu tajného, svobodného a osobního hlasování. Kdo zaručí, že občan, který hlasoval, to udělal skutečně sám, projevil svůj názor a hlasoval podle svého nejlepšího přesvědčení a nepodlehl něčímu nátlaku? Budeme si opravdu jisti, že dokonce hlas za něj neposlal někdo jiný jeho jménem? Jsme schopni zaručit, že někde cestou nebyla porušena tajnost hlasování? (Stálý hluk v sále.)
Pokud někdo hlasuje fyzicky, pak od roku 1990 je nutné jít za plentu a za ní případně hlasovací lístek upravit a vložit do obálky. Za plentou musí být sám, na což dohlíží volební komise. Při korespondenční volbě toto zaručené není. Všechna pravidla se prolamují. Volič bude muset v oddělené obálce přiložit identifikační údaje, ale bude velice jednoduché tyto údaje s hlasovacím lístkem ztotožnit. Tím dostává na frak i tajnost hlasování, a to naprosto jasným způsobem. (Poslankyně se opět odmlčela a čeká na ztišení v sále.)
To všechno jsou znepokojující otázky, na které nedostáváme a dosud nemáme odpověď. Asi každý z nás zažil situaci, kdy se rodina pohádala o tom, koho volit. Děti měly jiný názor než rodiče nebo prarodiče. Rozpory mohou být i mezi sourozenci. Kde máme jistotu, že například prarodiče nepodlehli nátlaku svých dětí nebo vnoučat, a protože na ně jsou odkázáni, tak volili nikoliv podle svého přesvědčení, ale podle toho, jak si přejí ostatní? U korespondenční volby navíc, jak už jsem zmínila, nikdo dokonce ani není schopen zaručit, že lístek do obálky skutečně vložil ten, jehož jménem je hlas odevzdaný.
Zavádějí se tu tedy dva principy - jeden velmi přísný, tedy ten osobní ve volebních místnostech, a druhý, mnohem benevolentnější a snáze zpochybnitelný. Obíráme se tím o část důvěry v podstatu demokracie. Já si půjčím teď čtyři roky staré vyjádření dnešního premiéra Petra Fialy i při vědomí toho, že to tady bylo již několikrát citováno. Citace: Nové formy hlasování představují riziko. Pro demokracii je důležitá důvěra lidí a také přijetí porážky jako legitimní a legální. ***
