Na tomto úseku nás čeká ještě hodně dlouhá cesta, protože ten vývoj pokusit se vciťovat se do těchto věcí, protože v 19. století bylo téma hlavně spíše takzvané třídy - chudí, bohatí, o tom se začalo psát - tak tohle téma je v zásadě v literatuře, ve filmu a v dalších uměleckých činnostech teprve nové a bude trvat nějakou dobu, než společenské vnímání, respektive vůbec zaregistrování některých problémů prostě bude trvat. Ale já myslím, že jsme na dobré cestě, ale bude ještě ta cesta nějakou dobu trvat, to si myslím, že je jisté.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Máme zde dvě faktické poznámky. Nejdříve pan poslanec David Kasal a poté paní poslankyně Helena Válková.

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Chci předem říct, že souhlasím s předřečníky, ale dovolte mně jednu zkušenost před dvaceti... - jenom to dávám do souvislostí. Je to v zásadě osobní zkušenost, kdy jsem měl přítelkyni, která byla ta oběť, a při intimním styku se jí stávalo to, že se dostávala do té situace. Já jenom chci upozornit na tu jedinou věc, že tady může být drobný problém, že to může potom projikovat na partnera, který je úplně v pořádku, jestli mně rozumíte. Ten akt se objevil půl roku nebo rok předtím, ona tam měla svoji poststresovou situaci, ta se objevovala potom při normálním partnerském vztahu a trvalo to minimálně půl roku. A teď může nastat situace, že se partneři rozejdou, nebo může být cokoliv jiného a může být někdo obviněn, i když to není pravda. Jenom upozorňuju na tuhle věc, že potom pro odborníky to bude dost podstatné, aby i tohle byli schopni rozklíčovat.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Válkovou s faktickou poznámkou. Máte slovo.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Pan ministr spravedlnosti kromě příjemných slov díků má dneska takový dar mě vyprovokovat vždycky k reakci.

Já si myslím, že tady jde o určité nepochopení. My hovoříme a vycházíme často z filozofických východisek, která byla typická do první poloviny 20. století, kdy sexuální násilí bylo opravdu násilím a musela projevit ta oběť, ať už to byla žena zpravidla, nebo muž výjimečně, určitý tlak proti čili v podstatě obranu, protože sexuálně motivovaný trestný čin byl automaticky násilným trestným činem. Ale tohle paradigma se změnilo v druhé polovině 20. století a v 21. století si musí všichni muži i ženy myslím toto uvědomit - no, nemusí, ale pomůže jim to - že tady chráníme právo na sexuální sebeurčení, na sebeurčení, na svobodu se rozhodnout. To je veliký rozdíl oproti ochraně před násilím. Tady už není třeba chránit jenom před násilím. My teď chráníme i právo na sebeurčení, že my chceme něco a někdo nám naše rozhodnutí násilím bere. O tom tak hezky mluvila paní poslankyně Kocmanová, vaším prostřednictvím, na případu té konkrétní znásilňované ženy za dveřmi v manželské ložnici. Takže tohle je asi to podstatné - rozlišit ochranu před násilím včetně sexuálního, a rozlišit ochranu svobodného rozhodování, sexuálního sebeurčení, i v intimní oblasti tedy. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vystřídali jsme se v řízení schůze. Budeme pokračovat další faktickou poznámkou, kterou má paní poslankyně Martina Ochodnická. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji moc, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, hned v úvodu bych chtěla strašně moc poděkovat. Mnohé z vás celou dobu sleduji bedlivě, jak toto téma uchopíme a jak ho dovedeme do zdárného konce, doufám, že se tak podaří. Děkuji i panu ministrovi. Byla jsem na několika jednáních a musím říct, že mě velmi překvapilo, jaký přístup ministerstvo a všichni ti, kteří se u toho pohybujete, prostřednictvím pana místopředsedy, k tomu přistupujete s zodpovědností, s klidem a s vysvětlováním, protože kultura, kterou jste nastavili, u projednávání tohoto tématu je naprosto zásadní a měla by být pro nás všechny příkladem u jiných témat. Tak to úplně v úvodu.

Důležitá věc, která zazněla z úst pana ministra před chvílí, je ten posun, kulturní posun, který přichází, a já musím říct, že o to raději tady dnes poslouchám to, co říkáte, protože minulý rok mýma rukama v uvozovkách, Poslaneckou sněmovnou prošlo více jak pět set studentů a já se jich vždycky na začátku prohlídky ptám, co by jako první chtěli změnit, kdyby se stali poslanci. A tohle téma, redefinice znásilnění a sexuálního násilí, je v každé skupině jedním z těch tří, které zmiňují nejčastěji. To znamená, ten posun u naší mladé generace už dávno nastal a my, další generace, se s ním smiřujeme, nastavujeme se společně s nimi a já jsem za to moc ráda, protože to je ta nejlepší zpráva, která přichází právě od mladé generace, která už to vnímá úplně jinak.

A pak už jenom jedna poslední věc, která je součástí toho nastavení a přenastavení našeho vnímání, a to je, že znásilnění bolí i bez násilí, a je potřeba si to připomínat. Ona ta facka k tomu není úplně potřeba. Děkuji moc.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. V současné době neeviduji žádnou faktickou poznámku, budeme tedy pokračovat v obecné rozpravě. Jako první vystoupí paní poslankyně Iveta Štefanová a připraví se paní poslankyně Helena Válková, Patrik Nacher a další. Prosím.

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte i mně se tu krátce vyjádřit k předloženému návrhu. Toto téma nebo tato novela trestního zákoníku je vlastně strašně dlouho očekávaná, mnoho let diskutovaná a očekávaná, kdy nám praxe vlastně ukazuje, že bohužel je mnoho případů, které stávající legislativa dostatečně řekněme nereflektuje nebo nepodchycuje tak, jak bychom v praxi potřebovali.

Pokud to velmi krátce shrnu, většina z věcí už tady byla řečena, ta novela hlavně se zaměřuje právě na ty takzvaně bezbranné oběti, kdy nejsou schopné nebo z nějakého důvodu neučiní aktivní odpor nebo aktivní nesouhlas, ať už ty podmínky jsou jakékoliv, a je tam ta absence násilí, která zatím k definici znásilnění byla potřeba, takže toto vnímám jako posun velmi významný. Zvyšuje se tam trestní sazba právě na základě pojmů, které jsou velmi důležité. Definovat znásilnění jako takové a sexuální útok a vlastně i zavedení hranice věkové, kdy (o) trestný čin znásilnění se jedná u znásilnění při jakékoli sexuální praktice pod touto věkovou hranicí. I toto si myslím, že je velice důležité, a praxe nám ukazuje, že je to potřeba. Nad tou hranicí, upřímně řečeno, přemýšlím vlastně od doby, co jsem si předložený tisk přečetla, a přemýšlím nad tím, zda je dostatečně vysoko. Tady už to několikrát bylo zmíněno a já, upřímně řečeno, bych ji viděla o trochu výš. Přemýšlím určitě nad hranicí čtrnácti, dokonce i těch patnáct let by mi připadalo logické.

Takže další debaty jsou určitě na místě, budou velice důležité, hlavně na výborech, kdy je nutné probrat hlavně detailně technické záležitosti tak, aby změna, kterou chceme, byla v praxi funkční a přineslo to skutečně to, co je do praxe potřeba. Pokud tedy novela to přinese, ty cílené změny, benefity, které od toho chceme, samozřejmě jsme připraveni tuto novelu podpořit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Prosím, pane ministře, s přednostním právem.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dovolte mi jenom zareagovat k tomu věku bezbrannosti neboli v rámci toho zjednodušení, do kdy se považuje člověk za dítě, na které se nesahá, když to teď zjednoduším. Ta jednání probíhala za přítomnosti všech stran, tehdy tam bohužel nebyl nikdo z SPD, což se může stát. A já to teď řeknu úplně natvrdo, jak to probíhalo. To rozhodnutí je politické, aby se našla shoda na nějakém věku, který by nebyl nepřiměřeně nízký, a za další řeknu častý dotaz, který jsem o tom dostával, jak je to z nějakého odborného hlediska. Budu úplně upřímný. Kdybychom to nechali na debatě psychologů, sexuologů a ještě nevím koho, za padesát let možná bude nějaký věk. To znamená, ano, stanovení věku 12 let je politické rozhodnutí, já se k tomu hlásím, že k tomuto došlo, a myslím si, že to rozhodnutí je správné, protože si myslím, že je průchozí v této Sněmovně, což je důležité. Kdybychom ty věky dávali nějak jinak, mám obavu, kdy bychom se na tomto zadrhávali. A já se přiznám, že já po těch dvou letech debat nechci, aby se zadrhávalo v zásadě na čemkoliv - a tady by to hrozilo. Takže ano, byla to shoda všech stran, byly jiné návrhy, a 12 let si myslím, že by mohlo projít 201 poslanci. ***