(14.20 hodin)
(pokračuje Michaela Šebelová)
Tři důvody, proč si myslím, že bychom měli přijmout změnu občanského zákoníku a narovnat práva homosexuálních párů tak, jako to mají heterosexuální páry - za mě jsou jednoduché. Za prvé, že všichni lidé jsou si rovni, za druhé, protože žijeme v 21. století, a za třetí - a to mi připadá nejdůležitější - protože to vůbec nikomu neublíží. Tím, že skupině lidí, která aktuálně ta práva nemá, a my jim ta práva přidáme, žádné jiné skupině lidí ta práva nevezmeme.
Vnímám to jako důležité zejména proto, že můžeme opravdu ovlivnit duševní zdraví našich mladých ve věku nás, kdy se identifikujete sami se sebou, hledáte se, mnozí si uvědomují svou odlišnost, a my jim můžeme pomoci tím, jak se k nim budeme chovat, že jim řekneme, že je jako společnost přijímáme s otevřenou náručí a dáváme jim stejná práva.
Troufnu si odhadnout, že v každé rodině v České republice, minimálně v té širší, protože často rodina má 20 až 25 členů, i kdybychom počítali, že se jedná o ona 4 %, ale osobně si myslím, že to číslo je daleko větší, tak prostě v každé rodině se někdo najde, kdo se identifikuje jako queer. Jsem přesvědčena o tom, že tím, že ten zákon napravíme, tak každý jeden z nás, jak tady v té místnosti sedíme, pomůžeme i někomu ve svém okolí.
K pozměňovacím návrhům, které zatím jsou načteny, a věřím, že budou načteny další, bych chtěla říct pouze dvě věci. My jsme velice bedlivě poslouchali debatu v rámci prvního čtení. Jako nejčastější argument tady zaznívalo, že práva ať jsou narovnána, a vadí název, že není možné nazývat svazek muže a muže manželstvím nebo svazek ženy a ženy manželstvím, že to může být pouze svazek muže a ženy. Proto byl načten pozměňovací návrh, který vlastně všechna práva zachovává, pouze mění ten název, že svazek dvou dospělých lidí, stejnopohlavních, se považuje za partnerství, ale ve všem ostatním je na to pohlíženo, jako kdyby to bylo manželství. Jsem si vědoma toho, že to není ideální situace, protože v takovém případě bychom pořád něco, co za mě je stejné, nazývali různými jmény, na druhou stranu při složení aktuální Sněmovny si umím představit, že bych takovýto pozměňovací návrh podpořila, byť to není ideální - ale život není ideální, a dojde k narovnání těch práv, protože v naší zemi žije spousta takzvaných duhových rodin, které čekají na to, že jejich práva budou narovnána, aby měly jistotu, že v případě, že se jednomu z partnerů něco stane, aby to dítě nedejbože v nejhorším případě nezůstalo samo a bylo ochráněno i naším právem, což aktuálně není. Ale zároveň chci říct, že to je jediný maximální možný ústupek, který jsem ochotna udělat, a nesouhlasím s tím, aby bylo zasahováno do dalších práv, zejména těch rodičovských. Myslím si, že nemáme právo rozhodovat, kdo má mít na co právo, jenom proto, že jeho sexuální orientace je jiná než ta většinová, protože to je něco, co si ti lidé nevybírají, narodí se tak, nezvolili si to, nevymýšlejí si to.
A poslední poznámka. Často se nám bohužel začíná objevovat pojem, který tady léta znala jenom určitá, velmi omezená skupina lidí, a to je takzvané surogátní mateřství. Chtěla bych tady na tomto místě říct, že za mě je to důležitá problematika, ale absolutně nesouvisí s projednáváním změny občanského zákoníku. Nesouhlasím s tím, aby to bylo spojováno. Jsem za poslanecký klub Starostové a nezávislí členkou pracovní skupiny k surogátnímu, takzvanému náhradnímu mateřství a svědomitě tady mohu říct, že opravdu se tou otázkou zabýváme se vší důstojností. Máme za sebou několik pracovních jednání, kde se účastnili psychologové, zástupce odborné společnosti pro reprodukční medicínu, zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zdravotnictví, ústavní právníci, právníci, etička a další lidé. Přistupujeme k tomu tématu velmi zodpovědně a troufnu si říct, že velmi konzervativně, ač bych sama v některých případech dokázala být i liberálnější, tak v tomto případě jsem si vědoma toho, že je to velmi složitá otázka a je potřeba k ní přistupovat opravdu s respektem k tomu, že je to nestandardní věc, ale surogátní mateřství řeší neplodnost ženy, nemožnost otěhotnět například proto, že nemá dělohu, a je ve velké části využíváno, pokud je využíváno, heterosexuálními páry. Tedy ta zákonná úprava surogátního mateřství je potřebná. Není dobře, že není obsažena v našem právním řádu, ale prosím, nespojujme to v této debatě s narovnáním práv stejnopohlavních párů, protože se jich to primárně netýká.
Prosím vás tedy o to, abyste při svých vystoupeních, ale zejména potom při hlasování mysleli na to, že jednáme o lidských právech, že je to otázka lidských práv a důstojnosti, a všem, kteří jsou připraveni podpořit návrh zákona jako celku, jak byl předložen, tak jako já jsem připravena v případě, že to bude možné, podpořit v té plné variantě, tak všem vám, co jste ochotni takto hlasovat se mnou, děkuji. Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Kobza je další přihlášený a po něm se hlásí pan ministr Jurečka s přednostním právem. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady předstupuji s názory z druhé strany spektra. Sice nemám duhový oděv, který kdybych měl, tak bych si ho vzal už jenom proto, abych zdůraznil, že duha patří všem, nejenom těm, kteří si ji uzurpují sami pro sebe.
Zhruba před osmnácti lety Parlament schválil institut takzvaného registrovaného partnerství, o kterém tehdy zástupci LGBT komunity prohlašovali, že to je konečný požadavek, který mají, a že už nebudou požadovat nic víc. No, přesto všechno tady stojíme nyní před návrhem zákona, který toto rozšiřuje.
Manželství je v právním řádu České republiky chápáno jako svazek muže a ženy, nikoliv dvou osob stejného pohlaví. Rád bych připomněl, že tento svazek muže a ženy je tisíci lety ověřený princip společnosti jako takové a jakékoliv sociálně inženýrské pokusy do tohoto stavu zasahovat skončí špatně. Proto se nepokoušejme zničit pilíře, na kterých západní křesťanská společnost stojí.
Jak zde již bylo řečeno, je zde reálné riziko vystavit naše spoluobčany konfliktu jejich svědomí a víry, a navíc nezapomínejme, že v různých zemích je různá sexuální orientace chápána velmi odlišně, a tyto země obnáší třetinu obyvatelstva planety. Černá se nestane bílou jenom proto, že to napíšeme do Sbírky zákonů. A já mám takový pocit, že si tak trošku zahráváme s ohněm. Roman Joch napsal velmi hezky: "Lze leden, únor a březen prohlásit zákonem za léto? Jistě ano, i když je to popření reality. Není-li ale stát a Parlament schopen rozpoznat, co je to manželství, odeberme mu pravomoc o něm rozhodovat." ***
