Dohoda má za cíl upravit otázky stanovení cílových parametrů Labské vodní cesty v České republice a Spolkové republice Německo. Na německém úseku Labe je současným cílem údržby na mezinárodní vnitrozemské Labské vodní cestě hloubka plavební dráhy 140 centimetrů při aktuálním vztažném vodním stavu při proměnlivé šířce plavební dráhy. Na české straně mají být zajištěny na úseku Labe od Ústí nad Labem až ke státním hranicím parametry plavební dráhy vyplývající z aktuálně platných koncepčních dokumentů v oblasti vnitrozemské plavby. V návazném úseku mezi Ústím nad Labem a Týncem nad Labem pak budou zajištěny stávající, tedy již existující parametry vodní cesty s plavební hloubkou 230 centimetrů. Současně v úseku mezi Týncem nad Labem a Pardubicemi opatření s cílem umožnit plavební hloubku 230 centimetrů až do cílového přístavu v Pardubicích.

Údržba těchto parametrů bude stejně jako doposud realizována státním podnikem Povodí Labe. Přestože je Labská vodní cesta zařazena do transevropské dopravní sítě, neexistuje žádný závazný mezinárodní právní dokument, který by řešil otázky jejího mezinárodního statusu. Tak je tomu i u jiných obdobných vodních cest, například na Dunaji.

Dohoda dále ustavuje společnou smíšenou komisi, jež bude kromě koordinačních úkonů dohlížet na dodržováním jejího obsahu, zejména nad naplněním stanovených parametrů vodní cesty a jejich následným udržením.

Poslední roky pandemie a nyní války na Ukrajině nám ukazují, že Labskou vodní cestu bezpodmínečně potřebujeme. Právě v České republice se ukazuje, že množství zboží, které se dnes znovu dopravuje přes mořské přístavy, nestačíme z hlediska kapacity dopravovat po železnici. Čím více času díky odkládání ratifikace smlouvy promarníme, tím větší budou později muset být investice do údržby Labské vodní cesty. Díky této dohodě Labe zůstane významnou dopravní cestou a území České republiky bude dopravně spojeno s přístavem Hamburk.

Doporučuji přikázat k projednání zahraničnímu výboru a děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám čtyři přihlášené. Jako první vystoupí paní poslankyně Klára Kocmanová, poté se připraví pan poslanec Michal Kučera. Prosím, ujměte se slova.

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, co se týče této smlouvy, určitě lze souhlasit, že záměr mít oboustrannou dohodu se sousedním Německem o tom, jak Labe využívat, je dobrý záměr. Tato smlouva, kterou vyjednal ještě bývalý ministr Havlíček, ale krásně ukazuje naprosto absurdní rozdíly v této debatě v obou zemích. Z textu totiž jasně vyplývá, že německé straně šlo o rozumné využívání řeky, které není v rozporu s ochranou cenného životního prostředí. Zároveň si Německo klade za cíl údržby plavební hloubku těch zmiňovaných 140 centimetrů. To se dá považovat za rozumné, zvlášť při kombinaci s revizí po deseti letech, kdy tato revize má hledět právě na dopad environmentálních aspektů.

Kdybychom stejné podmínky měli i pro Českou republiku, tak bych s ratifikací neměla nejmenší problém. Pro Českou republiku ale ta smlouva obsahuje něco úplně jiného. Tam už se nehovoří o cíli, kterého by se mělo dosáhnout s ohledem na přírodu. Vláda České republiky by se tou smlouvou zavázala k budování, zajištění a udržení vodní cesty, kdy z velké části, tedy od Ústí nad Labem prakticky až po Pardubice, má být zajištěna ta hloubka 230 centimetrů.

Za mě tedy vyvstává otázka, jestli tyto rozdílné hloubky nejsou pro mezinárodní dopravu úplně zbytečné. Mohlo by to být užitečné pro vnitrostátní dopravu, ale to přece nemusí být řešeno mezinárodní smlouvou. My se nemusíme německé vládě zavazovat k něčemu, k čemu se oni ani zdaleka nezavazují nám. Udržování koryta o těchto parametrech, zejména v době postupující klimatické krize, znamená jen v nejbližších letech miliardové investice dostavby jednak dvou nových plavebních stupňů a pak také do udržování několika dalších.

Určitě lze souhlasit, pane ministře, že lodní doprava je ekologičtější způsob dopravy než třeba ta silniční. My ale víme, že voda z České republiky odtéká. To potvrzuje i strategie pro boj se suchem, která doporučuje stavět retenční nádrže. Za mě je důležitá otázka, odkud budeme brát dostatečné množství vody, které naplní koryto řeky? My jsme odmítli kanál Dunaj-Odra-Labe, tak bychom ho neměli stavět ani po jednotlivých částech, které mají totožné parametry. Myslím, že velká část těch argumentů je stále stejných. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. Jako první vystoupí pan ministr.

My se zde vystřídáme při řízení schůze. Prosím.

Ministr dopravy ČR Martin Kupka: Děkuji. Já si dovolím věcně odpovědět na dvě témata. Potřebnost mezinárodní smlouvy vyplývá především z dominantního dopravního proudu, který míří z Hamburku, protože otevření vodní cesty ve spolehlivé podobě by umožnilo například transportovat do České republiky naftu, kterou převážíme v tuto chvíli převážně vlakem, a to ve velmi stísněném profilu té jediné kapacitní železniční cesty mezi Děčínem, Bad Schandau a Drážďany. To je tedy jedna poznámka. Z hlediska dopravního významu zajištění přeshraniční cesty je otevření dveří opravdu k efektivnější, a především spolehlivější dopravě.

Co se týče poměrů srážkových, nejsem odborníkem - hydrologem, ale vybavuji-li si statistické údaje, problém nespočívá v tom, že by na území České republiky spadlo významně méně srážek v předchozím období. Problém spočívá v tom, že voda je hůře zadržována v území, a to je problém skutečně drobných vodních děl, přehrad, přírodních rezervoárů vody včetně poldrů, nikoliv v tom, jakým způsobem je zajištěn samotný tok Labe či Vltavy či českých řek.

Ano, není pravda, že by v tomto směru budování dalších vodních stupňů významně přispívalo k zadržení vody v krajině, ale rozhodně mu neškodí. To je v tomto směru jeden z klíčových parametrů. Máme-li se zaměřit na udržení vody v krajině, tak je před námi úkol zajistit opravdu tvorbu opatření blízkých přírodě, zmíněných drobných retenčních nádrží, ale rozhodně nespočívá to řešení v jakémkoliv zásahu do samotného toku Labe v tomto případě. Tam ten problém nespočívá.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. S další faktickou je přihlášen Martin Kolovratník.

Ještě než mu udělím slovo, pan ministr Dvořák ruší svoji omluvu.

Prosím, máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji za slovo. Já jsem se odhlásil z rozpravy a dal si faktickou, protože se do ní vejdu, a to záměrně. Víte, pokud jde o dobrou věc a podporu, v tomto případě dopravy a hospodářství, tak má jít politika stranou a mají tady zaznít fakta, a to se v mém proslovu, v mém vystoupení, teď stane. Naprosto souhlasím s Martinem Kupkou. Tak, jak reagoval na kolegyni Kocmanovou, to řekl velmi věcně, správně a pro laiky. Vím, že asi paní kolegyně má jinou specializaci, to připravil někdo z odborníků u Pirátů na vodu a ekologii.

Velmi jednoduše, absolutní množství vody samozřejmě nezmizí nebo se nezmění. Lze to volně přirovnat i k tomu, že na té vodní soustavě nebo na vodním díle děláme jakousi soustavu rybníků nebo přehrad, chcete-li malých, kde pokud méně přitéká, také méně odtéká, opačně více přitéká, více odtéká, ale stále jsou zachovány ty hladiny. I to srovnání s tím dolem (?) hodně pokulhává, jako poslanec za Pardubický kraj jsem vždycky byl proti němu, říkal jsem: splavnost do Pardubic a dál ne. Ten příběh je jiný právě v tom, že primárně na území Pardubického kraje se měla teoreticky budovat nějaká díla, která by přečerpávala, zvedala výtahy a podobně, nic takového právě není na Labi. Opravdu si představte nějakou soustavu kaskád.

Poslední, co povím: tuto smlouvu jsme už měli s Německem, kde si ty dva státy říkají, že chtějí udržovat ve vzájemné souhře nějaký stav té řeky. Byla vypovězena hitlerovským Německem, pěkně prosím, od první republiky ji nemáme. Nebudu se vracet do historie a zbytečně kritizovat, protože jsem rád, jde mi o výsledek.

Jsem rád, že tady ta mezistátní dohoda, kterou podepsala minulá vláda, prošla i Senátem, je dnes konečně tady ve Sněmovně a mohu avizovat za nás, za opozici, že ji určitě podpoříme jak v tom rychlém projednání, tak pak i ke schválení a že se v téhle věci posuneme dál. Takže tady chci Ministerstvo dopravy ocenit a děkuji za konstruktivní přístup. Za nás podpora.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Tomáš Helebrant.

Ještě než mu udělím slovo, přečtu omluvu. Omlouvá se Josef Kott od 13 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo. ***