(11.00 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
Musím také připomenout i neuvěřitelnou situaci, která se tady odehrála v prosinci roku 2022, kdy se můj návrh poprvé a naposledy začal na plénu Sněmovny projednávat. Vládní poslanci se tehdy před hlasováním o jeho postoupením do druhého čtení hromadně odhlásili, ačkoliv byli v sále fyzicky přítomni, a Sněmovna se tak stala uměle neusnášeníschopnou. Větší facku do tváře zdravotně postiženým si snad už ani nelze představit. Ministerstvo práce a sociálních věcí, vláda i všechny strany vládní koalice tedy pomoc zdravotně postiženým občanům a jejich rodinám dlouhodobě systematicky blokovaly.
Dnes, velice opožděn, pod naším tlakem a pod tlakem těchto občanů, jejichž životní situace je často neudržitelná, přichází vláda s návrhem částečného zvýšení příspěvku na péči. Že jde o krok vynucený, nikoli o krok z vlastního rozhodnutí vlády, o tom svědčí skutečnost, že toto zvýšení se v předloženém materiálu objevilo až v průběhu jeho projednávání mezi prvním a druhým čtením formou pozměňovacího návrhu. V původní verzi návrhu zákona obsaženo nebylo. Jde ovšem o zvýšení naprosto nedostatečné a nespravedlivé opět vůči osobám v I. stupni závislosti. Ty jsou na tom opět nejhůře, protože Fialova vláda jim nechce přidat ani jednu jedinou korunu. I v případě zdravotně postižených ve II. stupni závislosti je navrhované zvýšení příspěvku na péči zcela nedostatečné a marginální, o 500 korun měsíčně u dospělých osob a o 800 korun u dětí - po osmi letech, po několikerém zdražení sociálních služeb na základě vládní úhradové vyhlášky, poté, co za tu dobu stoupla inflace asi o 40 %. Dalo by se říci, že vláda se těmto lidem v podstatě už směje do obličeje a ještě mnohem více, než je tomu dnes, prohlubuje finanční rozdíl v příspěvku na péči mezi II. a III. stupněm závislosti, přestože lidi v těchto kategoriích dělí často pouze nezvládnutí jedné základní životní potřeby navíc. Rozdíl mezi nimi, co se týče výše příspěvku na péči, pokud vládní návrh projde, bude u dětí 9 000 korun a u dospělých téměř 10 000 korun měsíčně. Tohle myslíte opravdu vážně?
Proto předkládám k vládnímu návrhu pět vlastních pozměňovacích návrhů úpravy příspěvku na péči, které za chvíli podrobně představím. Kolegyně a kolegové, pro lepší představu toho, o čem se tady vůbec bavíme, je dobré podívat se přímo na těžké osudy našich zdravotně postižených spoluobčanů, závislých na pomoci jiných osob a jejich rodin, a na to, s čím se musí dnes a denně potýkat. Je to lepší než tady po sobě házet anonymními čísly a frázemi. Oba případy, které uvedu, byly zveřejněny v Deníku.cz.
Nadina maminka měla trvale přiznaných sedm bodů závislosti. Když se její stav zhoršil, dcera požádala o zvýšení příspěvku na péči. Místo toho jí ho zcela odebrali. Paní Naďa pracuje jako zdravotní sestra v domácím hospici. Přes den se stará o umírající hospicové pacienty a doma jí nastává druhá směna, má totiž těžce nemocnou maminku a dvě zdravotně postižené děti. Syn je autista a prodělal rakovinu, kvůli níž ho pětkrát operovali. Dcera má těžké deprese a epilepsii. Paní je samoživitelka, takže si přivydělává nočními službami v jiném zdravotnickém zařízení. Maminka paní Nadi je 76letá žena, nepohyblivá, prakticky slepá, s rozvinutou demencí, a kromě toho prodělala mrtvici. Přesto pro ni dcera už několik let marně žádá o průkaz pro osoby se zdravotním postižením ZTP. Teď budu citovat: "Nesmíme parkovat na invalidech. Auto musíme nechat jinde, často i stovky metrů od doktora. Maminku pak k němu kolikrát musíme důstojně vláčet na zádech nebo ji zkusit naložit do vozíku a potácet se přes obrubníky," líčí. Za parkovné během dlouhých vyšetření běžně platí kolem 400 korun. Žádost o ZTP se podává na úřadu práce. O schválení rozhoduje posudkový lékař České správy sociálního zabezpečení. Opakovaně se dočkala zamítnutí. Odvolání vyřizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. To jí prý odpovědělo, že se maminka má dopravovat k lékařům hromadnou dopravou. Ona přitom nedojde ani k vrátkům od domu. Maminka měla od České správy sociálního zabezpečení trvale přiznaných sedm bodů závislosti. Když se její zdravotní stav zhoršil, dcera požádala o změnu výše příspěvku na péči z II. stupně na III. stupeň. Místo toho najednou uznali její matce jen dva body závislosti a příspěvek ji zcela odebrali. Místo zákonných devadesáti dnů rozhodli po roce. Cituji, napsali tam, "že se na svůj zdravotní stav adaptovala". Ona se asi adaptovala na to, že je slepá, nemobilní a s demencí. "Podala jsem žádost o takzvané zpětvzetí žádosti, abych zachovala alespoň II. stupeň," popisuje paní Naďa. Naďa má na vysoké škole vystudovanou sociální práci, přesto i pro ni je nedobytný systém pomoci nad její síly. Cituji: "Oni dobře vědí, že když budou příspěvky zamítat, třetina lidí se na odvolání vykašle a třetina ho napíše špatně, takže když v části té zbývající třetiny odvolání uznají, stejně hodně ušetří," konstatuje. Jednání se státem jí přijde absurdní. Cituji: "Na pobočkách úřadu práce to schytávají chudinky zaměstnankyně, které zpracovávají žádosti na základě lékařského posudku. Řeknou mi, že vědí, že je to nesmyslné rozhodnutí, ať si podám odvolání. Když namítnu, že odvolání jim tam bude ležet přes rok a nic se nebude dít, poradí mi, ať si podám stížnost pro nečinnost. Tu jsem si podala a nikdo se mi neozval. Po roce a půl pak dostaneme rozhodnutí, že vám všechno zamítli a sebrali," líčí smutně.
Na dalším příkladu budu demonstrovat, proč navrhuji zařadit mezi terénní sociální služby i doprovod dětí do školy a mimo domácnost. Paní z Libiše u Neratovic pečuje o svého manžela s amyotrofickou laterální sklerózou už přes pět let. Kvůli tomu, že je připojen na plicní ventilátor, jí nemůže vypomoci sociální služba. Některé činnosti, třeba odsátí hlenu v dýchacích cestách, jsou totiž zdravotní úkony a ty má sociální služba ze zákona zakázané. Paní je může vykonávat díky půldennímu školení, které absolvovala. Docházet k ní může na tři hodiny denně jen zdravotní sestra. Manžel ale potřebuje permanentní dohled. Společně navíc vychovávají tři děti. Tato paní i stovky dalších lidí v obdobné situaci by samozřejmě uvítalo zvýšení příspěvku na péči, ale i to, aby jí někdo při péči o manžela alespoň na krátkou dobu někdy vystřídal. Velkým problémem pro ní je i to, že současné sociální služby nepočítají s tím, že jejich klienty jsou vedle důchodců i lidé se zdravotním postižením či s různými nemocemi v produktivním věku, kteří mají malé děti. Ve výčtu základních činností osobních asistentů a pečovatelek proto zcela postrádá pomoc s péčí o nezletilé děti, a to včetně jejich doprovodu mimo domácnost. "Děti mají povinnou školní a předškolní docházku, ale já je tam často nemám jak doprovodit, když se nesmím vzdálit od nemocného manžela," vysvětluje. Jak dodává, obvolala všechny sociální služby v okolí a nikdo ji nemohl pomoci právě proto, že péče o děti není dle zákona součástí jejich základních činností.
Proto se to pokouším jedním ze svých šesti pozměňovacích návrhů změnit. Jak již jsem řekla a jak ráda zopakuji, těžištěm mých pozměňovacích návrhů je zvýšení příspěvku na péči lidem v I. a II. stupněm závislosti, na které se vláda již po několikáté lidově řečeno vykašlala a jejichž situace už je kvůli tomu velmi kritická. A nejde už jen o to, že tito lidé nemají peníze na pro ně nezbytné asistenční služby a že často žijí finančně naprosto nadoraz, ale už i o to, že se cítí v důsledku tohoto chování vlády a státu vůči nim jako méněcenní, a to je něco naprosto strašného. ***
