(15.50 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
Stejně tak bych tady ještě chtěl vzkázat, abych reagoval i na posledního předřečníka, kde už jsem si psal poznámky jenom rychle rukou, panu kolegovi Fialovi, prostřednictvím pana předsedajícího, bych chtěl vzkázat, že převzetí příslušnosti se nerovná přemístění migranta. Jsou to jiné instrumenty. Stejně tak bych chtěl vzkázat, že většina předpisů už dávno existuje. To nebylo tak, že by doteď platil jenom Dublin a vedle Dublinu nic. Většina těch předpisů už tady existuje delší dobu a teď byla novelizována. Takže říkat, že teď se přichází s něčím zcela novým, je také zavádějící.
Loni v červnu během švédského předsednictví Unie bylo na Radě ministrů vnitra dosaženo shody členských států u dvou klíčových legislativních návrhů paktu. Ještě jednou: u dvou klíčových legislativních návrhů paktu. To, co tedy Rada v červnu, jak vy říkáte, schválila, hlasovala, Rakušan zvedl ruku a podobně, tak to nebyl migrační pakt, jak tady opakovaně tvrdíte. Šlo o odsouhlasení obecného přístupu Rady ve dvou konkrétních legislativních návrzích pro zahájení vyjednávání s Evropským parlamentem. To je úplně normální postup. A od začátku jsem říkal, finální schvalování projde klasickým procesem. Loni v červnu ministři vnitra pakt jako legislativní text neschválili. Pouze řekli, že mohou začít vyjednávání s Evropským parlamentem. Takže celá vaše argumentace založená na tom, v červnu Rakušan, Fiala, kdokoli další schválili migrační pakt, je prostě nesmyslná. Protože v červnu, ještě jednou, žádný migrační pakt schválen nebyl. Pouze začala vyjednávání s Evropským parlamentem na základě konkrétních návrhů. Často tady opakujete roli Evropské rady. Dneska zase. To je nepochopení. Jak funguje evropský legislativní proces? Evropská rada nerozhoduje o tom, kdo a jak se účastní legislativního procesu.
A teď se chci dostat k tomu, co se přesně změnilo mezi červnem a začátkem letošního roku, kdy došlo k hlasování na úrovni velvyslanců. Poslední verze zvyšuje výrazně administrativní a byrokratickou zátěž a snižuje také možnost se efektivně bránit migraci na vnější hranici. Znovu říkám, porovnávám červen a současný stav. Na základě návrhu parlamentu velmi konkrétně došlo například k zásadnímu omezení možnosti prodloužení detence nelegálních migrantů na vnější hranici nad dvanáct týdnů. Tedy to, v čem my jsme souhlasili jako vláda České republiky, bylo přísné, bylo přísné vůči migrantům, kteří přišli na vnější hranici a dostali se do detence. Ten náš ambiciózní červnový návrh říkal, v oprávněném případě lze tu detenci, rozumějte zadržení těch lidí pro případy dalšího prověřování, prodloužit nad dvanáct týdnů. Po zásahu Evropského parlamentu a vyjednávání s Evropským parlamentem tohle zmizelo. To znamená, nad dvanáct týdnů nikoho zadržet nemůžete. Podle nás jasné oslabení toho přísného instrumentu, který naše vláda podpořila v rámci těch dvou legislativních návrhů.
Další záležitost. Na základě návrhu parlamentu máme povinnost v rámci hraniční procedury zřídit speciální národní monitorovací systém. A my říkáme, že my žádný speciální národní monitorovací systém nepotřebujeme, protože už je tady zřízen unijní monitorovací systém azylové procedury EU. Další konkrétní bod, kde se ten pakt od toho června sem posunul, kde to vyžaduje administrativu, byrokracii, finanční náklady, s jejichž vynakládáním jsme se nemohli ztotožnit.
Celkově se ztěžuje detence nelegálních migrantů na vnější hranici, což prostě může vést k přetrvávajícím sekundárním pohybům z hraničních států do Unie. Parlament - a další konkrétní věc - zkrátil lhůtu pro bezpečnostní prověřování zadržených migrantů na území na pouhé tři dny. A my říkáme, že tohle je něco, co se stihnout nedá a nebude to mít ten efekt, který - a znovu říkám - jsme si my v červnu v tom přísnějším textu představovali.
A ještě jedna věc, která je zase pozitivní. Poprvé se přichází - a to v tom migračním paktu je s tím, po čem vy tady všichni voláte a my také voláme - to je s tím no entry mechanismem, který říká, že člověk může být neprodleně, pokud neprokáže svůj původ, pokud neprokáže jakýkoliv důvod k pobývání na území Evropské unie, vrácen. Okamžitě. No entry. Nebude považován za člověka, který vstoupil na území Evropské unie. Je okamžitě vrácen. A to obsahuje ten návrh toho migračního paktu.
Není pravda, že měníme českou pozici. Hlavní požadavek - žádné povinné relokace - je dodržen za jakékoliv situace. I v tom krizovém momentu je dodržen tento požadavek. Naopak dlouhodobě v této věci postupujeme konzistentně. Pozice České republiky je stejná, a je stejná v tomto ohledu jako za předchozích vlád. Naše rozhodnutí nemění nic na tom, že podporujeme společné evropské řešení a že je to jediná cesta, jak zaručit vůbec fungující Evropskou unii jako celek. Jsou tady strany, a legitimně je to jejich politický názor, říkají, že nemáme v Evropské unii být. Já říkám, že tam máme být. A pokud v ní jsme, a tady se asi dostáváme do toho nejtěžšího momentu, tak máme být těmi, kteří hledají společná a funkční evropská řešení.
Co teď bude následovat? Následovat bude to, že bude hlasovat Evropský parlament, uvidíme, jakým způsobem. Bude se ještě jednou rozhodovat v Radě, uvidíme, jakým způsobem. A my chápeme ten migrační pakt jako základ dalších diskusí o dalších konceptech, které musí obsahovat vnější dimenzi migrace. To znamená, zabývat se tím, jak ji dostat mimo hranice EU, i řešení těch problémů. Mimochodem toto bude představeno na ministerské konferenci v Kodani, která se bude konat letos na jaře. A my jako Česká republika jsme opět aktivním státem, který to společné evropské řešení hledá a bude hledat. V současné době rozhodovali velvyslanci při EU, odsouhlaseno to musí být příslušným výborem v Evropském parlamentu. Očekává se schválení paktu Evropským parlamentem na konci dubna. Následovat pak bude schválení v Radě podobným způsobem.
A ještě, pokud dovolíte, několik fám, mýtů a reality, které se tady objevují. Země jižní Evropy konečně po deseti letech docílily povinné solidarity, tedy přerozdělování uprchlíků do zemí, kam by se jinak tito uprchlíci nedostali. Citace paní předsedkyně Schillerové. Realita. Migrační pakt neobsahuje pro ČR povinnost přijímat migranty, a to z jiné členské země EU nebo ze zemí mimo EU. Stát si může vybrat, jakou formu pomoci si zvolí. Každý stát si bude moci rozhodnout, zda bude migranty přijímat v každé situaci, neobsahuje pakt povinnost České republiky přijímat migranty ani Eritrejce, kteří přijedou z Řecka. Co se týče rodin, tak ty už upravují dublinská kritéria z roku 2003 a pakt je v podstatě nezměnil.
Další věc. Pakt neřeší celou oblast migrace. No to je samozřejmě pravda. Ochrana vnějších hranic je řešena schengenským hraničním kodexem. To od začátku víme. A to je něco, co běží souběžně a schvaluje se souběžně. I tento kodex se nyní mění a návrh směřuje k finální dohodě s parlamentem. Vnější dimenze migrace je řešena prostřednictvím mezinárodních smluv se třetími zeměmi. Ale není pravda - a to je asi největší lež a mýtus, který se tu a tam někdo pokouší podsunout do veřejného prostoru, celý pakt není o přerozdělování migrantů. Zlepšuje hraniční režim i návratovou proceduru. Co se týče zmiňovaných možností ze strany Evropské komise, vždy platí, že Komise navrhuje, ale Rada posuzuje a může schválit nebo změnit. Tedy není to diktát Komise, nikým nevolené Komise, jak jsme tady slyšeli. To je prostě zase fáma.
Tak. Protože už je tady na mě poukazováno a naznačováno, že čas ubíhá a ta původní představa, že budeme ve dvě hotovi, vzala za své, tak snad poslední věc. Fialova vláda zavázala Českou republiku, aniž by migrační pakt řešil prevenci migrace, především v těch státech okolo Evropy, protože tam můžeme uplatit metodu cukru a biče, spolupracovat a motivovat státy, aby ty lodě nevypluly a aby také zaznělo z Evropy: Nejezděte, není tu pro vás tolik prostoru, nechceme vás tady. Poslanec Ondřej Knotek. Stejně tak pakt neřeší a nereaguje na ochranu hranic. Poslankyně Klára Dostálová: Migranti přijedou, protože budou vědět, že se o ně nějaká země postará. ***
