(16.50 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Já se v té otázce bezpečnostního rizika, způsobu chování, realizace politiky Andreje Babiše vrátím i několik let zpátky. Vrátím se do doby, kdy on v roce 2017 vlastně v podobném duchu, jako byl ten minulý týden, na e-mail komunikoval tehdy ještě se svým prakticky podřízeným novinářem Markem Přibylem. A kdo si vybavuje, víte tu situaci z té oné uniklé nahrávky, tak v zásadě úkoloval toho novináře v tom duchu, kdy se hodí zveřejnit nějaké negativní informace o jeho politickém soupeři. Tehdy to byl, pokud se nepletu, ministr zdravotnictví pan Ludvík. Mluvil tam i o tom, jak to správně načasovat, že možná některé informace nemá říkat teď, ale má si je nechat na to, až to napíše před parlamentní volbami. To jenom rámuje způsob a praktiky, jakými Andrej Babiš nejenom nějakým omylem, ukliknutím, přeposlal jeden e-mail jinému adresátovi minulý týden, než měl, ale vlastně ten způsob, jakým on funguje jak v politice, tak asi i v podnikatelském prostředí. Prostě sehnat si na někoho informace jakýmkoliv způsobem, nedívat se ani doleva, ani doprava, nemít žádnou páteř, ale dávat je ven, pokud se to hodí jeho osobním zájmům.
A to je samozřejmě problém, který máme jako Česká republika nejenom tady uvnitř na politické scéně, ale který, pokud člověk pracuje s těmito praktikami, je problémem pro důvěryhodnost naší země i vůči zahraničním partnerům i v té otázce mezinárodních vztahů, respektu ze strany našich spojenců, našich partnerů a i s ohledem na to, jak dokážeme potom takovouto politickou reprezentací, která byla na pozici premiéra této země v minulém období a která dnes je v podání Andreje Babiše i představitelem hlavní opoziční strany, jakým způsobem jsme schopni býti věrohodným partnerem dlouhodobě bez ohledu na to, jaká vláda je v České republice u moci. A myslím si, že to každou zemi dokáže oslabovat, pokud tam nemá důvěryhodné politiky, kteří reprezentují nejenom současné vládní koaliční strany, ale i ty silné opoziční.
Já se chci tady vrátit také i do těch výroků, které ze strany Andreje Babiše zaznívaly v uplynulých deseti letech. Já si pamatuji ještě za Sobotkovy vlády, když tehdy - a teď si sypu popel na hlavu i já osobně - jsme všichni nejenom v České republice, ale v Evropě, ve světě podcenili anexi Krymu. Ano, říkám to sebekriticky, podcenili jsme tu situaci, ta reakce tehdy měla být mnohem jasnější a měla být mnohem konkrétnější i vůči změnám našich strategií uvnitř třeba například našich zemí, ať už z pohledu energetické bezpečnosti, soběstačnosti, surovinové politiky a mnoha dalších věcí. Ale už tehdy Andrej Babiš zpochybňoval, zdali vůbec tehdejší sankce mají nějaký smysl. Dokonce za to tenkrát vyplísnil svého ministra obrany pana Stropnického. A už tehdy to byly takové náznaky, kdy se ukazovalo, že to asi není úplně vždycky jednoznačný, jasný, principiální a dlouhodobý postoj.
Ostatně výroky, které jsme zažili také i v posledních letech, výroky, byť to chápu, že je prezidentská kampaň, ale i právě v takových momentech se má ukázat, jak je politik schopen pod tlakem jasně hájit naše zájmy, zájmy nás, spojenců a našich spojenců v rámci struktur, jako je například NATO. Tehdejší výrok, že by Česká republika v případě napadení našich partnerů nevyslala své vojáky, byl opět něčím, co je naprosto přes čáru a co jsme museli vysvětlovat kolegům z Polska, ale samozřejmě následně i kolegům z dalších zemí, které případně jsou potenciálně ohroženy ruskou agresí, která by případně mohla následovat za hranice Ukrajiny. Protože kolegové z Putinova tábora se netají svými mocenskými zájmy, kdy vlastně bezostyšně veřejně říkají, že by rádi, aby jejich sféra vlivu měla původní hranice jako v dobách východního bloku. Takovéto výroky od bývalého premiéra a od představitele opoziční nejsilnější strany prostě jsou výroky, které ohrožují naši důvěryhodnost i bezpečnost, stejně jako výroky na adresu kolegů z Rakouska, našich sousedů, o tom, že Rakušané jsou magoři, když mají ve vládě nějakou koaliční stranu. Myslím si, že opět to jsou výroky, které do mezinárodní politiky a kontextu vůbec, ale vůbec nepatří. I za tyto výroky se musela řada českých politiků, naše diplomacie, omluvit a korigovat je. A je bohužel smutné to, když potom Andrej Babiš se zpožděním tyto výroky i on sám koriguje, ale mezitím ty výroky už napáchají škody, přináší znejistění, přinášejí také argumenty pro dezinformační scénu a podobně. Jestli to je děláno vždycky záměrně, nebo je to otázka chyby, to se dá těžko vždycky vyhodnotit.
Já se také ještě pozastavím u některých momentů. A ty momenty si myslím, že je potřeba si uvědomovat, protože když si vzpomeneme na rok 2017, kdy tady zaznívaly výroky jako například "jste zkorumpovaná pakáž" a podobně na adresu zástupců médií, veřejnoprávních médií, to je opět něco, co nepatří a nemá to patřit do slovníku jakéhokoliv politika v demokratické zemi. Prostě máme mít respekt a úctu k tomu, jakým způsobem fungují média a jakým způsobem má fungovat práce novináře. Ne urážet, dehonestovat a jet linku, kterou tady zavedl kdysi dávno v minulosti Miloš Zeman. Stejně jako oslabovat média v tom veřejném prostoru podobnými výroky, jako je debata nad tím, že lidé nebudou platit koncesionářské poplatky, protože hnutí ANO by to chtělo v budoucnu změnit, aby se to platilo ze státního rozpočtu, je opravdu jako velmi, ale velmi nebezpečná argumentační linka, protože ve finále státní rozpočet jsou stejně peníze daňových poplatníků. Ale zase je to voda na mlýn dezinformační scény a je to voda na kritiky, kteří chtějí za každou cenu oslabovat média a veřejnoprávní média. Vidíme, co se děje dneska na Slovensku, a i toto je hra velmi nebezpečná, hra s ohněm.
Já se také ještě pozastavím u minulého volebního období. A tady si myslím, že to je jeden z klíčových bodů a i zlomových momentů. Více jak tři čtvrtě roku jsme tady na půdě Poslanecké sněmovny jako tehdejší opozice přesvědčovali tehdejší vládu Andreje Babiše, jeho osobně i ministra Havlíčka, aby nepouštěli do tehdejšího tendru dodavatele jaderných bloků pro Českou republiku, kteří by byli z Ruska či Číny. Tři čtvrtě roku jsme nebyli schopni se posunout. My jsme tento moment tady, ano, i obstrukčními nástroji, v Poslanecké sněmovně do určité míry blokovali. Ale celou dobu to bylo s racionálním, pádným důvodem, že nám ležela na srdci strategická a bezpečnostní otázka České republiky. Až situace ve Vrběticích přinutila Andreje Babiše a jeho vládu změnit postoj k tak strategické otázce. Kdyby se Vrbětice nestaly, tak si řekněme, kde dneska Česká republika mohla třeba být a kde už mohl ten tendr se posunovat rychleji, a možná by byly některé kroky těžko zvratitelné. A jenom si připomeňme i ty Vrbětice, že to také chvíli trvalo, několik hodin, vládě, aby dokázala tu situaci adekvátně zvládnout. A kdyby ty informace tenkrát už neprotékaly do médií, tak možná by ta reakce nebyla taková, jaká byla pod tím tlakem, kdy už se v té bezpečnostní komunitě i mezi některými novináři vědělo, co se stalo, jak je to závažné a jaká má být adekvátní, jasná, pádná reakce.
Já bych tady chtěl požádat, a tady si dovolím apelovat, i když kolegové z hnutí ANO tady nejsou, a ono to možná je takové symbolické, protože tady stačí porozdávat nápisy a hesla, které připraví píáristé - ono to možná pro to vyjádření toho názoru všech těch poslanců stačí, protože v hnutí ANO ti, kteří řeknou nějaký jiný názor nebo si dovolí oponovat - tak podívejme se do Moravskoslezského kraje, kde je bývalý hejtman, kde je bývalý primátor, v zásadě všichni ti, kteří si dovolili někdy vystoupit kriticky, tak v hnutí ANO skončili nebo už znovu nekandidovali. Ale přesto bych si dovolil apelovat, aby Andrej Babiš dokázal i osobně i tady na plénu se jasně omluvit za ten svůj postup, protože tahat do politiky rodinné příslušníky je něco, co je opravdu za hranou. ***
