Slovenský generál Pavel Macko, který velel výcvikovému středisku NATO, v této souvislosti varuje, že například čeští vojáci na Ukrajině by byli bezbranní. A říká: Je to velmi komplikované, velmi rizikové a je třeba říci, že ti vojáci nepožívají žádnou mezinárodní ochranu. Jsou v bojovém prostoru. Hrozí tak ztráty, a to bez možností jakéhokoliv protestu. Za sebe mohu říci, že to je velmi kontroverzní. Konec citace.

Otázka novináře: Hovoříte o mezinárodní ochraně. Fakticky vzato, kdyby Rusko na výcvikový prostor zaútočilo a zemřeli by čeští vojáci, byl by to důvod k aktivaci takzvaného článku 5 Smlouvy o NATO?

Odpověď generála Macka: V žádném případě. Vojáci, pokud tam budou vysláni, nemohou bojovat. Pro Rusko je regulérním cílem likvidovat vojenské cíle na Ukrajině, ale i narušovat jejich činnost, třeba výcvik. Ostatně to známe i z druhé strany, kdy Ukrajina doslova rozmetala cvičiště Rusů. Proto není možné pak naříkat a ukazovat si na padlé. Stanou se bohužel regulérním cílem bez jakékoliv ochrany. - A to jsou vážná slova od člověka, který ví, o čem hovoří. Opakujme si je a hlavně o nich přemýšlejme.

K tématu ukrajinského konfliktu a hrozeb z něj vyplývajících ještě jeden aspekt. Cituji z článku Milana Skály, soudního tlumočníka z ukrajinštiny, který tlumočí třeba i pro naši policii a pro server Česká justice: Během vypomáhání v krajských asistenčních centrech pomoci Ukrajině si mnozí pracovníci povšimli, že zvláště v první fázi příchodu ukrajinských uprchlíků se kromě žen a dětí a starých lidí registrovalo k dočasné ochraně velké množství mladých mužů původem ze západní Ukrajiny. Než do Prahy po několikadenní cestě v přeplněných a zatemněných vlacích dorazily ženy s dětmi z bombardovaného Donbasu či Charkova, tedy ti, kteří naši pomoc opravdu potřebují, byli tito muži ze západoukrajinských, válkou dosud téměř nedotčených oblastí zaregistrováni jako váleční uprchlíci a postupně obsazovali volné byty v Praze. Podařilo se jim využít prvotního chaosu na hranicích, anebo v tu dobu již byli na území Evropské unie. Jsou známy i případy, kdy se do krajských center dostávali v montérkách načerno pracující ukrajinští dělníci, aby v Česku legalizovali svůj pobyt jako váleční uprchlíci. V jiných případech žádali o dočasnou ochranu již vyhoštění Ukrajinci, kteří ve stanovené lhůtě nevycestovali. Postupně za nimi přijížděly celé rodiny.

Je jasné, že s příchodem velkého množství válečných uprchlíků přicházejí do země i takzvané závadové osoby. Tento efekt doprovází prostě každou migraci. Na území hlavního města vzrostla po únoru 2022 kriminalita páchaná občany Ukrajiny výrazně. Ukrajinci zde páchají trestnou činnost zvláště násilného charakteru a přečiny typu ohrožení pod vlivem návykové látky nebo padělání a pozměnění veřejné listiny jsou téměř na denním pořádku. Častým trestným činem bývá i legalizace výnosu z trestné činnosti. V době víkendu a některého z ukrajinských svátků jsou policejní svodky plné záznamů spojených s občany této země. Některé pražské obvodní soudy vedou přibližně každé třetí trestní řízení proti občanovi Ukrajiny. Je to dáno atraktivitou hlavního města, kam se stahují právě tyto závadové osoby.

Dalším problémem je i to, že před únorem roku 2022 ukládaly soudy až na výjimky pro spáchání trestného činu občanům Ukrajiny trest vyhoštění z území České republiky. Při jinak nízkých trestech ukládaných i za závažnou a zvlášť závažnou trestnou činnost se jednalo o efektivní způsob, jak se zbavit cizinců páchajících u nás trestnou činnost. No a jak myslíte, že je to teď? V souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině ale pražské soudy již dva roky tento trest neukládají. V současné době je naprosto běžné, že i za zvlášť závažný trestný čin loupeže nebo například těžké újmy na zdraví je občanovi Ukrajiny uložen pouze podmíněný trest bez dalšího peněžitého trestu. A hlavně bez vyhoštění. V případě přečinů bývají podmíněné tresty ještě nižší, anebo se trestní řízení hned podmínečně zastavuje. V tomto důsledku tak na území České republiky zůstávají stovky občanů Ukrajiny pravomocně odsouzených za nejrůznější škálu trestných činů bez povinnosti vycestovat. Paradoxní na tom je, že se z velké většiny jedná právě o mladé muže pocházející ze západní Ukrajiny, kde neprobíhá válečný konflikt. Mimoto se na území České republiky volně dostávají i další občané Ukrajiny, kteří byli z Česka vyhoštěni již před válkou a figurují v evidenci takzvaných nežádoucích osob. Hranice do Evropské unie je pro ně prostě volně propustná.

V roce 2014 kdy, začala první fáze ukrajinsko-ruského konfliktu, se v Česku krátkou dobu rovněž neukládalo občanům Ukrajiny správní ani soudní vyhoštění. Poté se zkoumalo, z jaké části Ukrajiny cizinec přichází, a nevyhošťovaly se pouze osoby s trvalým pobytem na Donbasu či Krymu. Poté byli opět vyhošťováni všichni s odůvodněním, že osoba nemusí žít v oblasti konfliktu, ale může se přestěhovat na území Ukrajiny, kde neprobíhá vojenský konflikt. V současné době tedy pobývají na území České republiky odhadem stovky odsouzených mladých Ukrajinců pocházejících především ze západní Ukrajiny, kde žádný válečný konflikt neprobíhá. Mnozí z nich do Česka zvou své rodiny a vytvářejí si zde zázemí. Existuje předpoklad, že velká část těchto závadových osob u nás zůstane a do budoucna bude těžké je vyhostit i v případě opakování jejich trestné činnosti. Zaměstnání, zázemí, vazby a rodinní příslušníci, to jeden z důvodů komplikujících jak správní, tak i soudní vyhoštění. Není jasné, proč pražská státní zastupitelství nenavrhují a soudy neukládají trest vyhoštění za situace, kdy soudní vyhoštění je platné pouze na území České republiky a vyhoštěné osoby mohou cestovat kamkoliv do okolních zemí, přičemž se nemusí vracet přímo na Ukrajinu. Rovněž je paradoxní, že Česká republika, která vojensky podporuje Ukrajinu, vlastně blokuje případný nástup nevyhoštěných Ukrajinců do ukrajinské armády. Většina z nich totiž podléhá ukrajinské branné povinnosti.

Část ukrajinských uprchlíků, zvláště těch, kteří pocházejí z oblastí, kde probíhá vojenský konflikt, se v Česku chová slušně a naší pohostinnosti si váží. Proč ale máme být shovívaví a držet na našem území Ukrajince, kteří zde páchají trestnou činnost a přitom podléhají branné povinnosti ve státě, který vojensky podporujeme? V případě, že nedojde ke změně, bude tato část ukrajinské komunity představovat pro Českou republiku v budoucnu značné bezpečnostní riziko." Konec poněkud delší, ale z mého pohledu velice podstatné citace.

Přejděme nyní k problematice rizik masové nelegální migrace a přítomnosti islámu v Evropě. Je to další velké riziko, zvláště co jsme viděli protiizraelské demonstrace, propalestinské demonstrace ve všech metropolích velkých evropských zemí. Dovolte mi pár čísel.

Belgie. Přesná čísla podílu muslimů neznáme, protože mnoho zemí v Evropě nerozlišuje lidi podle rasy a etnického původu. Poslední spolehlivou studii o počtu muslimů provedl v letech 2015 a 2016 profesor Jan Hertogen a jeho výsledky potvrdilo jako věrohodné i Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických. Podle této studie tvořili v roce 2015 muslimové 24 % obyvatel Bruselu. Nejnovější údaje poskytl a americký think tank Pew Research Center, ale pouze pro Belgii jako celek. V jiném průzkumu provedeném v roce 2016 uvedlo 29 %, dotázaných obyvatel Bruselu, že jsou muslimové. Při pohledu na růstovou křivku můžeme odhadnout, že podíl muslimů v Bruselu nyní mírně přesahuje 30 %.

V roce 2012 Evropský soud pro lidská práva vynesl takzvaný "rozsudek Hirsi" pojmenovaný po soudním případu Hirsi Jamaa a ostatní proti Itálii. Toto soudní rozhodnutí uvádí, že evropské státy - a to je velmi důležité, poslouchejte - že evropské státy mají zákonnou povinnost zachraňovat migranty kdekoliv, kde je ve Středozemním moři najdou, byť třeba jen 200 metrů od libyjského pobřeží, a převéz je do evropského přístavu, aby tito lidé mohli požádat o status uprchlíka. To znamená, že když italské námořnictvo zadrželo ilegální migranty ve Středozemním moři a poslalo je zpět do místa jejich vyplutí v Libyi, tak tento soud nejenže Itálii odsoudil za porušování lidských práv, ale Italové museli navíc každému z těchto ilegálních migrantů ve jménu morální újmy zaplatit 15 000 eur. Na vydělání takové částky by pan Hirsi Jamaa a jeho společníci v Somálsku a Eritreji, odkud přišli, museli pracovat více než 10 let. A to byl jeden z důvodů, proč se chtěli dostat do Evropy. ***