Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že nevidím žádnou další faktickou, můžeme přejít do obecné rozpravy. S přednostním právem se hlásil pan vicepremiér Válek.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Doufám, že nespustím lavinu - teď to myslím smrtelně vážně, já si fakt tady té debaty nesmírně vážím. Ani netušíte, jaký je to pro mě balzám, když se tady odborně přeme a není to politická debata, ale prostě říkáme, co si myslíme. Já opravdu vnímám... Věřte mně nebo nevěřte, v tomto směru jsem možná konzervativnější a možná mentálně tvrdší než řada z vás, co tady vystupovali z levé strany. Přesto ten zákon podporuji a přesto jsem nařídil ministerstvu, ať na něm pracuje, a přesto chci, aby ten zákon Evropská komise schválila. Zkusím to vysvětlit - proto jsem si uzmul přednostní právo, za což se omlouvám, protože bych to nedal během dvou minut.

Ten problém je způsob řešení jakéhokoliv nového produktu, který se objeví, teď mu neříkejme návyková látka - cokoliv. To může být anilinová barva svého času, to může být cokoliv. Buď je to zemědělský produkt, pak existují nějaké komise odborníků, které reprezentují odborné evropské společnosti - ti, co jste zemědělci ze zemědělského výboru, to umíte líp popsat než já. Pak se hodnotí ten produkt podle různých parametrů, podle jeho škodlivosti, nevím podle čeho všeho, povolí se, nepovolí, je tam nějaká limitace, je tam nějaká regulace. Typicky se takhle chováme k alkoholu, protože alkohol je tedy zemědělský produkt. Vzpomeňme si, že v minulém období jsme v zemědělském výboru takhle řešili konopí, protože je to zemědělský produkt.

Pak je druhá skupina produktů, kdy ten výrobce, ten producent, řekne: Já bych chtěl, aby to byl léčivý produkt, já tam vnímám léčebný potenciál. Tento produkt pak začne řešit FDA v Americe, EMA v Evropě, zase týmy odborníků. Jsou to odborníci, kteří nemají s politikou nic společného, jsou to opravdu odborníci ve svých profesích, posuzují to poměrně dlouho a vždycky, když se objeví nějaká komplikace, ten proces je daleko delší. Posuzují, zda lék, zda preparát má ty účinky, zda tam nemá dlouhodobé, krátkodobé, škodlivé účinky, vedlejší účinky a tak dále a tak dále. Vzpomeňme si na debaty o vakcínách v minulém volebním období. Ale prostě buď tomu systému věříme a věříme tomu, že ti odborníci to dělají opravdu - možná ne úplně všichni, ale tím, že je jich velká skupina - co nejobjektivněji, anebo nevěříme. S tím těžko něco naděláme. Pak se rozhodnou a EMA nebo FDA schválí povolení toho léku. Pak jednotlivé národní státní úřady pro kontrolu léčiv znovu toto posouzení dělají v nějakém rozsahu a z této nové látky se stane lék. Stále se takhle objevují nové potraviny a nové léky. Kdo z vás znal semínka chia před deseti lety? Nikdo, že jo.

Pak je ale třetí skupina. To jsou látky, které nejsou potraviny, nejsou léky a Světová zdravotnická organizace - a ne politickým rozhodnutím, ale na základě doporučení toxikologů, těch, co se zabývají různými typy závislostí, psychiatrické společnosti evropské, světové - prostě tento preparát nezařadí na seznam návykových látek, jako je tam heroin, jako je tam pervitin, jako jsou tam jiné druhy, o kterých jste mluvili, a tyto látky jsou ve vakuu. Jak se posunuje vlastně - řekněme, řeknu slovo věda - tak se prostě objevuje tady těchto nových látek obrovské množství. Jeden ze zdrojů těchto látek je konopí, protože tam těchto derivátů se různým semichemickým procesem dá derivovat obrovské množství. Dnes vlastně není jasné, kolik těch derivátů je možné z toho extrahovat.

Teď máme několik možností. Máme možnost, která je dneska standardem v podstatě všude na světě - čekat, než Světová zdravotnická organizace vydá jasné stanovisko, jestli doporučuje zařadit tuto látku na seznam zakázaných, anebo nedoporučuje. Ale vzhledem k tomu, že trvá poměrně dlouho, než Světová zdravotnická organizace řekněme to stanovisko dá - trvá to spíše léta než měsíce - tak mezitím ta látka je ve vakuu.

Státy k tomu přistupují v souladu s národní legislativou, která v podstatě neumožňuje nic jiného než tu látku dát na stejný seznam zakázaných látek, jako jsou tvrdé drogy, o kterých se tady bavíme. To je samozřejmě řešení, já jsem k němu přistoupil v případě derivátu HHC. Problém je, že rychlost, s jakou se ty nové látky objevují, je tak velká, že vlastně nejsme schopni - ne v České republice, ne v Evropě, nikde na světě - s dostatečným předstihem definovat, jaká další látka se objeví. To znamená, zakážu derivát HHC, nevím, C nebo D, to je jedno, jaký. Zakážu ho, dám na seznam, vláda to schválí a tím pádem se nemohou prodávat výrobky, které ho obsahují, upomínkové předměty - není to potravina, není to lék, dobře. Jenže vzápětí, během pár dnů, se objeví HHCE, HHCF. Nemůžu udělat obecný zákaz všech derivátů HHC, protože některé ty deriváty na léčebné konopí existují, to nejde úplně zakázat. To znamená, zatím se nikomu nepodařilo najít v Evropě ani na světě cestu, jak vlastně předběhnout tady ten vývoj nových a nových látek, které WHO neoznačí jako drogu, ale které by měly být regulovány nebo případně úplně zakázány bez řekněme těch tvrdých sankcí, jako má heroin.

Proto jsem rád, že se podařilo připravit ten text zákona. Věřím tomu, že tam mohou být další pozměňovací návrhy, ale jsem rád, že se ten text podařilo připravit. Protože co se stane teď? Kdyby se stalo, že ten zákon schválíme - což doufám, že ano - pak ho musí ještě verifikovat Evropská komise, pak se dostane teprve do Senátu. Ten proces bude nejednoduchý a uvědomujeme si to všichni, nebo já si to uvědomuji. Co se stane? Budeme mít v České republice, a kdokoliv, kdo bude na Ministerstvu zdravotnictví, bude mít legislativu, která jakýkoliv preparát, který se kdekoliv objeví, aniž by se muselo něco někde schvalovat, dva roky dá na blacklist a nebude se ten preparát smět prodávat v České republice, nebude se smět prodávat v žádném režimu. Během těch dvou let se můžeme rozhodnout na základě... Kdo to bude zkoumat? No, samozřejmě odborné společnosti, ať už jsou to toxikologická, psychiatrická, Státní zdravotní ústav. Určitě ne politici, to by špatně dopadlo. Takže budeme mít dva roky na to, abychom buď dostali stanovisko Světové zdravotnické organizace - ta nová látka je bezpečná, nebo ne, ta nová látka je nebezpečná, musí být zakázaná - a my to udělali bez problémů, nebo se rozhodli v rámci České republiky, že tu látku zakážeme. Ale i kdybychom tu látku nezakázali, máme ještě variantu B - dramaticky omezit její prodej, pouze od osmnácti, daleko víc ho omezit, než je prodej alkoholu. Přijde mně to jako řešení, které komukoliv, kdo bude na Ministerstvu zdravotnictví, umožní mít v ruce silný nástroj, aby mohl chránit občany České republiky, aby mohl chránit děti, aby je mohl chránit proti těm, co prodávají různé předměty, které jsou nasycené tady těmito látkami, a prodávají je jako upomínkové předměty.

Stát vždycky bez ohledu, kdo bude ve vládě - protože se to nedaří žádnému státu v Evropě a na světě - bude za těmi producenty kulhat buď o týdny, nebo dokonce o měsíce, nedejbože o roky, ale i ty týdny vedou k tomu, že se prodá nějaké množství takovýchto věcí, a i ty týdny vedou k tomu, že je nějaké dítě omylem sní, protože holt dítě nepozná, že ten gumový medvídek je upomínkový předmět do vitríny, a domnívá se, že je to normální gumový medvídek. Proto chci, abychom měli možnost bez zkoumání, bez zjišťování to na dva roky zakázat a ty dva roky se bavit o tom, co dál. Toto ten zákon umožňuje, když to hodně zjednoduším.

Samozřejmě má to jedno slabé místo a to je to, že Evropská komise může říct ne a může říct: budeme se dál pohybovat v podobném vakuu, v jakém se pohybujeme. To je špatně podle mě, proto o tom budu mluvit na setkání ministrů. Protože regulace těchto látek - a nic si nenalhávejme, boom těchto preparátů bude obrovský - je prostě nutná. Je mně vcelku jedno, jestli ta regulace bude tak přísná nebo tak přísná, ale chci, abych měl silný nástroj - myslím si, že by si to přál každý ministr, každá ministryně a kdokoliv, kdo na tom ministerstvu bude sedět - kterým mohu hned, jak se ta látka objeví, už druhý den říct: Ne, v České republice ne. Jsem si jistý, že to chce každý ministr v Evropě. Ano, my budeme pravděpodobně, pokud nám to půjde, první, kteří ukážeme: toto je cesta, která to umožňuje. ***