Neautorizováno !
(12.10 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
My nechceme nahrazovat příspěvkové organizace, jedná se o variantu alternativy k nim, ale jsme přesvědčeni o tom, že doplnění spektra institucí vhodných pro poskytování veřejných kulturních služeb zejména v oblasti živého umění, veřejná kulturní instituce bude znamenat velký přínos.
Návrh zákona nepřináší žádné nové návrhy na státní rozpočet.
Ještě, kolegyně, kolegové, než budu avizovat svůj návrh na zkrácení lhůty, tak chci zdůraznit jednu věc, která je mimo rámec tohoto projevu, kterým jsem chtěl shrnout, co je vlastně obsahem veřejné kulturní instituce. Návrh zákona o veřejné kulturní instituci nebo zřízení VKI se v české kulturní obci diskutuje doslova desítky let. Je to téma, které je spojeno především s institucemi živého umění, jako jsou divadla. Zejména větší instituce, větší divadla, symfonické orchestry mají za to, že tato právnická osoba by jejich činnosti z důvodů, které jsem uvedl, rozhodně napomohla. Nikdy nedošel návrh o veřejné kulturní v projednávání takto daleko, nikdy nebyl tento návrh v předchozích volebních obdobích schválen vládou, nikdy předtím nedoputoval do Poslanecké sněmovny. Toto je premiéra, která může znamenat zejména pro oblast živého umění opravdu zásadní zlom. Já jsem přesvědčen o tom, že si toto silné vyjádření tento návrh umožní. V zemích, kde jsme se inspirovali, zejména Rakousko a Německo a kde existují takové právnické osoby, se prostě ukazuje, že je poptávka po tom, aby zvláště ti, co působí v oblasti živého umění, mohli svou činnost vykonávat touto flexibilnější právnickou osobou, která zajišťuje stabilitu a dlouhodobou možnost financování.
Jsem si vědom toho, že tento návrh vyvolal během připomínkového řízení mnoho a mnoho kritických reakcí a různých připomínek. Řadu z nich jsme vypořádali. Jsem schopen vysvětlit i to, kde to vypořádání neproběhlo úplně ke spokojenosti těch, kteří ty připomínky podali a obecně, tak jako v těch minulých měsících, jsem nyní připraven vést bohatou diskusi.
S ohledem na to, dámy a pánové, že se jedná o návrh, který je milníkem Národního plánu obnovy, tak si přece jenom myslím, že by bylo vhodné provést Poslaneckou sněmovnou, umožní-li to okolnosti, tento návrh jak nejrychleji to půjde, čímž nechci jakýmkoliv způsobem omezovat diskusi, a proto bych rád požádal o to, a pak to navrhnu v podrobné rozpravě, o zkrácení lhůty ve výboru na 40 dní, v souladu s § 51 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Jedná se o zkrácení o 20 dnů tak, aby se mohl v nejbližší době tímto návrhem zabývat gesční výbor a aby mohly být podány případné pozměňovací návrhy, se kterými se pak budeme vypořádávat v dalších částech projednávání. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Mám tady poznamenáno, že navrhujete zkrácení na 40 dnů, o tom budeme hlasovat až v závěru. Nyní tedy poprosím zpravodaje pro prvé čtení poslance Jana Lacinu.
Poslanec Jan Lacina: Děkuji za slovo. Přeji všem hezký páteční den. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych jako zpravodaj přednesl své úvodní slovo ke sněmovnímu tisku číslo 654, tedy k vládnímu návrhu zákona o veřejných kulturních institucích a o změně souvisejících zákonů.
Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 654/0 dne 26. 3. tohoto roku. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil 27. 3. tohoto roku svým usnesením číslo 253 a navrhl výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako garanční.
Vzhledem k poměrně podrobné zprávě, kterou tady podal navrhovatel, pan ministr kultury Martin Baxa, si dovolím upozornit jenom na klíčové momenty z pohledu mě jako zpravodaje. Tento návrh slouží primárně pro větší finanční stabilitu a rozvoj a možnost spolufinancování více zřizovateli či víceletý finanční plán, zároveň ovšem s sebou také nese poměrně významné odpolitizování řízení kulturních institucí a umožní účast odborné veřejnosti.
Další důležitou věcí je, že zákon není transformační, to znamená, zřizovatelé, tedy stát, kraje a obce sami rozhodnou o tom, zda svoji příspěvkovou organizaci budou chtít převést na veřejnou kulturní institucí či ponechají ji jako příspěvkovou organizaci tam, kde je to z nějakých důvodů vhodnější. Klasicky se uvádějí například muzea, která více preferují formu příspěvkové organizace.
Zdůrazním to, co tady pan ministr kultury říkal, ale přestože debaty o vyřešení těchto nedostatků se vedou již od devadesátých let, vytvoření alternativy pro příspěvkové organizace je naším dlouholetým dluhem vůči institucím působícím v oblasti kultury. Po takovémto zákonu, který dnes předkládáme, volá kulturní obec již bezmála třicet let a ve svém vládním programu ho slibovalo několik předchozích vlád.
Děkuji vám za pozornost a prosím, abyste tento návrh poslali do dalšího čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a otevírám tímto obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Pokorná Jermanová.
Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezké poledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Já budu na začátek pozitivní, mírně. Asi se shodneme v tom, že je potřeba změnit něco na financování kulturních institucí. Já se domnívám - a tady ta moje pozitivita končí - že zákon o veřejných kulturních institucích měl být nositelem změny financování kulturních institucí. Změny financování ve směru, aby těch peněz na svůj provoz prostě měly víc. A tady bohužel musím říct, že tento zákon toto nenaplňuje.
Já jsem se té problematice věnovala poměrně podrobně. Pan ministr financí ví o tom, že jsem pořádala i několik seminářů na to téma, účastnili se tam zástupci samospráv, účastnili se tam zástupci paměťových institucí, účastnili se tam šéfové divadel. A musím říct, že kromě velkých divadel, na základě jejichž návrhu tento zákon je tady prosazován, se potkal s poměrně velkou nevolí, protože na těch seminářích zaznělo, že pro paměťové instituce prostě není použitelný a v žádném případě neřeší zlepšené financování kulturních institucí.
Já musím říct, že mě velmi mrzí, že pan ministr poslal do vlády zákon, který na sobě má mnoho nevypořádaných zásadních připomínek z různých oborů a od různých aktérů. Já se tady o nich podrobněji zmíním.
Takže když dovolíte, zásadní připomínky uplatnila tato připomínková místa: Ministerstvo financí, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo životního prostředí, Úřad vlády, konkrétně pan ministr a předseda Legislativní rady vlády, místopředseda vlády pro digitalizaci, Úřad vlády, odbor kompatibility, Český statistický úřad, Český úřad zeměměřičský a katastrální, Liberecký kraj, Jihomoravský kraj, Plzeňský kraj, Moravskoslezský kraj, hlavní město Praha, Jihočeský kraj, Zlínský kraj, Svaz měst a obcí České republiky, Českomoravská konfederace odborových svazů, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a Unie zaměstnavatelských svazů České republiky.
To, co já považuji za velmi problematické, je to, že se nepodařilo vypořádat zásadní připomínky uplatněné dále uvedenými připomínkovými místy.
K připomínkám, jež jsou předmětem rozporu, odkazuje předkladatel na podrobné vyhodnocení meziresortního připomínkového řízení, které je tak dlouhé, že se v podstatě do materiálu, který šel na vládu, jen velmi těžko vešel. Pan ministr potvrzuje moje slova, což jsem velmi ráda. ***
