(17.50 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)

My také vnímáme to, co se děje na pracovním trhu, a vnímáme, že ta budoucnost nemá být hrozbou, ale má být příležitostí pro občany této země tak, abychom dokázali jako ekonomika, náš pracovní trh, reagovat tak, že ty výzvy nové doby, jako je především digitalizace, dokážeme správně uchopit a podpořit vzdělávání, celoživotní vzdělávání, rekvalifikace tak, aby lidé si toto vzdělání mohli opatřit, aby to bylo dostupné, aby si mohli doplnit své kompetence, aby neměli strach, že nějakou pracovní pozici oni ztratí.

Proto jsme v loňském roce spustili e-shop rekvalifikací, kdy ti lidé nemusí čekat, až ztratí práci a až jim na úřadu práce někdo dá tu konkrétní rekvalifikaci. Spustili jsme e-shop rekvalifikací, který je tady otevřen pro každého člověka. Pro toho, kdo pracuje, kdo má stabilní práci, komu nehrozí ztráta zaměstnání. Tak se může na ten e-shop přihlásit z domova úplně v klidu, nikam chodit nemusí a může si vybrat, jaké potřebuje doplnit vzdělání, jaký potřebuje kurz - svobodně, aniž by mu to musel někdo diktovat. Toho už využilo přes 18 000 lidí. Máme v plánu během příštího roku a půl 130 000 lidí díky tomuto e-shopu, díky spolupráci s nevládními organizacemi, jako je třeba Svaz průmyslu a dopravy, díky spolupráci s firmami takto 130 000 lidí v oblasti digitálních kompetencí pomoci dovzdělat, zvýšit jejich kvalifikaci. A není to určeno jenom pro lidi, kteří pracují nebo kteří případně tu práci ztratí a jsou aktuálně na úřadu práce. Je to třeba určeno pro lidi, kteří studují, pro lidi, kteří jsou doma na rodičovské dovolené. Ti všichni mohou této formy využít, aniž by museli kamkoliv chodit.

Samozřejmě úřad práce disponuje i těmi stabilními nástroji, které tady byly i za vaší vlády, kdy je možné také mít rekvalifikace, ať už volené, nebo ty, které jsou nařízené, tak aby člověk si byl schopen tu svoji práci zpátky získat a doplnit si to vzdělání. To znamená, ty stávající nástroje v rámci aktivní politiky zaměstnanosti úřad práce využívá a doplnil je těmi novými formami, aby to lidé mohli udělat jednoduše z domova, nemuseli ani nikam chodit. Tak to je třeba k tomu, jak tady zaznělo, jak se připravujeme na ty změny v ekonomice a na tu potenciální výzvu, že 300 000 pracovních míst projde tak dramatickou proměnou, že budeme potřebovat, aby ti lidé zvládali naprosto plnohodnotně své digitální dovednosti.

Pracujeme také na tom, abychom podporovali slaďování rodinného a pracovního života nejenom formou zkrácených podporovaných úvazků, ale snažíme se také více propagovat i ta sdílená pracovní místa. To jsou další formy podpory, kterými stabilizujeme to, aby pracovní trh si udržel to, čím jsme premianti v Evropě, a to je dlouhodobá nejnižší nezaměstnanost. Ale zároveň nám jde o to, abychom pamatovali na ty změny, které přicházejí, aby lidé neztráceli práci z důvodu změny kompetencí na tom jejich konkrétním pracovní místě, pracovní pozici, ale abychom dokázali třeba tím celoživotním vzděláváním, které nabízíme dnes nově, inovativně, je podpořit v tom, aby si třeba dokázali najít lepší práci, lepší pozici ve firmě nebo u jiného zaměstnavatele, a vydělat si tak vyšší mzdu, aby dokázali více vydělat pro sebe, pro své rodiny, pro své domácnosti.

Takže rozhodně tady nikdo nesedí s rukama v klíně, ale snažíme se ty dobré nástroje, ty, které fungují i v zahraničí, správně inovovat a aplikovat i tady do českého prostředí. Myslím si, že když se podíváme i na ten přehled, který jsme jako Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejňovali, tak třeba právě ty zkrácené úvazky jsou zhruba třetinou využívány právě lidmi nad 55 let věku a právě rodiči na rodičovské dovolené. To je zhruba stejný poměr lidí, kteří toto využívají.

Když se podíváme ještě na dnešní program schůze, tak je tady novela zákona o sociálním integračním podniku. Jsou to dva tisky. A právě mimo jiné i tento zákon pamatuje zase i na osoby, na lidi, kteří jsou 60 let věku plus a jsou třeba dlouhodobě nezaměstnaní, tak bychom u těchto lidí ještě speciální formu podpory přes institut tohoto principu, který přináší tento návrh zákona, je dokázali podpořit k získání práce a zpět k tomu, aby se mohli dostat i na otevřený trh práce. To znamená, snažíme se pamatovat na různé životní situace, lidi v různém věku, v různé fázi života, abychom hledali cesty, jak jim zajistit dobrou důstojnou práci.

Dovolím si poznámku ještě k této novelizaci. Když se podíváme, já jsem to tady zmiňoval, na ten vývoj výše minimální mzdy, tak nejenom že za minulé vlády, kdy bylo v té vládní koalici hnutí ANO a sociální demokraté podporovaní komunisty, jste neudělali žádný zásadní krok pro zvýšení minimální mzdy, pro dlouhodobou předvídatelnou strategii k nějakému vyššímu cíli, který jste tady dneska zmiňovali. Mě mrzí, že jste teď tady přišli s kritikou a říkáte, proč tam není 50 %? Tak je škoda, že jste to nenavrhli. Před třemi, čtyřmi, pěti lety jste mohli s takovým návrhem přijít, ale žádný takový návrh jste nepředložili! A já si pamatuju vyostřené diskuse na vládní koaliční úrovni v dobách, kdy jsme byli ve vládě s hnutím ANO, se sociálními demokraty, kdy Andrej Babiš říkal, že ne, minimální mzda se nezvýší ani o 700 korun meziročně. Stál tvrdě proti lidem, kteří mají nejnižší mzdy v této zemi. A dnes přicházíte a říkáte, že to je málo. Tak proč někdo z vás tenkrát nepředložil pozměňovací návrh? Za osm let! Za osm let jsem neviděl tady jeden jediný pozměňovací návrh poslankyně či poslance hnutí ANO, který by říkal: chceme do zákoníku práce nastavit předvídatelný mechanismus, který by vedl ke zvyšování minimální mzdy, který by vedl k tomu, že minimální mzda nebude 41, 42, 45, ale 47 % vůči průměrné mzdě v této zemi. Kdybyste to udělali, tak bych tu kritiku dneska bral, že je to kritika, která je namístě. Ale nic z toho jste tady nikdo nikdy z vás nenavrhli. Teď přicházíte a říkáte: a ještě by to mohlo být víc. Já těch 47 % vnímám jako kompromis. Kompromis, který je v České republice přijatelný i pro zaměstnavatele, protože oni na to musí získat zakázky, oni na to musí vydělat, oni musí ty peníze těm lidem dokázat garantovat a vyplatit.

A když se na to podíváme, tak i v kontextu jiných zemí, tak jsme někde v tom pomyslném průměru, kde se pohybujeme někde kolem těch 50 %. Jsou země, které žádný takový institut nemají. Jsou vyspělé západní země, které nestanovují zákonem nikde minimální mzdu ani zaručenou mzdu. Tolik zmiňované Dánsko, které je jedna ze špiček ekonomiky v Evropské unii, nemá nikde zákonem stanovenou minimální ani minimální zaručenou mzdu. Je to ponecháno čistě na sociální dialog. Jak se dohodnou odbory a zaměstnavatelé, tak to dokonce respektuje i ten stát, i ten celý veřejný sektor. Respektuje, jaká je to výše a o kolik se meziročně zvýšila. Ale úroveň tamního sociálního dialogu je na takové úrovni, že když přišel krizový rok 2022, tak se odbory a zaměstnavatelé v Dánsku dohodli, že nominálně sníží tu hodnotu dohodnuté minimální mzdy.

Takže jenom chci poukázat na to, že vždycky když uvádíme nějaké příklady a díváme se do zahraničí, tak neříkejme jenom to A, ale říkejme i to B, jak zodpovědná tam je úroveň sociálního dialogu a jak vážně ti partneři se chápou v těch vypjatých situacích. A já bych byl rád, abychom k tomu v České republice postupně dokázali dospět. Mimochodem i ta úprava, která je v tomto novelizovaném zákoníku práce, dává větší prostor k tomu, aby se sociální dialog rozvíjel, aby to kolektivní vyjednávání vyššího stupně zahrnovalo více lidí na pracovním trhu. To jsou také posuny, které tady v minulosti mohly být už navrženy a mými předchůdkyněmi navrženy nebyly.

Tak jenom chci tady zarámovat to, když tady přichází někdo a kritizuje, že tato novela je málo ambiciózní a mohla by mít vyšší cíle, tak já říkám, určitě mohla, ale je škoda, že to prostě nebylo navrženo v dobách, kdy jste tu koaliční většinu tady s partnery ze sociální demokracie a s komunisty měli, a nic takového jste nenavrhli. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji tři faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Milan Brázdil, Miroslav Janulík a Aleš Juchelka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Zákoník práce a vyšší cíle. Na konci loňského roku byla docela krize ve zdravotnictví. Pamatujete, že zdravotníci říkali, my jsme také jenom lidé? A zrovna kolega Vít Kaňkovský, který tam sedí, vy, pane ministře, bavili jsme se o tom, jestli umožnit lidem, aby byli víc doma s rodinou a neměli takovou uhlíkovou stopu, zkrátka aby měli možnost pracovat 24 hodin, pokud chtějí a bude jim to umožněno. Nestalo se tak. A my dokonce dneska víme, že pan ministr Válek nechystá žádný zákon o odměňování zdravotníků, tak jak podepsal v tom slibu nebo v té dohodě. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP