Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

A co se týče jednání s odborovou organizací, já jsem to tady řekl. To jde přesně proti tomu, proč jsme ten zákon předkládali. A já si zcela otevřeně myslím, že délka odbytného se má zkrátit, že takzvané pohodlné plavání v bazénu těch, kteří v té chvíli opustí nějakou svoji pozici, tak já si myslím, že je správné, abychom toto zkrátili, abychom tak za prvé i šetřili státní prostředky, a za druhé, abychom ukázali, že stát v tomhle ohledu není zabezpečovacím úřadem pro ty, kteří měli nějakou významnou pozici. A tady se neshodnu s odbory. Takže moje jednoduchá odpověď je, řada připomínek odborů vypořádána byla, ale ty, které jdou proti logice, smyslu, důvodu toho, proč ten zákon předkládáme, což mimochodem i to snížení odbytného prostě bylo, tak ty vypořádány nebyly. Ne všude se s odbory shodneme.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas! Děkuji, pane ministře, za dodržení času. Vaše vystoupení vyvolalo zatím jednu faktickou poznámku - pan poslanec Richard Brabec. Prosím, máte slovo.

Poslanec Richard Brabec: Děkuju za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já za prvé jsem teď chtěl dát oddechnout našim dvěma Xenám, aby nabraly nových sil. (Pobavení.)

A za druhé, ale opravdu reakce, pane ministře, na vaše vystoupení. Víte, mezi hnutím ANO a mezi těmi standardními politickými stranami, těmi, jak říkáte, demokratickými, je ten rozdíl, a to se jasně ukázalo, že já už jsem tady jednou ten až možná dětský bonmot použil, že prostě to množství cecíků se snižuje, ale to množství stranických sosáčků nebo čumáčků zůstává stejné, že ano? Takže tam samozřejmě ten zájem se přisát stále existuje. Když si porovnáme, a dneska samozřejmě máme ty informace z ministerstev, kolik my jsme měli těch straníků, tak u nás spíš to stranictví nebo příslušenství k tomu hnutí bylo nevýhodou při té nominaci. U vás kolikrát je zásadní výhodou. A to je ten rozdíl! To znamená, pokud my jsme měli politické náměstky, tak to byl sakra rozdíl s politickými náměstky dneska, a to je i na těch dalších funkcí. Takže proto si myslím, že můžeme, já tedy z vlastní zkušenosti na Ministerstvu životního prostředí jednoznačně to mohu říct, když porovnám množství lidí, které se tam dneska pohybuje z KDU-ČSL a které se tam pohybovalo dřív za hnutí ANO, takže se nám nedivte, že my jsme v téhle chvíli po tom porovnání samozřejmě velmi obezřetní na to, jaké předpoklady hrají významnou roli při obsazování těch pozic. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. To byla zatím poslední faktická poznámka. Ještě se přihlásil k faktické poznámce pan ministr Rakušan. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji. Děkuji, pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající, za zpestření, genderové zpestření naší diskuze, protože tady je pravda, že doteď diskutovaly za opozici jenom dámy.

Jedna poznámka k tomu. A ještě si dovolím na paní kolegyni Peštovou, to se mně nevešlo do té předchozí připomínky. Ano, uznávám, že příměr k těm ředitelům škol je nepřesný. Já jsem pouze ukazoval, že i tady dochází k nějakému přesoutěžování. Ale já si naopak myslím, že je lepší nastavit princip, aby ta povinnost byla pro všechny, protože právě ve chvíli, když ta povinnost pro všechny nebude a nastoupí nový ministr, a pokud chceme depolitizovat, a my mu dáváme možnost přesoutěžit, ale ne povinnost, tak v té chvíli je to z mého pohledu právě vytváření té selektivní výhody a možnosti protekce. Nastoupí nový - toho přesoutěžím, toho přesoutěžím, tyhle dva ne. Tak to už je lepší buď, což jsem pochopil, že by se líbilo vám, tam žádné přesoutěžení nemít, dát těm lidem definitivu a já tomu říkám Rakousko-Uhersko, anebo mít moderní státní správu, dát tam motivační faktor, aby ti lidé museli obhájit svoji práci a aby stejně jako v byznyse ukázali, jaké výsledky za těch pět let donesli, stejně jako je to i v nezisku, stejně jako je to v důležitých manažerských funkcích. Tak si to přiznejme. Když někdo někde sedí, ale může to být i ministr, byť ten se nepřesoutěžuje tímhle způsobem, když je tam někdo osm, devět, deset let, ať je to starosta, kdokoliv, vrcholový manažer, prostě už to není dobré. To přesoutěžení je naopak prospěšné i pro tu státní správu. Neříkejme, že úředník má v pětatřiceti, čtyřiceti získat významné místo a má tam být až do důchodu. Prostě nemá a není to tak dobře. A pokud přesoutěžovat, tak bez výjimky všechny, protože jinak by to právě tu politickou protekci mohlo vytvářet.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Paní poslankyně Ožanová s faktickou poznámkou bude reagovat. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Nevyslyšela jsem kolegu Staňka, vaším prostřednictvím, ať nemačkám to tlačítko, za což se mu omlouvám. Já jsem chvilku vydržela, ale pak jsem přece jenom, pane ministře, musela. Všiml jste si, že já se takovýmto věcem obvykle nevyjadřuji? Ale vy jste udělali zákon, abyste mohli přesoutěžit úplně všechny. Účelově, aniž jste ho dali do standardního legislativního procesu, a teď nám budete vykládat, jak se to má dělat! Promiňte, to fakt ne! Děkuji. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pan poslanec Brabec ještě s faktickou poznámkou je přihlášen. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Richard Brabec: Ne, ale já přesto jsem tedy rád, že pan ministr vnitra potvrdil aspoň v tomto aspektu jedno z hesel hnutí ANO řídit stát jako firmu, takže děkujeme.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Do obecné rozpravě je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová. Máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já už jsem se tedy nehlásila na ty faktické poznámky, protože jsem si říkala, abych se už také dostala ke slovu. Pane ministře, vy jste mi tam řekl, nebo respektive můj ctěný kolega, že jsme tady ty Xeny, ale já jsem ta Xena z hlediska toho, protože služební zákon se mě dotýkal. Proto tady teď bojuji za ten služební zákon. Jestli tomu říkáte střet zájmů, já jsem stále státní úředník postavený mimo službu, takže samozřejmě jsem se koukala, jestli se mnou chcete, slušně řečeno... (dlouze přemýšlí) vydrbat. To je slušné. (Pobavení.) Hledala jsem, teď ty termíny v hlavě mi tam létaly, omlouvám se. Proto tedy jsem se do toho položila a samozřejmě, protože jsem ta hodnocení dělala, takže prostě ten služební zákon mě zajímal. Je to tak.

A říkám, připravila jsem si tady víc těch dotazů, některé už padly, ale protože jste na ně trošku odpověděl vágněji. Samozřejmě zarazilo mě tam, protože jsem se koukla do vypořádací tabulky také samozřejmě, to je součástí toho, to by asi měl udělat každý z nás, kdo chce zjistit, co ministerstva namítala nebo jaké připomínky a jak bylo vypořádáno. Tedy zarazilo mě, že ve své podstatě je vidět, že tam se dupne a všichni jedou uniformu, všichni jedou stejným směrem, protože odpověď neakceptováno a vysvětleno a ministerstvo srazí paty a řekne: děkujeme, připomínka byla krásně vysvětlena, nebo ani rozpor netrvá. To mě docela zarazilo, ale říkám, bylo tam skoro čtyři sta zásadních připomínek. Projeli jste to skvěle. Takhle ve své podstatě jste mě motivovali. Příště, jestli tedy budu znovu vypořádávat někdy zákony, pojedu stejným stylem. Jestli tedy takhle to bude fungovat, tak budu ráda.

Ale co mě tedy zarazilo nebo respektive, nad čím jsem se tam zarazila, to právě byl ten soulad - ne s evropským právem, ale tenkrát, to si pamatuju, to jsem byla ve funkci, kdy jsme museli dávat do souladu právě ten služební zákon, aby se odpolitizovalo, aby se prošla ta stabilizace ve státní službě, aby to bylo transparentní a další a další, a proto se vlastně přistoupilo k té novele služebního zákona, který se udělal, jak se udělal. Pak jste vy ho nějakým způsobem novelizovali. To tady teď nebudu napadat. V každém případě ten soulad jsem chtěla vidět, jestli byla zpracována nějaká studie, nějaká RIA, nějaké porovnání. Jestli to prošlo komisí kompatibility, nevím, to jsem z toho nevykoumala, protože ta vlastně by na té Legislativní radě vlády měla kontrolovat, jestli je to v souladu, nebo to není v souladu, jestli nám něco hrozí, nebo nehrozí. Tak jestli budete k tomu mít nějakou informaci, budu jenom ráda.

Pak mě zarazilo to, že - samozřejmě já jsem se sama potýkala nebo ne potýkala, ale ta kázeňská, nebo respektive ta část kárného řízení, která tam byla ve služebním zákoně, tak ona byla kolikrát neuchopitelná, protože říkám, já jsem třeba zahájila, dala jsem vytýkací dopis, státní tajemník potvrdil, dostalo se to k nejvyššímu státnímu tajemníku. Ten nám to zrušil, takže jsme zase jeli nanovo. ***