(12.00 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
Další věc, co se týká osvědčovací doby - kde asi jste se tomu věnovala nejvíc, prostřednictvím paní předsedající, a já to taky považuju za důležitou věc, ale my se tady neshodneme - ale rád bych si ujasnil, že vycházíme ze stejné představy o tom, jak to skutečně bude fungovat. Důležité je, že se vždycky jedná o službu v novém úřadě. Je to tedy tak, že zaměstnanec v pracovním poměru změní zaměstnavatele. Osvědčovací doba ve stejném úřadě možná nebude. A současný systém, naopak současný systém, a to vy jako zkušená úřednice - a to nemyslím pejorativně, ale jako označení - víte, že současný systém naopak mnohokrát blokuje přechod zaměstnanců například z bazénu. Nové úřady se jim často prostě a jednoduše brání. Vybírají si, brání. A v téhle chvíli je taky důležité říct, že se nepropouští, když se ten člověk neosvědčí, nepropouští se, on se vrací zpátky do bazénu, takže ta osvědčovací doba v tomhle ohledu je podle mě naopak vstřícná. A naopak - podívejte se a dáte mi za pravdu - pokud se podíváme na ex post tria hodnocení z roku 2018, tak hlavní výhrada, která se tam objevuje, zcela hlavní je, že chybí osvědčovací doba. Úřady nechtějí přijímat na prázdná místa nové zaměstnance, u nichž si nemohou určit zkušebku.
A teď si to vezměme úplně reálně. My se tady bavíme takhle v těch pojmech, a kdo nezná to úřednické prostředí, tak nám možná nerozumí. No, prostě někdo je v bazénu, v tom zásobníku úředníků, vezme si ho nový úřad a nemá právo mu dát zkušební dobu. Nemá právo si vyzkoušet, jestli ten člověk má kompetence, znalosti a dovednosti, které na tu pozici potřebuje. Fakt vycházejme z nějaké prosté logiky. Tohle je správné, a kdybychom tedy nechtěli vycházet z logiky, tak obě dvě analýzy, které se k fungování zkušebního zákona dělaly - jak ta v roce 2018, ještě za vás od KPMG, tak ta naše z roku 2022 - říkají, že osvědčovací doba je věc, která jednoznačně může kvalitu přinést a může (pomůže?) hlavně těm úřadům si skutečně brát lidi, které reálně potřebují.
Co se týká dalších poznámek, které tady byly ve vašem vystoupení řečeny - ty pojmy z kariérního řádu, ty jsou i v zákoníku práce a u nás ve služebním zákonu, v úpravě klíčových míst, to není nic nového. Státní správa s nejvyšší mírou znalosti a dovednosti už dávno jako s termínem běžně pracuje, takže v tomhle není žádná velká novota.
Další věc - lidi s učebním oborem se nově nedostanou vůbec do služby. Jde o 5. platovou třídu a ta bude zrušena, takže v téhle chvíli tohle rozhodně nehrozí. A pokud bychom tady se dívali na policisty, těch se tohle vůbec netýká, tam je zákon o služebním poměru, to je vlastní zákonná norma, ani hasičů, ani policistů se tenhle zákon vůbec netýká. Ten se týká skutečně úřadů, úředníků ve státní službě.
To jsou asi myslím teď ty nejdůležitější poznámky, které tady padly. Samozřejmě jsem připraven ještě na nějaké další dotazy, které budete mít. Ale spíš než konfrontaci jsem to teď bral, paní poslankyně, jako vyjasnění si určitých věcí, protože jste reagovala nebo se ptala na něco, co si myslím, že jste možná neinterpretovala úplně správně. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Já vám přeju krásné poledne, vystřídali jsme se v řízení schůze a budeme pokračovat faktickou poznámkou paní poslankyně Bereniky Peštové.
Než dorazí k řečnickému pultíku, načtu tři omluvy. Pan poslanec Mašek Jiří se od 12 hodin omlouvá ze zdravotních důvodů, pan poslanec Drahoslav Ryba se od 13 hodin omlouvá z rodinných důvodů a pan ministr Blažek se od 11.15 hodin omlouvá z pracovních důvodů.
A nyní už faktická poznámka paní poslankyně Peštové. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ale já jsem to říkala v tom svém dlouhém - nebo možná to zaniklo - ale ten úředník, který spadne do bazénu a potom půjde na jiné místo, na jiné vlastně ministerstvo, to je jedno, může to být i jiná organizace, která samozřejmě spadá pod služební zákon, tak ten úředník má - on prošel úřednickou zkouškou, prošel několikrát hodnocením, takže on ve své podstatě si to odpracoval. On si to odpracoval tím, jak tam rostl, prostě má úřednickou zkoušku, která byla podmínkou k tomu, aby mohl svoji činnost vykonávat, několikrát byl hodnocen na daném místě. Já bych tomu i rozuměla, kdybyste tam třeba dali možnost - může, jo? Že prostě ten člověk, když spadne do bazénu, právě očekává, že někdo si ho z toho bazénu vytáhne, anebo potom skončí, že jo, ale on se může do té státní správy vrátit, nebo mohl se do státní správy vrátit opětovně znovu, a tam byla ta doba třeba po dobu pěti let podle toho, jakou vykonával funkci nebo v jaké funkci v tom státním aparátu byl, takže se mohl vrátit a už nemusel vykonávat znovu tu úřednickou zkoušku právě proto, že už ji měl vykonanou, a má tam lhůtu, dokdy se může vrátit. A to je to, co jsem říkala, protože ten úředník nás opravdu stál nemalé peníze. Říkám - a teď si vezměte, že se může stát, že se znelíbí, a to může být. Potom samozřejmě, až jednou nastanou ty soudy, než se dostane, tak možná že nad tím mávne rukou, ale může se znelíbit svému nadřízenému, a stačí dva dopisy, ono stačí vám to vytknout ústně. Já vám to vytknu ústně a do dvanácti měsíců to musím napsat a strčit vám to do spisu. Do dvanácti měsíců po tom, co jsem vám vytkla ústně, řekla jsem vám (Předsedající: Čas, paní poslankyně.)... Já se ještě přihlásím, protože mám ještě další.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jo, jo, přihlaste. S další faktickou poznámkou vystoupí pan vicepremiér Rakušan.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Já už jenom rychle. Ale já si myslím, paní poslankyně, prostřednictvím pana místopředsedy, že jsme si rozuměli, ale že to je přesně ten náš rozdílný pohled na to, jak to má v úřednických pozicích vypadat. Já si prostě myslím, že někdo nemá mít nárok na nějakou pozici, že je z bazénu, a teď někam půjde a vlastně nemá ten jeho nadřízený na tom místě možnost si ho prověřit. Já si myslím, že tu možnost musí mít. Prostě on tam musí mít člověka, kterého tam chce mít. A osvědčovací doba neříká, že ten člověk končí. On se vrací do bazénu, ale nemá přece nárokované nějaké místo, kde se svému nadřízenému neosvědčí, takhle to nemůže fungovat, to nemůže nikdy z principu vést k efektivitě. Přece nadřízený musí mít právo si vybírat pracovníky, které tam chce mít, na základě jejich znalostí, dovedností, kompetencí, a ano, mnohokrát na základě toho, jakým způsobem pracuje v kolektivu, jakým způsobem je schopen nějaké týmové práce. A ten argument, který říkáte, že už do něj ten stát investoval - no, on taky nikde nezmizí, on jde zpátky do bazénu a třeba se osvědčí na nějakém jiném místě. Ale tady já prostě z principu nemůžu souhlasit s tím, že ten instrument osvědčovací doby by byl v něčem špatný. Je naopak dobrý a dává možnost vedoucím pracovníkům v státní správě mít manažerskou zodpovědnost si někoho na to místo vybrat, kdo se prostě v dané době osvědčí. Tady já z principu nemůžu souhlasit a mám trochu pocit, že vy hájíte, svým postojem, prostřednictvím pana místopředsedy, tu jistotu, definitivu, jistotu úředníka, že na nějaké místo má nárok, a já spíš hájím flexibilitu a takové trošku rozproudění a mnohdy konkurenční prostředí. ***
