(13.00 hodin)
Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem rád, že se nám sem konečně dostala novela zákona o veřejném ochránci práv, což znamená zřízení institutu dětského ombudsmana.
K té genezi. Ono vlastně těch pokusů už tady bylo několik a konkrétně tenhleten návrh, tak bych řekl, že počáteční impulz byl zhruba před dvěma lety, kdy byl tady poslanecký návrh zákona, kde na jednom z předním míst byla uvedena paní poslankyně Válková, a ten také se pokoušel zavádět tuto novou instituci ochránce práv dětí. Vláda tehdy k tomu dala neutrální stanovisko s tím, že souhlasí principiálně s touto aktivitou, abychom tady tento institut měli, ale úplně moc nesouhlasila s řešením, že vytvářet nový samostatný úřad, že je potřeba to udělat poněkud skromněji a pokusit se ten institut nějak zakomponovat do stávající kanceláře veřejného ochránce práv. Proto pak v zásadě pověřila mě - protože (byla) otázka, kdo by to měl z ministrů chystat jako vládní návrh zákona, protože v kompetenčním zákoně je logické, že tam na toto téma nic není, protože to je parlamentní institut - takže asi někdo z Úřadu vlády, takže asi logicky jsem se toho úkolu ujal já. Chtěl jsem, aby to mělo širokou politickou, ale i odbornou podporu, takže ty přípravy probíhaly tak, že jsem do té přípravy zahrnul jednak ta kompetentní ministerstva, která nějakým způsobem, ta jejich agenda, se nějakých těch dětských problematik dotýkají, jako Ministerstvo školství, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo spravedlnosti, to byla ta odborná linka. A pak mně samozřejmě bylo jasné, že je vhodné taky je navázat i na tu politickou linku. Samozřejmě nemohl jsem nevidět předchozí aktivity i paní profesorky Válkové jako dnešní poslankyně, tehdejší zmocněnkyně pro lidská práva, proto jsem ji do té skupiny také zařadil, včetně jako stávající zmocněnkyni pro lidská práva. A pak v této skupině přípravné byla předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová, byly tam potom zástupkyně KDU-ČSL Marie Jílková, z odéesky Eva Decroix, pak tam byla Pavla Pivoňka Vaňková, byla tam senátorka Adéla Šípová, a tahleta skupina měla si říct na odborné i na politické úrovni, kde jsou nějaké mantinely, kde by se nový institut měl pohybovat. Výsledkem jednání této skupiny zhruba za rok bylo představení toho návrhu, který pak prošel klasickým připomínkovým řízením, a ty připomínky jsme vypořádávali poměrně dlouho.
Můžu říct, že samotného mě to poměrně překvapilo, protože všichni už byli zařazeni do té přípravy, nicméně i pak došlo k objevení dalších věcí. To se nějakým způsobem podařilo. Návrh v konsolidovaném znění prošel strukturami Legislativní rady vlády včetně velké Legislativní rady vlády, která mi do toho ještě trochu zasáhla. Každopádně vláda to schválila v této podobě a nyní vám to předkládá.
Zkusím uvést ty základní obrysy. Vlastně se pokoušíme ustanovit postavení a nezávislost budoucího dětského ombudsmana a rozsah jeho pravomocí. Model je takový, že se snažíme ten nový institut vmezeřit do stávající kanceláře veřejného ochránce práv, takže dneska tam je veřejný ochránce práv a jeho zástupce, který je volen podobnou procedurou, a teď tam bude další subjekt, takže jsme museli nějakým způsobem i vypořádávat ty vztahy mezi nimi. Takže ten model, který se navrhuje, model dvou samostatně působících ombudsmanů, jednak toho dětského a toho stávajícího veřejného ochránce práv, který je zasazen do stávající kanceláře veřejného ochránce práv.
Mezi pravomoce dětského ombudsmana by mělo patřit jednak tradiční vyřizování stížností proti postupu úřadů a dalších orgánů veřejné moci, což je vlastně koneckonců to gros a to původní, kvůli čemu byly ombudsmanské úřady zřizovány, takže to se nijak nemění, a pak samozřejmě v rámci dalších kompetencí je to jakási vzdělávací a osvětová činnost, která je zaměřena na práva dítěte, což jsou v zásadě lidská práva v dětském světě. Tohleto vlastně není nic extra zvláštního oproti stávajícímu veřejnému ochránci práv, akorát je to zaměřené přímo na práva dětí. To, co je tam novinkou, a to, co neznáme prozatím - některé ombudsmanské instituce, těch dětských ombudsmanů, tohleto znají, ale pro nás je ta novinka opravdu velká - a tahle novela přináší kompetence, které by dětskému ombudsmanovi opravdu ve striktně vymezených případech umožňovaly vstupovat z pozice vedlejšího účastníka do některých soudních řízení, která se týkají ochrany práv dětí. Týká se to především řízení ve věcech ochrany proti domácímu násilí, ve věcech péče soudů o nezletilé nebo řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče nebo zařízení sociálních služeb. Možná to pro některé z vás zní trošku novátorsky a možná až příliš, nicméně vás můžu ubezpečit, že to je velmi ořezaná verze. Na těch pracovních skupinách se objevovaly takové podněty, jestli to nerozšířit úplně na všechno včetně trestních řízení a podobně. Takže nakonec vlastně i formálně tahle nová kompetence by se měla uplatnit jenom ve striktně uvedených nesporných řízení v civilním soudnictví.
Cílem této nové kompetence je takříkajíc rozhýbat procesy, které i v justičním systému můžou někdy váznout. Já předpokládám, že řízení, do kterých by dětský ombudsman vstupoval, že by to byly spíš vyšší jednotky nebo nižší desítky případů. Opravdu tohleto nemá být žádná nová revizní agenda, má to být jenom tehdy, když prostě ani ty klasické justiční prostředky takříkajíc nevedou k ničemu, a především na to, když ten soud takříkajíc nic moc nedělá. Takže je to opravdu, jak máme nadesignovanou situaci dneska v rámci ochrany práv dětí, která je řekněme obstojná, nicméně přece jenom občas je schopna vygenerovat velmi smutné případy a zřízení tohoto nového institutu by mohlo přispět k tomu, že těch velmi smutných případů bude podstatně méně.
Pokud se týká výběru vhodného kandidáta, je navrženo, aby to byla osoba starší 35 let s právnickým vzděláním, která se v průběhu předchozích deseti let, nejméně pět let, věnovala ochraně či prosazování práv dětí. Můžu se pokusit vysvětlit, jak se vlastně dospělo k těmto parametrům, a zejména jak se dospělo k tomu parametru právnického vzdělání. Je to tam vlastně kvůli té řekl bych poslední kompetenci jako možnosti vstupovat do některých vymezení v soudních řízeních, kde dětský ombudsman tam bude v situaci, kdy to řízení nefunguje, a nefunguje kvůli tomu, že soudce asi nedělá, co má, takže atmosféra tam bude velmi konfliktní, velmi vyhrocená a nepříjemná, a já mám za to, že je důležité, aby ten, kdo to tam půjde takříkajíc trošku vrátit na koleje těmi právy vedlejšího účastníka, musí být někdo, kdo má osobní nezprostředkovatelnou znalost jednak o právu a (jednak) o fungování těchto typů řízení. ***
