(15.50 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Závěr je jasný. Premisa vlády, na které svou reformu postavila, a sice že s prodlužováním života se prodlužuje také délka života ve zdraví, rozhodně neplatí. Naopak, délka zdravého života Čechů se za posledních 50 let prakticky nezvýšila a bohužel neexistuje žádný seriózní důvod, proč by to v následujících 50 letech mělo být jinak.
Co se týká let prožitých ve zdraví, nejsme na tom nijak lépe než v 60. letech. Jediné, co se prodlužuje, je život nemocných. Právě to byl důvod, proč po MPSV už tolik měsíců chceme mimo jiné analýzu doby dožití ve zdraví a dopadů do navazujícího sociálního a zdravotního systému. Úvaha rezortu Mariana Jurečky, že tempo zlepšování zdravotního stavu plus minus koreluje s tempem prodlužování života, aniž by k tomu předložil jakákoliv relevantní data, je celkem chatrná argumentace pro tak zásadní změny. O co méně má jasno vláda, o to více mají jasno například odbory. Ty jsou přesvědčeny, že převážná většina zaměstnanců pod tíhou nutnosti pracovat déle a déle stejně v práci déle nezůstane a bude hledat únikové strategie, jak se dožít důchodu s jakžtakž sloužícím zdravím, ať už tou exit strategií bude nemoc, pobyt v evidenci uchazečů o práci, invalidita nebo třeba předčasný důchod.
Podtrženo, sečteno - tvrzení, že Fialova vláda chce z České republiky udělat ostrov pracujících starců uprostřed Evropy, rozhodně není přitažené za vlasy. Předložené změny, které jsou nesprávně nazývány důchodovou reformou, mají jedinou ambici - a tou je co nejvíce zkrátit pobyt v důchodu silným ročníkům 70. let, takzvaným Husákovým dětem. A to bude znamenat historicky největší ránu pro peněženky jedné z generací. Dokonce takovou, jakou dosud žádná jiná generace v novodobých dějinách této Sněmovny nezažila. Na základě technokratických predikcí prodlužování délky života totiž hodlá Fialova vláda zkrátit důchodový věk milionům Čechů, a tím již v roce 2050 odklonit od budoucích důchodců do státního rozpočtu zhruba 170 miliard korun ročně. V dnešních cenách samozřejmě. Částečně tím, že upraví důchodový věk, a částečně tím, že zpomalí nárůst nových důchodů, a to už od příštího roku. Sto sedmdesát miliard korun, které sebere silným ročníkům 70. let, protože není schopna dělat kroky nezbytné k tomu, aby zajistila obyvatelům naší země zasloužený pracovní odpočinek po dosažení 65 let věku.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, v této souvislosti považuji za mimořádně nutné připomenout fakt, na který vláda naprosto úmyslně zapomíná. Česká republika dnes vydává na důchody necelých 8 % HDP. A až půjdou dnešní padesátníci do důchodu, bude to asi 11,5 % HDP, tedy tolik, nebo možná i méně - ne možná, ale určitě -, než dnes vydává třeba Rakousko, Finsko, Polsko nebo Francie. Asi se logicky ptáte, jak to ty ostatní země zvládají. Zvládají to tak, že jejich vlády dbají na hospodářský růst, který je alfou a omegou penzijního systému. Pokud by naše země nebyla jedinou zemí v EU, která oproti období před covidem neklesla, ale rostla by například jako sousední Polsko o 10 %, měli bychom jen v letošním roce o 200 miliard korun vyšší příjmy. Ano, to je zhruba o 30 miliard korun více, než má přinést tento šílený plán na znepřístupnění důchodů lidem a snížení jejich výměry.
A jak to ještě Rakousko, Finsko, Polsko nebo Francie zvládají, že neposílají ani neplánují posílat své občany do důchodu na prahu sedmdesátky? Zvládají to také tak, že bojují s šedou ekonomikou, která je u nás okolo 10 %, že nejsou zeměmi zatajených tržeb, výplat na ruku, zneužívání sociálních dávek a cash only. To, co je zásadní chybou tohoto materiálu a hlavním omylem vlády, je, že vnímá otázku penzí naprosto izolovaně. Naprosto izolovaně, pouze jako bilanci příjmů a výdajů z důchodového pojištění. Jako by Fialova vláda vůbec neviděla proměny trhu práce, které dělají z bilance příjmů a výdajů důchodového systému stále méně relevantní údaj.
Máme zde například nezpochybnitelný trend nazývaný uberizace práce, kdy se lidé stále méně často nechávají zaměstnat, ale místo toho pracují na IČO a odvádějí často minimální pojistná. Máme tady trend umělé inteligence a brzy také robotizace, které změní zažité modely práce. Jen taková perlička na okraj, nicméně je zajímavá a příhodná. Ptala jsem se studentů na návštěvě Sněmovny, co by chtěli dělat, až budou velcí. A mnozí, neřku-li většina, by chtěli být tvůrci obsahu na sociální sítě nebo obchodníci s kryptoměnami. Přiznejme si, že to zrovna nejsou profese, které by generovaly příjmy na důchodovém pojištění tak, jak je to nastaveno dnes, tedy na sociálních odvodech. Spíš budou generovat mnohem menší příjmy na důchodovém pojištění, zato daleko větší příjmy na daních z příjmů. Takže je opravdu nejvyšší čas opustit stávající nebezpečně a nesmyslně a nejspíš i účelně úzký úhel pohledu na příjmy důchodového systému, kdy do příjmů vstupuje jen odvod na důchodové pojištění.
Hnutí ANO na rozdíl od Fialovy vlády v souladu s praxí nejvyspělejších zemí světa penzijní systém takto omezeně nevnímá. A přesto jsme v období naší vlády opakovaně prokázali, že dobrou hospodářskou politikou a řádným výběrem daní včetně pojistných lze i v případě této bilance dosáhnout rovnováhy či přebytku. A tak, přestože už v roce 2010 tehdejší vláda ODS a TOP 09 děsila veřejnost, že důchodový systém je před kolapsem, podařilo se nám tehdejší deficit 49 miliard korun vystřídat přebytkem 18,6 miliardy korun v roce 2018 nebo 16,4 miliardy korun v roce 2019. Ve výsledku jsme pak i po období bezprecedentní covidové krize předávali vládě Petra Fialy v roce 2021 tuto bilanci téměř vyrovnanou - minus 2,3 miliardy korun.
Řešením budoucí krátkodobé disbalance penzijního systému způsobené odchodem Husákových dětí do důchodu, která zatíží náš rozpočet 3,5 % HDP, je proto za prvé eliminace šedé ekonomiky a snížení mezery ve výběru DPH, za druhé trvalý ekonomický růst okolo 2 % ročně a za třetí posílení důchodového systému dodatečným zdrojem v podobě strategického fondu státních investic. Vláda by proto měla splnit závazek ze svého programového prohlášení a začít pracovat na pilíři státních investic, měla by přestat podporovat daňové úniky, výplaty na ruku a zaměstnávání načerno, o jehož boomu mluví i generální ředitelka Finanční správy. Zároveň platí, že o tom, co bude dál, co bude po roce 2045, se rozhoduje nyní a klíčem k úspěchu je více dnešních dětí, tedy zítřejších ekonomicky aktivních a dále více dobrovolně déle pracujících zdravých jedinců, nikoliv více povinně pracujících nemocných starců. ***
