(20.00 hodin)
(pokračuje Marek Novák)
Na něco jste však, vážení koaliční partneři, zapomněli, a to na to, že svět okolo je skutečný a realita je odlišná od vládního inkubátoru, kde je vše zalité sluncem a na všechno sedí nějaké to číslo. A jaká je ta realita? Dnes člověk po padesátce u nás ve většině nesežene práci podle své odbornosti, a to z mnoha různých pseudodůvodů. Vesměs těm mladým ti staří a zkušení ve firmách, a dokonce i státní správě jednoduše překážejí. Zadejte si klidně výzkum, ale ne u dvou tří ohraných agentur, klidně u deseti, aby výsledky byly co nejobjektivnější a abyste skutečně měli obrázek toho reálného světa za dveřmi Kramářovy vily. A udělejte si i průzkum mezi svými vlastními rezorty, včetně úřadu práce a také firem se státní účastí, a uvidíte, co vám vyjde. Na to ani nepotřebujete agenturu.
Ale zpět k zaměstnanosti padesátníků a starších. To, co navrhujete, vlastně znamená, že ve skutečnosti jste odsoudili lidi před důchodem jít na pracovní úřad a brát dávky. A tím do systému nepřispějí. Ale zase to má pro našeho pana ministra práce a sociálních věcí to pozitivum, že až se bude takovému člověku vyměřovat důchod, tak dostane méně a z důchodového účtu samozřejmě méně ubude. To, že se bude sypat jiná kapsa státního rozpočtu, bohužel přehlížíte. A proto je potřeba se nebavit jenom o důchodovém účtu jako takovém, ale o státním rozpočtu jako takovém, případně o celé kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí.
Ale zpět k tomu, že důchodci dostanou ještě méně než to málo, co jim ve velkých uvozovkách slíbíte, protože důchod se skládá ze dvou složek - základní výměry, která je stanovena pevnou částkou a v tomto roce činí 4 400 korun měsíčně, a procentní výměry, která se stanoví individuálně procentní sazbou z výpočtového základu podle získané doby pojištění. A když posledních sedm až deset let stráví člověk na pracáku, tak je pak úplně jedno, že jste předtím třeba působili v manažerské pozici a odváděli nemalé částky do sociálního systému.
Je tady jedno úskalí, že se vyčerpají sociální dávky. Ale ani tady vlastně nemám o vládní stanovisko strach. Dávky jednoduše snížíte, protože o ně žádá moc lidí. To umíte rychle, zvládnete to během jednoho dne. Anebo tyto lidi, pro které je existence na konci jejich pracovního života velmi křehké zboží a jsou zranitelní, tak právě tyto lidi zastrašíte tím, že visí státu na krku. Ostatně některé parametry takové kampaně už jste si vyzkoušeli v loňském roce, kdy jste skutečně proti sobě poštvali generace a mladí vyčítali starým, že kvůli nim nebude na důchody.
Období důchodu je citlivé ještě v jedné věci. Jde o čas strávený doslova do konce vašich dnů. Tady celkem bez skrupulí vaše návrhy pracují s tím, aby délka dožití, a tím pádem závislost na důchodovém systému byla co nejkratší. Za mě je tohle jednoduše sprosté. Nemáte měřit jenom délku, ale skutečně i kvalitu dožití. To, že se dnes dá léčit ledacos, ještě neznamená, že takový člověk, případně pacient žije kvalitní a plnohodnotný život.
A ještě zpět k už zmiňované inflaci. Pan premiér má kousek od Kramářovy vily jeden supermarket a nebylo by špatné zase vyrazit a podívat se na ty skutečné ceny v regálech, a ne ty různé virtuální přepočty, které má na stole. A nejde o žádné mimosezónní potraviny. Mluvím o základních potravinách. Mluvím o másle, chlebu, mléku, sýru, kořenové zelenině, bramborách. A když už náhodou v tom supermarketu budete, tak se mrkněte, co mají senioři v košíku. Sami byste z toho nevyšli.
Dámy a pánové, napadlo vás někdy, že tento systém, který stojí na ochotě, nebo spíš neochotě státu uvolnit peníze na důchody, by mohl fungovat nejen na základě systému pojištění, které si všichni celý život platíme, abychom na stará kolena zjistili, že je v něm málo peněz a na nás nezbylo? Jako hlavní důvod k předložení vaší takzvané reformy uvádíte, že je třeba peníze investovat i do ostatních oblastí, jako zdravotnictví, školství, do dopravní infrastruktury a tak dál. Je to docela nefér obviňovat důchodce z toho, že nebude na zdravotnictví, že nebude na školství, že nebude na budování a opravy silnic. Už poněkolikáté tady vlastně na tom místě říkám, místo abyste hledali, kde jinde vzít, a v tomto případě na důstojné důchody, místo toho už poněkolikáté opět zařezáváte občany.
Řešení se nabízejí dvě. V první řadě je potřeba zastavit odliv kapitálu do zahraničí. Dle mého názoru úplně stejně jako hlasovací právo, tak i hodnoty, které u nás vznikly, by měly zůstat doma. A tady nejde jenom o banky a nadnárodní koncerny, ale v současnosti jde i o firmy, které jste sami svými kroky vyhnali podnikat jinam, protože jim tato vláda není schopna vytvořit adekvátní podmínky. A můžeme se bavit třeba o fintechových společnostech, které hromadně utíkají, o obchodnících s kryptoměnami. Toho nejsilnějšího máme teď v Anglii. Je to škoda. A můžete se zeptat pana Valihracha, proč nechce podnikat v Česku.
Dále je tu možnost využití technologického potenciálu českých firem při tvorbě nových technologií, které přinesou naší zemi adekvátní prostředky. To by ovšem musela věda a výzkum být skutečnou vládní prioritou, a ne předmětem spekulací o množství lajků bývalé paní ministryně. A to nemluvím o školství a konkrétně třeba učňovském školství, které je naprosto zanedbané. Neustále se chlácholíme, že nejsme montovna. Jediné projekty, které v poslední době tato vláda představila veřejnosti a které naštěstí nevyšly, jsou přesnou a jasnou definicí montovny bez jakékoliv přidané hodnoty. A je úplně jedno, jestli jim budeme říkat gigafactory, mega-, giga-, superfactory nebo jinak. Je to prachobyčejná montovna, kterou zhodnotí pouze ten, kdo je teď u vládní moci.
A váš současný výběr daní, váš boj s šedou ekonomikou, vaše pomoc lidem v dluhových pastech, tak aby nebyli nuceni pracovat načerno, vaše prorodinná politika, některé z těchto věcí ani nejde hodnotit nulou, protože za to bych vás možná ještě pochválil, ale vaše výsledky v těchto oblastech jsou skutečně záporné. ***
