Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(12.20 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
To v kontextu situace dává stejnou logiku jako hašení požáru směsí benzinu a nafty. Zvyšování věku odchodu do důchodu podle aktuálního vládního návrhu není vhodné ani dle České demografické společnosti. Vytvoří to zbytečné rozdíly mezi důchodci a povede k nespravedlivým výkyvům, které se dotknou lidí v podobném věku. Cituji demografa Petra Mazucha: "Nejvíce nás zarazilo navázání úpravy na něco, co je strašlivě rozkolísané, nedává to, co bychom očekávali - stabilní, robustní a předvídatelný systém." Konec citace.
Podle demografů rozdíly v důchodovém věku, které vláda navrhuje pro padesátníky, neodpovídají ani rozdílům v naději dožití při dosažení šedesáti pěti let věku. Narození v letech 1965 až 1967 by před sebou podle statistik měli v průměru zhruba 21,3 roku v důchodu. U ročníků 1968 a 1969 by to bylo skoro 21,4 roku. Pro další ročníky by se doba postupně prodlužovala až na více než 21,7 roku, u narozených v roce 1972 pak by zase poklesla. Lišila by se tak i doba pobírání důchodů.
Teď budu citovat dále: Když jsme dělali výpočty na základě poslední prognózy pro generaci 2000, ukazovalo se, že naděje dožití v padesáti letech by byla třeba o pět let a tři měsíce vyšší než u ročníku 1965. Podle návrhu vlády by by tak tato generace šla do důchodu v sedmdesáti letech a třech měsících, přitom vzhledem ke zpomalování nárůstu délky života v dalších letech by tato generace sice o pět let a tři měsíce déle pracovala, ale přitom o pět měsíců kratší dobu pobírala důchod než ročník 1965. Pokud budou déle pracovat, měli by důchod pobírat třeba o rok déle, ne o pět měsíců méně.
Vládní návrh tak bude znamenat, že lidé budou muset pracovat stále delší dobu, aby dosáhli na stejnou dobu vyplácení důchodů. Tedy technicky vzato by se v poměru k délce života čas trávený v důchodu snižoval. Je to logické, je to správné, je to spravedlivé? No, já myslím, že v žádném případě ne.
Ještě k vládnímu návrhu také na způsob výpočtu zvyšování věku odchodu do důchodu. Kromě jiného zde zcela absentuje analýza aktuálního vývoje a pohybu takzvané doby dožití, která se zpomalila z tří měsíců za rok v roce 2010 na pouhý jeden měsíc za rok v průměru posledních pěti let. Vládou navržený postup je tedy nepodložený aktuálním zvyšováním doby dožití. Ale hlavně v případě, že dojde k poklesu prognózy doby dožití, nemá alikvótně k tomu dojít ke snížení věku odchodu do důchodu, ale pouze k jeho zakonzervování. Tedy ani v tomto ohledu neplatí vládní teze o tom, že tato změna má garantovat průměrnou délku pobírání starobního důchodu na úrovni 21,5 roku.
Navržená metoda výpočtu je citlivá na výkyvy ve statistice, což může vést až k tak absurdním dopadům, kdy prodloužení věku odchodu do důchodu bude u jednoho ročníku narození o dva měsíce, u dalšího o jeden měsíc, u dalšího o dva měsíce a u následujícího k žádnému navýšení nedojde, což bude vytvářet další pocity křivdy mezi budoucími seniory.
Ale teď pojďme dále. Češi tráví v zaměstnání skoro 40 hodin týdně, zatímco Němci mají takzvaně hotovo už bezmála za 35 hodin. To vyplývá z dat projektu index prosperity. Také budu citovat: "Zatímco Češi a Slováci týdně napracují téměř 40 hodin, Němci mají padla už za 34 a tři čtvrtě hodiny. Vůbec nejkratší pracovní výkon týdně podávají Nizozemci, kteří v práci nestráví ani 30,5 hodiny týdně." Konec citace. Toto vše jsou jasné argumenty proti arbitrárnímu zvyšování hranice věku pro odchod do důchodu. Je to nelogické, nespravedlivé, poškodí to zdravotní stav velkého množství občanů a žádný ekonomický efekt to nepřinese, spíše naopak.
Kolegyně a kolegové, SPD má jasnou představu o tom, jak reformovat a stabilizovat náš důchodový systém, aby byl dlouhodobě stabilní a udržitelný a aby garantoval i v budoucnu důstojné důchody lidem, kteří celý život poctivě pracovali a vychovávali děti. Aby byl spravedlivý, nediskriminační a motivační. Již jsem zdůraznila, že důchodový systém neexistuje ve vakuu, klíčové je proto reformovat celé ekonomické prostředí, ve kterém náš důchodový systém funguje. Tedy jednak udržovat míru inflace dlouhodobě na co nejnižších hodnotách a současně maximalizovat příjmy takzvaného v uvozovkách "důchodového účtu" bez zvyšování dalších sazeb sociálního pojištění.
Narůstající deficit důchodového účtu je totiž především zcela jednoznačně zapříčiněn vysokou inflací v posledních třech letech a prakticky nulovou snahou vlády o její snižování. Vysoká inflace ze zákona generuje nutnost mimořádných valorizací důchodů, což logicky znamená zásadně vyšší nároky na výdajovou stranu důchodového účtu, což nemohly vykompenzovat ani jeho setrvale se zvyšující příjmy. Toto je hlavní důvod deficitu našeho důchodového systému, nic jiného. Není jím náhlé zjištění vlády, že demografický vývoj není příznivý a že klesá porodnost, to víme přece dlouhodobě. A stejně tak víme, že v posledních letech před pandemií covidu byl důchodový účet v celkem solidním přebytku, a to při lehce vyšší nezaměstnanosti, než je dnes, a přiznatelně nižším objemu vybraného pojistného. To, co s tímto saldem zásadně zahýbalo, je právě a hlavně vysoká inflace, která tu nemusí a nesmí být napořád. K deficitům důchodového účtu nejsme odsouzeni navždy nějakou vyšší mocí, je to jenom a jenom na nás.
Přesuňme se k příjmové straně pomyslného důchodového účtu. Zde se musíme zaměřit hlavně na boj proti únikům daní a pojistných odvodů na černém a šedém trhu práce a dále pak na reformu podoby zaměstnávání lidí v exekucích a na motivační podporu dobrovolného setrvání v zaměstnání lidí v předčasných i řádných důchodech.
Dále jde také o obsazení desítek tisíc volných pracovních míst občany, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají a pobírají sociální dávky či o vytvoření podmínek pro citelné zvyšování mezd napříč veřejným i privátním sektorem. Těmito opatřeními lze v poměrně krátké době, jak potvrzují i mnozí experti, získat do důchodového systému výrazně více než 100 miliard korun nových příjmů ročně, a to opravdu minimálně. Pojďme jednotlivě.
Podle vysokého manažera pracovní agentury ManpowerGroup Jiřího Halbrštáta, který určitě ví, o čem hovoří, státu na černém a šedém trhu práce uniká na neodvedených daních a pojistném na zdravotní a sociální pojištění až 300 miliard korun ročně. Jde například o švarcsystém, zaměstnávání načerno, nekalé praktiky pracovních agentur, podvody s vykazovanou mzdou, kdy oficiálně je vyplacena minimální mzda a zbytek jde takzvaně, jak to známe, na ruku.
Mimochodem vládní návrh na zaručení zaručených mezd v soukromém sektoru rozsah daňových a pojistných odvodů jednoznačně ještě zvýší, a tím i negativní saldo důchodového účtu
Exekuce - je to závažný ekonomicko-sociální problém naší země s dnes už zásadními negativními makroekonomickými dopady. Ve vztahu k důchodovému systému a důchodovému účtu jde o to, že téměř tři čtvrtě milionu osob v exekucích prakticky nemůže pracovat v klasickém zaměstnaneckém poměru a odvádět tak v plném rozsahu daně a pojistné odvody. Sociolog Daniel Prokop odhadl výpadek příjmů důchodového účtu v důsledku současného nastavení zaměstnávání občanů v exekučních řízení na 12 miliard korun ročně. Jde jednak o to, že nastavení výše nezabavitelného minima ze mzdy zaměstnancům v exekucích neumožňuje důstojný život bez dalších dluhů. A už vůbec ne to, aby uživili své děti a rodiny. Proto masově odcházejí na takzvaný mimosystém pracovat - na černý a šedý trh práce. Přicházejí tak de facto o veškerou sociální ochranu - v době úrazů, nemoci či stáří - a stát zase přichází v průběhu let o stovky miliardy korun na odvodech. ***
