Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(15.10 hodin)
(pokračuje Věra Kovářová)
Posledním návrhem byl návrh paní poslankyně Ožanové, která navrhuje přerušit projednávání tohoto bodu do 1. 1. roku 2025. Jenom jsem zaznamenala problém s kartou pana ministra Kupky, jestli si může vzít náhradní kartu, a prosím o strpení s hlasováním. (Odmlka.) Mám zde sdělení. Pan ministr Kupka hlasuje s náhradní kartou 47.
Nyní bychom přistoupili k hlasování návrhu paní poslankyně Zuzany Ožanové. Navrhuje přerušit projednávání tohoto bodu do 1. 1. roku 2025.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 11, přihlášeno 126 poslanců a poslankyň, pro 47, proti 73. Návrh byl zamítnut.
A já věřím, že jsme se vypořádali se všemi návrhy i protinávrhy. Budeme tedy pokračovat v projednávání schůze.
(K řečništi přichází poslankyně Mračková Vildumetzová a hlásí se o slovo.) K hlasování paní poslankyně Mračková Vildumetzová, prosím.
Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Vážená paní přesedající. Já bych vás především chtěla požádat, protože jste předsedající této schůze, že pokud někdo dá návrh, tak protinávrhy by měly být k danému návrhu, abyste postupovala v souladu s jednacím řádem. Nebudu dávat žádnou námitku, ale myslím si, že opravdu tato schůze probíhá korektním způsobem a že si myslím, že pokud tady Zuzka Ožanová dala nějaký návrh, tak předpokládám, že když ve vedení Sněmovny už teď jste nějaký třetí rok, tak vám je jasné, že by to mělo korespondovat s tím protinávrhem. A ne to, co jste tady jako v tuhle chvíli předvedla s tím jedním návrhem. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já si myslím, že jsme toto téma tady řešili již na minulé mimořádné schůzi a jasně tady bylo řečeno, že můžete dávat variantně návrhy, nemusíte dávat návrh pouze k tomu datu jako takovému. Může to být. Ano, v pořádku, tak si to pak můžeme vyjasnit spolu.
Budeme pokračovat projednávání. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Ožanová. A promiňte, než vám udělíme slovo, tak mám zde jedno sdělení. Pan poslanec Jáč hlasuje s náhradní kartou číslo 49. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Kolegové a kolegyně. Já jsem měla pokračovat v projevu, a místo toho jsem dala procedurální návrh. Víte proč? Žádný ministr, žádný zpravodaj za koalici, paní předsedající, a kolega Karel Haas, vaším prostřednictvím. Ke komu jsem měla ale dělat ten projev? To opravdu nevím, nikdo tu nebyl, ani zpravodaj, ani žádný ministr. Myslíte si, že takhle se to opravdu projednává? Vy se mi pak divíte, že jsem dala procedurální návrh, když tu nikdo není? Opravdu se divíte? Děkuju, že jste aspoň přišli. A já si dovolím dočíst aspoň ze svého projevu jednu větičku, případně dvě, protože jsem svůj projev opravdu zkrátila, protože nebylo komu ho říct.
Jdete lehčí cestou, kolegové, kolegyně, poštváváte mladou generaci proti svým rodičům namísto toho, abyste řešili opravdu velký a uznávám, hůře řešitelný problém, a to je zvyk, který se v mnohých rodinách dědí, a to je žít ze sociálních dávek a nepracovat. Myslím, že stačí jedna věta. Uznává... ale já se neslyším. Paní předsedající, já nemohu dokončit svůj projev. (Krátká odmlka, šum v sále utichá.) Děkuji, že jste se ztišili i bez paní předsedající.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já se omlouvám, paní poslankyně.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Uznávám, že je jednodušší donutit déle pracovat lidi, kteří pracovali celý život, než donutit pracovat lidi, jejichž životním cílem je nepracovat. Děkuji. Kolegové, kolegyně, takto bych shrnula vaši důchodovou novelu. (Slabý potlesk z lavic hnutí ANO.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím. Stahujete? Ano. Dalším přihlášeným s faktickou poznámkou je pan ministr Výborný. Toho zde nevidím, tak tedy ho odmazávám. A do obecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Milan Wenzl, připraví se pan poslanec Brož. Prosím, máte slovo.
Poslanec Milan Wenzl: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové. Už dnes nebo i včera toho bylo hodně řečeno. A zdá se, že ve společnosti sílí dojem, že jsou všichni důchodci ve značné finanční výhodě. Ve skutečnosti se mnoho z nich potýká jen s omezenými finančními možnostmi, ale také třeba i se zdravotními problémy. Proto si myslím, že důchodový věk 65 let je nepřekročitelný.
Důchodový systém by měl být finančně udržitelný v dlouhodobém horizontu. To znamená, že příjmy systému by měly pokrývat jeho výdaje, a to i v době demografických změn a ekonomických výkyvů. Důchodový systém by měl být spravedlivý a měl by zajistit, aby všichni občané měli odpovídající příjem v důchodu. To zahrnuje zohlednění faktorů, jako je délka pracovního poměru, výše mzdy a péče o závislé osoby. Důchodový systém by měl být dostupný všem občanům bez ohledu na jejich příjem nebo sociální status. To zahrnuje zjednodušení administrativy, zajištění, aby tyto informace o systému byly snadno dostupné.
Důchodový systém by měl být flexibilní a má umožňovat lidem volbu, jak, kdy odejít do důchodu. To zahrnuje různé možnosti odchodu do toho důchodu, buď částečné, a možnost pokračovat třeba i v práci po dosažení důchodového věku. Důchodový systém by měl být transparentní a občané by měli mít jasnou představu o tom, jak systém funguje, jaká práva a povinnosti s ním souvisí. To zahrnuje zveřejňování informací o financování systému, výpočtu důchodů a investic.
Ale vraťme se k důchodové reformě, která vlastně není důchodovou reformou, ale deformou stávajícího systému. Jak chce stát zajistit stabilitu průběžného systému? Nevím, ať řeknou jak. Výsledek navržených změn je tedy takový, že stát to bude do budoucna garantovat ještě méně než dříve, a to ještě v horší kvalitě než doposud, pokud tedy vůbec bude schopen něco garantovat. Stát tak selhává ve svých základních funkcích a bere si jako rukojmí své neschopnosti ty nejslabší. Důchody od státu budou připomínat spíše almužnu než důstojné zabezpečení na stáří.
Máme důchodcům skutečně co závidět? Odkud se tedy bere ta závist? Možná je ten otázka naší povahy, kdy máme neustále tendenci se porovnávat s ostatními a zbytečně se cítíme ukřivděni, když vidíme, že se někdo může mít lépe než my. Ale není ta závist ohledně důchodců vážně zbytečná? Vždyť se mnohdy jedná také o naše blízké, o rodiče, prarodiče nebo naše sousedy nebo kamarády. ***
