Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(17.00 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Lidé, kteří už prostě ze zdravotních důvodů pracovat nemohou v tom vyšším věku, tak stejně pracovat nebudou, když nemůžou pracovat. Budou odcházet do předčasných důchodů, do invalidních důchodů, na dlouhodobé nemocenské, na podporu v nezaměstnanosti, na sociální dávky a tak podobně, což všechno zatíží veřejné rozpočty a náš sociální systém. Říkám to z toho důvodu, že právě ten přínos vládou navrhovaného opatření tak bude nulový nebo záporný.
Za dobu panování Fialovy vlády již více než dva roky nepřetržitě klesají reálné mzdy, a to velice razantně. Většině poctivě pracujících lidí za tuto dobu klesla jejich kupní síla o více než 30 %. Místo zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let by měla vláda podle našeho názoru prioritně řešit právě otázku nízkých mezd českých zaměstnanců a udělat vše, co má ve své kompetenci, pro to, aby se tato situace změnila. Vláda v tomto ohledu ovšem nedělá vůbec nic.
Češi mají o desetinu delší pracovní život, než je evropský průměr, a to je hodně. I proto má a musí být hranice věku pro vznik nároku na starobní důchod v České republice nižší než v zahraničí. Tady bych jenom dodal, že i v zahraničí bývá věk odchodu do důchodu nižší.
V České republice máme i mnohem vyšší podíl průmyslu než zbytek Evropy, a současně i významně vyšší podíl těžké manuální práce. Česká republika je po Irsku země s druhým nejvyšším podílem průmyslu a stavebnictví na hrubé přidané hodnotě v Evropské unii. I to je jasný argument proti zvyšování věku odchodu do důchodu.
Ještě k vládnímu návrhu na způsob výpočtu zvyšování věku odchodu do důchodu. Kromě jiného zde zcela absentuje analýza aktuálního vývoje a pohybu takzvané doby dožití, která se zpomalila z tří měsíců za rok v roce 2010 na pouhý jeden měsíc za rok v průměru posledních pěti let. Vládou navržený postup je tedy nepodložený aktuálním zvyšováním doby dožití. Ale hlavně v případě, že dojde k poklesu prognózy doby dožití, nemá alikvotně k tomu dojít ke snížení věku odchodu do důchodu, ale pouze k jeho zakonzervování. Tedy ani v tomto ohledu neplatí vládní teze o tom, že tato změna má garantovat průměrnou délku pobírání starobního důchodu na úrovni 21,5 roku.
Navržená metoda výpočtu je citlivá na výkyvy ve statistice, což může vést až k tak absurdním dopadům, kdy prodloužení věku odchodu do důchodu bude u jednoho ročníku narození o dva měsíce, u dalšího o jeden měsíc, u dalšího o dva měsíce a u následujícího k žádnému navýšení nedojde, což bude vytvářet další pocity křivdy mezi budoucími seniory.
Pojďme dále. Češi tráví v zaměstnání skoro 40 hodin týdně v průměru, zatímco Němci tráví v průměru přibližně 35 hodin. To vyplývá z dat projektu index prosperity.
Vážené kolegyně a kolegové, SPD má jasnou představu o tom, jak reformovat a stabilizovat náš důchodový systém, aby byl dlouhodobě stabilní a udržitelný a aby garantoval i v budoucnu důstojné důchody lidem, kteří celý život poctivě pracovali a vychovávali děti, aby byl spravedlivý, nediskriminační a motivační.
Již jsem zdůraznil, že důchodový systém neexistuje ve vakuu. Klíčové je proto reformovat celé ekonomické prostředí, ve kterém náš důchodový systém funguje. Tedy jednak udržovat míru inflace dlouhodobě na co nejnižších hodnotách, současně maximalizovat příjmy takzvaného důchodového účtu bez zvyšování sazeb sociálního pojištění. Narůstající deficit takzvaného důchodového účtu je totiž především zcela jednoznačně zapříčiněn vysokou inflací v posledních třech letech a prakticky nulovou snahou vlády o její snižování. Vysoká inflace ze zákona generuje nutnost mimořádných valorizací důchodů, což logicky znamená zásadně vyšší nároky na výdajovou stranu důchodového účtu, což nemohly vykompenzovat ani setrvale se zvyšující příjmy.
Toto je hlavní důvod deficitu našeho důchodového systému, v podstatě nic jiného. Není jím náhlé zjištění vlády, že demografický vývoj není příznivý a že klesá porodnost. To víme dlouhodobě. Stejně tak víme, že v posledních letech před pandemií covidu byl důchodový účet v celkem solidním přebytku, a to při lehce vyšší nezaměstnanosti, než je dnes a při znatelně nižším objemu vybraného pojistného. To, co s tímto saldem zásadně zahýbalo, je hlavně vysoká inflace, která tu nemusí, a hlavně nesmí, být napořád. K deficitům důchodového účtu nejsme odsouzeni navždy nějakou vyšší mocí. Je to na nás.
Přesuňme se k příjmové straně pomyslného důchodového účtu. Zde se musíme zaměřit hlavně na boj proti únikům daní a pojistných odvodů na černém a šedém trhu práce. Dále pak na reformu podoby zaměstnávání lidí v exekucích a na motivační podporu dobrovolného setrvání v zaměstnání u lidí v předčasných i řádných důchodech. Dále jde o obsazení desítek tisíc volných pracovních míst občany, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají a pobírají sociální dávky, či o vytvoření podmínek pro citelné zvyšování mezd napříč veřejným i privátním sektorem.
Těmito opatřeními lze v poměrně krátké době, jak potvrzují i mnozí experti, získat do důchodového systému výrazně více než 100 miliard korun nových příjmů, minimálně. My jsme tyhlety návrhy na našich jednáních s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou z KDU-ČSL představili. Musím říci, že právě proto jsem dneska také vystoupil, abych reagoval na tu dnešní debatu. Protože na tom, co jsem řekl, se zcela jasně dokazuje, že to, co tady předkládá Fialova vládní pětikoalice, není důchodová reforma. Jsou to pouze parametrické změny stávajícího systému, takže to samozřejmě nepovede k tomu kýženému výsledku. Spíše, jak vidíme, přesně naopak, pro občany to bude mít velmi negativní dopady.
Snad ještě krátce zareaguji na to, co se tady událo předtím, než jsem vystoupil. Myslím, že odpověď na to, proč vláda zasedá ve středu, a nikoliv v pondělí, jak bylo zvykem, je přece jednoduchá. Prostě chtějí mít v pondělí volno. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Brož v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Kubíček. Prosím, máte slovo.
Poslanec Lubomír Brož: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi se krátce vyjádřit k novele zákona o důchodovém pojištění, kterou vládní koalice označuje za důchodovou reformu. Nejde však bohužel o reformu, to tady už dneska i včera padlo mnohokrát. Návrh zejména nijak neřeší druhý a třetí pilíř důchodového systému, pouze redukuje pilíř první. Vláda nám tak do Poslanecké sněmovny předkládá návrh na prosté snižování důchodů a zvyšování věku odchodu do důchodu.
Není to ale žádná novinka, protože stávající vláda již v minulosti učinila několik kroků, které alibisticky nazvala důchodovou reformou. O žádnou reformu však nešlo ani dříve, ani nyní. Jednalo se třeba o zrušení systému mimořádných valorizací, které měly za cíl reagovat na inflaci a zajistit tak alespoň částečné zachování reálné hodnoty vyplacených důchodů.
Dalším návrhem vláda ex post připravila penzisty o důchody, na které jim již vznikl zákonný nárok. Neměla problém činit tak zpětně, tedy retroaktivně. V Poslanecké sněmovně přitom porušila nejen řadu ustanovení jednacího řádu Poslanecké sněmovny, ale zásadně i práva sněmovní menšiny, aby tento svůj návrh přijala co nejrychleji. Vládu nezajímají názory občanů ani opozice. Ve Sněmovně nedostáváme prostor pro debatu, je omezováno vystoupení a o návrhu se nechá hlasovat třeba, i když je ještě přes 70 poslanců přihlášených, jak jsme to tady zažili v minulosti.
Vláda své tažení proti důchodcům - a to nejen těm současným, ale i budoucím - bohužel ještě nedokončila. Jejím dalším krokem, který označuje za reformu, byť se jedná o prosté snížení důchodů, byl výpočet pravidelné každoroční valorizace. Zatímco doposud se důchody zvyšovaly o celou inflaci a jednu polovinu reálných mezd, vláda schválila úpravu, která bude ve valorizaci vedle inflace zohledňovat již jen jednu třetinu reálných mezd v národním hospodářství. ***
