Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(17.10 hodin)
(pokračuje Lubomír Brož)
Rozdíl mezi důchody a reálnou mzdou se tak bude ve společnosti jen a jen zvětšovat. Dovedeme si představit, že to sociálnímu smíru příliš neprospěje. Navíc rétorika vládní koalice bohužel nadále rozděluje společnost a štve mladé lidi a lidi v produktivním věku proti důchodcům. Přitom to byli oni, rodiče a prarodiče těchto mladých lidí, kteří celý život pracovali, přispívali do sociálního systému a věřili, že jim bude na stáří vyplacen spravedlivý důchod. Díky systému, který zde po dekády fungoval, se řada lidí spolehla, že jim stát bude na stáří vyplácet dostatečné finanční prostředky, že nebudou žít v nouzi, že budou mít dost peněz na živobytí a základní životní potřeby. To se má nyní opět měnit. Poslední předložený návrh na úpravu důchodového systému, jak jsem již říkal - a bylo (to) tady opravdu mnohokrát řečeno - upravuje jen parametrické změny. Bohužel pouze a jen v neprospěch důchodců, ale tentokráte těch budoucích. Namísto reformy spoření na důchod, úpravy pilířů a jiných změn zvyšuje návrh věk odchodu do důchodu a snižuje výpočet důchodů. Vláda podle svých slov zohledňuje zvyšování věku dožití, nezohledňuje však věk dožití ve stáří. O tom tady byly velmi silné debaty, debaty i včera. Praktický návrh pana ministra Jurečky tedy bude znamenat, že lidé budou celý život pracovat a do důchodu půjdou ve fázi, kdy u nich s největší pravděpodobností objeví závažná onemocnění, zdravotní komplikace, nemoci a limity, které jim neumožní užívat si aktivní a zasloužený důchod s rodinou, s vnoučaty.
Jednotlivec se dle návrhu dozví, kdy půjde do důchodu až v 50 letech věku. Navíc se i experti shodují na tom, že výpočet podle předpokládaného aktuálního věku dožití populace je nepřesný a nespravedlivý. Různými výkyvy ve společnosti, jakými byla například pandemie, která způsobila náhlou větší úmrtnost v populaci, dojde k tomu, že někteří lidé budou mít věk odchodu do důchodu výrazně vyšší nebo naopak nižší než jiní. Výpočet tak bude v některých letech víceméně nahodilý. Návrh obsahuje i řadu dalších problematických aspektů, kterým se určitě budeme věnovat i v následujícím období - o kterých mluvili nebo budou mluvit i moji kolegové, a v dalších měsících se jimi budeme zabývat podrobněji.
Co ale považuji za velmi důležité, je to, že tenhleten návrh je v podstatě kudlou do zad mladým generacím. A byť se vláda zaštiťuje tím, že tohle dělá pro mladé generace, tak to tak bohužel není, protože je to signál, který vláda umí vysílat, ale bohužel tentokrát (?) ten systém velmi negativní. Když se bavíte s mladými lidmi, tak ono hodně z nich dneska už má malou víru v to, že vůbec nějaký důchod dostanou. Oni tady zažili v uplynulých dvou letech ty dohady o tom, jestli když je na něco zákon, nějaká valorizace je daná ze zákona, tak viděli, jak je vlastně jednoduché ten zákon změnit a tyhlety nároky snížit. A mladí lidé si říkají - to bude jednoduché, jednou někdo třeba to smázne, smázne všechno. Takže u nich je tohleto velmi složité a tahleta další změna, která se jim vysílá, je opravdu složitá a rozhodně je nepodpoří v tom, aby brali vážně stát, aby brali vážně víru v to, že se o ně jednou postará. Protože to, co tady bylo již tak mnohokrát řečeno - je to o tom, že: pracujte, plaťte, přispívejte do systému - možná, možná jednou něco dostanete a možná budete moci odejít do důchodu v nějakém věku, kdy si budete moct ještě něco užít. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen pan poslanec Roman Kubíček, připraví se pan poslanec Janulík. Prosím, máte slovo.
Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, paní předsedající. A já jsem si pro vás připravil ten domácí úkol, pane ministře, (podává materiál) já vám to dám do ruky, abyste věděl, o čem mluvím. Úplně první věc, kterou bych chtěl říct, tak podotýkám, že v roce 2065 dojde k dorovnání věku (odchodu) do důchodu pro muže a ženy bezdětné na věk pětašedesát let. A nikdo ještě neví, co to udělá. To znamená, že nám to skýtá nějaký prostor na to, abychom si ověřili, když dojdeme k té demografické křivce, jaká bude touha odcházet do předdůchodu a dále pokračovat, a abychom také věděli, jakým způsobem se prodloužení věku odchodu do důchodu projeví na zdravotním stavu.
Včera jsme se tady bavili o tom, co by bylo potřeba udělat předtím, než začneme vlastně s tím nejhorším, což je prodlužování odchodu věku do důchodu, a to je postavení druhého a třetího pilíře. Nějaké řešení tady nastiňoval Karel Havlíček, znamená to (?) nastavení druhého pilíře, a museli bychom tedy velmi diskutovat o tom, zda by ten pilíř musel být povinný, od jakého věku a jak by se z něj dalo vystoupit, že by to musely být výjimečné situace. A potom posílení komerčního třetího pilíře, to znamená, aby fondy, do kterých investujeme, byly výkonnější, aby nějakým způsobem dokázaly zhodnotit ty peníze.
Včera jsme se tady bavili o tom, že do návrhu zákona byla zapracovaná motivace pro práci po odchodu do důchodového věku. A s tím já mohu jenom souhlasit, protože podle výzkumů v důchodovém věku pracuje pouze 6 % občanů České republiky. Je to poměrně velmi málo proti okolním zemím. Nicméně na to, aby občané chtěli pracovat, je musíme nějakým způsobem motivovat. Nevím, jestli to víte, ale dneska vlastně jsou tři části základního důchodu, to znamená, garantovaná složka, potom první valorizační hranice a druhá valorizační hranice. První valorizační hranice se počítá 100 %, druhá valorizační hranice se počítá 26 % a dále je tam stanoven strop, nad který se nepočítá vůbec nic, ale ten se každý rok mění na základě výpočtu mzdy, jak roste v ekonomice.
Já jsem se tedy podíval a včera tady pan poslanec Kohajda - ten tady není, takže nemůžu ani vaším předsednictvím (prostřednictvím) - říkal, že to je velmi výhodné, že to pro ně bude velmi zajímavé, když budeme fungovat s tím, že 6 % odvodů na sociální pojištění - ti dále pracující důchodci nebudou pracovat. To je jedna z těch motivací, o které se tady hovoří. Na druhé straně já ještě nevidím tu motivaci na straně zaměstnavatele, protože zaměstnavatel, jestli bude ochoten zaměstnávat lidi s nižší pracovní výkonnosti a tak dále, a tam jsem zatím na té stránce neviděl nic. No, ale abychom si tady řekli nějaká data, abychom fungovali s něčím, co já mám rád, a to jsou čísla.
Když odpracujete 40 let - úmyslně jsem nepočítal 30, ale počítal jsem 40, protože novela důchodové reformy obsahuje tento minimální počet - tak když budete mít těch 10 tisíc minimálního vyměřovacího základu, tak váš důchod - kupodivu a jediný - bude vyšší než vyměřovací základ a bude to 10 400 korun. Když budete mít 20 tisíc vyměřovací základ, tak váš důchod bude 16 111 korun. Když budete mít 30 tisíc vyměřovací základ - skáču po desítkách - tak to bude 17 671 korun. Když budete mít 40 tisíc, bude to 19 231 korun. A skončil jsem u 50 tisíc - další asi nemá smysl počítat - tak se dostáváme přibližně na úroveň průměrného důchodu, to je 20 791 korun.
A teď jsem zpracoval tato data do následující tabulky. A ta tabulka říká, jakým způsobem se vám zhodnotí výhoda práce po důchodovém věku, pokud bychom nastavili velký motivační faktor, a to znamená, že navyšování základu by bylo 1,5 %. Kdo to neví, tak v současné době, když budete pracovat a pobírat důchod, tak je to pouze 0,4 %, to jsou ty drobné, o kterých se hovořilo. A v každém případě v tuto chvíli by to asi nemělo velký význam. Tak já jsem tedy přepočítal u těch částek - já zase to řeknu jenom k těm desetitisícovým částkám, (protože?) to bychom museli sestavit kalkulačku, protože každý má plat úplně jiný - ale u té nejnižší, u těch 10 tisíc, by se vám za jeden navíc odpracovaný rok vrátilo do kapsy 7 200 korun, za dva roky 14 400, za tři roky 21 600, za čtyři roky 28 800 a za pět let 36 tisíc. ***
