Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

Japonští důchodci to opravdu nemají tak jednoduché, dostávají v přepočtu asi 16 % průměrného výdělku. Ale mně se na tom velmi líbí - a k tomu se právě vracím - ta filozofie firemní, kdy totiž seniorů a jejich věrnosti firmám si opravdu váží. Tam je třeba běžné, že se daruje týden dovolené zaměstnavateli. A ti mladí, mladí manažeři třeba, ti pracují opravdu naplno, nejsou tak ohodnoceni - a naopak senioři, u kterých se cení kromě věrnosti také velká zkušenost, tak ti dostávají potom funkce, které jsou dobře placeny, jsou více čestné a využívají se jejich zkušenosti. Já tento vztah, tuto etiku a tuto filozofii přístupu k seniorům považuji za samozřejmě tradiční, v Japonsku, ale také za velmi slušnou a velmi se mi líbí. A v porovnání, když se budeme bavit o kategorii etiky, tak já tuto takzvanou důchodovou reformu považuji v tomto smyslu za nemravnou. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní jedna faktická poznámka, pan poslanec Mašek. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Já bych využil přítomnosti pana ministra zdravotnictví a my jsme tady diskutovali opakovaně s panem ministrem Jurečkou o otázce vybrání těch čtyř rizik z třinácti při normální platné kategorizaci rizik a při platných kategoriích 4 a kategorie 3, na kterých se tedy účastní těch třináct vyjmenovaných rizik, a byla vybrána čtyři. Pan ministr Jurečka mi tady odpověděl, že se vycházelo z dat ÚZISu poskytnuté ředitelem Duškem a že se vycházelo také z názoru odborníků na univerzitách. Já jsem se chtěl zeptat pana ministra - pane ministře, co na to hygienici? Jednou z mých atestací je hygiena práce, tak jsem se chtěl zeptat, jestli s tímhle hygienici souhlasili, a ten výběr, jestli je opravdu takový průzkum bojem. Protože já bych spíš předpokládal, že nejprve, pokud by se opravdu ukázalo, že čtyři rizika z těch třinácti jsou výrazně významnější, potom by stálo za to nejprve změnit kategorizaci a udělat nějakou kategorii 3A významných rizik, jasně podloženo, a proto postupujeme tímhletím způsobem, a 3B, na který se dostane dodatečně, protože tady jde o velké počty pracovníků v těch rizicích, a jak tady bylo zmíněno přímými předřečníky, tak jde buďto o 120, respektive kdyby to byli všichni, tak 450 tisíc. A druhé k panu ministru Jurečkovi. Vy jste tady řekl, že nejvíce pracovních neschopností je mezi 40 a 50 lety, budou to zřejmě ty krátkodobé. Zajímavé by byly dlouhodobé pracovní neschopnosti ve věku mezi 60 a 65, jestli máte o tom přehled. A jenom předesílám, že po 65 letech se už pracovní neschopnosti nevystavují. Tak ono se tyhlety věci potom těžko porovnávají, anebo by se musely porovnat ve větším detailu. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Jurečka. Prosím, vaše dvě minuty.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Ano, děkuji. Já si dovolím reagovat na tu diskusi o pracovních neschopnostech ve světle i dat, která tady byla minulý týden požadována, a to sice byly informace o invaliditách, jak se nám mění struktura. Já chci říct, že počet celkově invalidních lidí nám v čase za posledních 30 let klesá. A já potom pak budu mít možnost mluvit déle, nikoli v rámci faktické, tak to třeba dneska v závěru i shrnu, včetně dat - klesá v těch kategoriích nad 50 let, pouze v jedné kategorii - teď už nevím z hlavy v tento okamžik - nad 40 let je tam mírný nárůst, a pak je tam mírný nárůst u mladistvých. Takže já to potom rozeberu. Ale diskuse, která tady byla v posledních dvou dnech, a ty dotazy, které padaly, zdali nám nerostou, s tím, jak se za celých 30 let postupně teď každý rok posune hranice věku odchodu do důchodu, počty invalidních lidí předdůchodového věku, tak ta informace je jednoznačná: nerostou, naopak klesají.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí s přednostním právem pan ministr Válek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, paní předsedající. Já jsem chtěl, vážené kolegyně a kolegové, zdržovat jenom technickou, ale vzhledem k tomu, že jsou dvě věci, ke kterým bych chtěl promluvit, tak jsem si dovolil zneužít přednostního práva. Já absolutně souhlasím vaším prostřednictvím, paní předsedající, s panem poslancem stran informací o Japonsku. Já jsem Japonsku několik měsíců pracoval, protože jsem získal tehdy jako student grant Ministerstva zdravotnictví Japonska. A je potřeba říct, ten obraz je velmi kompletní (?). V Japonsku senioři platí, tuším, do 80 let zdravotní pojištění. Teď se prodloužila ta doba, po kterou platí zdravotní pojištění, protože systém se dostává do deficitu. Takže ten důchod není čistým důchodem, z toho platí pojištění. Taky v té době, kdy já jsem tam byl, tak neexistovaly jesle, ani školky, ani mateřská, takže maminky musely být s dětmi v podstatě do první třídy doma, protože neměly žádnou jinou variantu. Tehdy měly mladé ženy v Japonsku velmi složitou situaci, protože přemýšlely, pokud jim manžel a rodina - úmyslně říkám - manžel a rodina, nezajistí péči o dítě, jak pokračovat dál. A ano, firemní kultura byla taková, opravdu. Moji kolegové, když chtěli jít na kongres, brali si na to dovolenou a bylo v podstatě neslušné, aby člověk ve vedoucí funkci si vůbec dovolenou bral. Jasně, je to situace, která je více než 20 let zpátky, ale potvrzuju ta slova, japonská kultura, přístup a, řekněme, nasazení, způsob práce je úplně jiný.

Já si vzpomínám, když jsem v Cukubě pracoval v univerzitní nemocnici u pana profesora (Itaie?), tak jsme chodili na sedmou. Pan profesor (Itai?) s námi konzultoval rentgenové snímky, ty konzultoval kolem desáté až jedenácté večer. Po konzultacích jsme mohli odejít domů. A protože pan profesor (Itai?) byl z Tokia, ale pracoval v Cukubě, tak jsme takhle chodili i v sobotu a v neděli a vždycky jednou za tři týdny bylo - buďto sobota, nebo neděle - volno. A v té době také Japonci neměli atestace, ale lékař dostával poté, co se šéf pracoviště rozhodl, že už ten obor umí, jakési doporučení. A pokud to doporučení bylo opravdu od nějakého špičkového odborníka, měl velkou šanci se uplatnit jinde.

Já si vzpomínám na osobní příběh svého kamaráda tehdejšího - a dodneška si s ním (spolu?) píšeme - pana doktora (Moriho?), který tehdy měl zrovna po narození holčičky, druhého dítěte. V pátek mu řekl pan profesor (Itai?), že v pondělí odjíždí na rok do Německa na stáž. Tak on velmi poděkoval, oznámil to manželce a na rok odjel do Německa na stáž. Ale to je prostě jiný svět, jiný život a funguje to jinak. A pořád je Japonsko země, kterou já mám velmi rád, pořád je to země, kterou velmi obdivuju v mnoha směrech po, řekněme, disciplíně a dalších věcech, a velmi si vážím toho, že mohu být v klubu výzkumníků a vědců, kteří strávili v Japonsku - a pravidelně se scházíme už řadu let na japonské ambasádě, kde takto konzultujeme s našimi (svými?) japonskými kolegy.

Nicméně chtěl jsem se pobavit o těch rizicích. Já si myslím, že na výborech bude určitě potřeba, aby padla prezentace profesora Duška, kterou - mohu předem říct, že -připravuje, jak pro sociální, tak pro zdravotní výbor. Ta data vycházela vlastně ze studie, kterou, pokud si dobře vzpomínám, dělala olomoucká univerzita, některé z fakult - a teď bych si vymýšlel, kdybych říkal která. A samozřejmě to konzultoval nebo koordinoval útvar hlavního hygienika. Není to myšleno tak, že tato rizika jsou zcela vyloučená, ale je tam hodnoceno individuální nebezpečí.

Já to zkusím vysvětlit na ionizujícím záření, které mezi těmi riziky bylo označeno - a tady si troufnu říct, že to je oblast, které rozumím, minimálně proto, že jsem řadu let seděl v poradním sboru paní předsedkyně Drábové a učil jsem i na fakultě jaderné fyziky, radiologické fyziky - tak ty účinky, protože stochastické - ty nemá, ale nondeterministické účinky záření, to jsou ty, kvůli kterým jsou ochranné pomůcky, kvůli kterým je osobní ochrana. Tam se situace za těch 20 let nebo 30 let, co já pracuju v oboru, opravdu posunula. V dobách, kdy my jsme nastupovali - nebo já nastupoval, tedy ještě v minulém tisíciletí, století a i jiném režimu, tak jsme měli za to, že nastupujeme na rentgen - příspěvek, ten příspěvek byl vysoký, byla to téměř, pokud si dobře vzpomínám, pětina platu, protože můj nástupní plat na Masarykově onkologickém ústavu tehdy byl 900 korun a k tomu byl ten příspěvek. Já jsem tam nastupoval jako interní aspirant. A měli jsme o týden delší dovolenou, rizikovou dovolenou.

Mezitím se změnila technika a je potřeba si říct, že například u dnešních vyšetření jako je CT vyšetření, jako je skiagrafické vyšetření, tak prakticky se nedostane zaměstnanec rentgenového pracoviště do styku s tím zářením, protože kontrolované pásmo - to je pásmo, kde se pohybuje ten pracovník - tak tam dávka záření je nulová. ***