Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(15.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Helena Válková, připraví se pan poslanec Ladislav Okleštěk. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Škoda, že tady není pan ministr teď momentálně, ale je tady pan ministr Válek, takže je to v pořádku, protože já se budu částečně v rámci toho svého vystoupení dotýkat i otázek zdravotních. Když tak poprosím, aby mě korigoval, protože nejsem odborníkem v téhle oblasti. Já jsem původně také, jak říká často a rád Patrik Nacher, nechtěla vystoupit, protože důchodová reforma, pokud jde o čísla, není mým bytostným polem působnosti, které bych měla ráda. Nicméně i vzhledem ke svému věku, protože patřím definitivně mezi seniory, tak bych se k tomu vyjádřit chtěla. Protože jsem právě v kontaktu s tou věkovou hranicí 60 až donekonečna, ale spíš bych řekla tak 65 až donekonečna - i když těch šedesátníků znám hodně i tady ze Sněmovny - tak bych chtěla nejdříve udělat takové rozlišení.
To, o čem tady diskutujeme - určitě řada těch vystoupení se těžko dá nazvat jakkoliv populistickými - tak to je o tom, aby v České republice měl každý senior právo se rozhodnout ve věku, který jsme si stanovili v hnutí ANO, že v současné době odpovídá našim poznatkům, i se zahraničním srovnáním, tedy v 65 letech, zda bude dále pracovat, nebo nebude. Ti, kteří nebudou, a zejména v těch, jak se přiléhavě říká, náročných profesích, kteří opravdu celý život stojí u těch pásů - nechci říkat v montovnách, to nemusí být zrovna montovny, prostě s tou většinou těžkou fyzickou prací - si v těch 65 letech, myslím si, opravdu zaslouží svobodné rozhodnutí a důstojný důchod.
Co se mi tedy ale opravdu nelíbí, to je házení do jednoho pytle - říká se tomu také ageismus - ty seniory, kteří chtějí třeba pracovat, ale oni musí mít to svobodné rozhodnutí. Je nás tady řada, kteří chceme pracovat, a jsme často z hlediska toho biologického zdraví mnohem zdravější než někteří v 50, v 55 letech. Ale my tady hovoříme o důchodové reformě, která má nastavit základní parametry.
Připojuji se ke svému předřečníkovi, panu poslanci Dlaskovi, který tady velmi jasně a krátce, srozumitelně, řekl, že tohle vlastně důchodová reforma není. To je jenom takové určité nastavování jiných parametrů. Protože nejsem odborník, nebudu k tomu diskutovat, ani nijak jinak říkat, že ty parametry jsou nastavené dobře. Z toho, co jsem si nastudovala, abych vůbec mohla vystoupit, tak si myslím, že nejsou nastavené dobře. Ale nazývat to důchodovou reformou, to je trošku odvážné.
To je jako kdyby pan ministr Blažek tím, že přidá - pokud vůbec mu to dovolí ministr financí - soudním zaměstnancům na platu - ať už tedy v rámci svého resortu najde nějaké rezervy, nebo opravdu bude muset prosit pana ministra financí, aby mu přidal - tak jako kdyby tohle nazýval justiční reformou. Justiční reforma je o tom, že zpřehledním, zjednoduším a zmodernizuji celý soudní systém, soudy, státní zastupitelství, vězeňství. Tak to určitě pan ministr Blažek tímhletím nevyřeší.
Tady ta důchodová reforma trošku v něčem - neříkám jedna ku jedné - právě připomíná, že se tady vydává za něco, co ve skutečnosti není. Co tady moji kolegové a kolegyně předřečníci celkem do detailů rozebrali? Jsou to dvě hlavní připomínky. Jednak že tam některé parametry jsou nastavené minimálně netransparentně. Za druhé, že to není reforma, protože to neřeší ten problém. Za třetí, že se nesplnily sliby, které tady byly už opakovaně řečeny. Takže k tomu se nebudu vracet.
Já bych chtěla ještě upozornit na to, že právě jak hovořím se seniory nejrůznějších povolání, od těch náročných profesí až po ty mé kolegy právníky, tak v jednom jsou zajedno, že ta důchodová reforma se nás už v podstatě netýká. Nás se velmi týkala ta valorizace, kterou bohužel Ústavní soud posvětil svým nálezem v lednu tohoto roku. Ne, to nebylo v lednu, to už bylo minulý rok, ale to je jedno. V každém případě tam to byl moment, který se týká generace, která sleduje jak a co bude mít tedy vyplaceno na důchodech.
Toto se týká těch, za které spoluneseme odpovědnost, a to budoucích důchodců. Tam si myslím, že by bylo třeba... Tady zazněly příklady z Japonska. Pan ministr zdravotnictví to trošku korigoval, že je to jiná kultura a jiné tradice. K tomu se připojuji, také jsem byla na studijním pobytu v Japonsku a je to opravdu úplně jiné. Tak dobře, pojďme se vrátit do Evropy, do střední Evropy, a srovnejme si situaci s Rakouskem a s Německem. Tam se pohybuji poměrně dost často a vím velice dobře, jaké jsou tam důchodové poměry, jak se vytvářely, jak se o nich diskutovalo. Vždycky je to mezigenerační diskuze, která přesahuje jedno volební období.
Ty razantní změny, ke kterým přistoupilo například i Německo, že už teď nemáte 80 %, ale máte 70, u těch mladších dokonce 60 % toho průměru, který si vydělávali v posledních letech. Zase je to jiné v Rakousku. Teď ty různé spolkové země mají ještě různé benefity. Ale jedno je společné. To mě tady v České republice chybí, a to samozřejmě ztěžuje i naši diskusi o důchodové reformě. Budu teď apolitická. Je to respekt ke stáří a je to také respekt k tomu, zeptat se těch seniorů, kteří již berou v současné době důchody, jestli jim to stačí.
Já vám mohu potvrdit - vy to velmi dobře víte, proto bychom měli přihlédnout při té diskusi k objektivní pravdě, která je přezkoumatelná - že v našich řadách, kdybychom se opravdu měli spolehnout i v těch dobře vydělávajících profesích... Třeba soudci, kteří v 70 odcházejí do důchodu, advokáti, kteří pracují do 80, když jsou mentálně fit i později. Mám mezi svými známými i takové případy. Lékaři, kteří si otevírají soukromé praxe, respektive v nich pokračují. Z těch důchodů na té životní úrovni i u těch vysoce příjmových seniorů, kteří celý život pracovali ve vysoce náročných profesích, tak pokud by si nekoupili byt, který teď pronajímají, dům, který prodají, pozemky, které zdědili, pokud by si prostě nenašetřili - a že jsme na rozdíl od těch mladších generací neměli ty možnosti tak velké. V něčem jsme měli větší, pokud jsme se stali podnikateli. Ale já hovořím teď o těch seniorech, kteří nebyli primárně podnikateli. Výše starobního důchodu je tak v České republice - na rozdíl od Německa a Rakouska, což jsou nám kulturně a historicky nejbližší země - přinutila, aby minimálně byli podnikateli natolik, aby si zajistili úroveň, která by nebyla propastně nižší, až nedůstojná, oproti tomu, když si vydělávali ve svých profesích jako právníci, inženýři, architekti. Mohla bych pokračovat.
Takže ráda bych, kdybychom i v tomto směru diferencovali. Nemluvím teď o tom, že může postihnout někoho - schopného chirurga, právníka, programátora - v 50 letech zdravotní problém, ať už je to karcinom nebo jiná nemoc závažného rázu, která ho okamžitě katapultuje mezi tu kategorii 70, 75, 65 plus, kteří už jsou častěji nemocní. ***
