(10.40 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Toto má být zaručenost tajnosti volby? Kdyby to, co jsem řekl, kdyby tu obálku volič vynesl dnes ven před tu volební místnost a požádal někoho v té volební komisi, ať ji tam skočí hodit do té urny, no tak by to okamžitě všechny soudy na světě smetly, že to není přímá, rovná, tajná volba, že tak se to nedělá. Ale v korespondenční volbě se to takhle dělá. A je to tady přímo popsáno. V podstatě ale korespondenční doručení zalepené doručovací obálky bude naprosto podobné tomu, co jsem už řekl, jako kdyby předával zalepenou úřední obálku se svým hlasovacím lístkem členovi volební komise před. Toto má být zaručení tajnosti volby? Copak asi dále udělá onen pomyslný člen volební komise? Hodil by ten volební lístek do urny? Například tehdy, pokud by věděl, že občan, který mu jej vložil do ruky, je voličem či členem jiné politické strany než on sám? No, to se můžeme jenom dohadovat, jak by to dopadlo.
Další podstatnou a nebezpečnou věcí je to, kdo všechno bude mít obálku s hlasovacím lístkem při korespondenčním hlasování k dispozici. Podle návrhu zákona to bude poštovní doručovatel, potom zastupitelský úřad, který ji má nejprve uchovat na bezpečném místě určeném vedoucím zastupitelského úřadu a po ukončení hlasování pak předat zvláštní okrskové komisi. To jsou tři instituce. Zatímco u dosavadního způsobu voleb vkládal hlasovací lístek do volební schránky přímo sám volič bez jakéhokoliv zprostředkování, korespondenční přinese minimálně tři nové mezičlánky, kde se ten lístek může různě deformovat.
Zabýval se někdo riziky tohoto postupu i třeba z hlediska ochrany osobních údajů? Nebo z pohledu zapojení různých zahraničních poštovních a doručovacích služeb, často privátních, a jejich spolehlivostí a rychlostí? Nebo z pohledu zapojení různých zahraničních poštovních a doručovacích služeb? S lehkou nadsázkou lze totiž konstatovat, že o podobě a výsledku českých voleb a podobě české vlády bude rozhodovat to, jak fungují poštovní či kurýrní služby v Jihoafrické republice nebo na ostrově Zanzibar a zda stihnou doručit odevzdané hlasy včas.
A co je ještě vážnější, korespondenční volby českých ústavních orgánů budou probíhat i ve státech nedemokratických, autoritářských a totalitních. Těch je totiž na planetě Zemi většina. A i v nich žijí čeští občané. Skutečně chcete, kolegyně a kolegové z pětikoalice, svěřit tak delikátní věc, jako jsou volební hlasy českých občanů, do rukou státním poštám, a tudíž i zpravodajským službám nejrůznějších diktatur, které nejsou naší zemi nakloněny příznivě? Najednou vám tyto režimy a jejich instituce nevadí a plně jim důvěřujete?
Dámy a pánové, pokud tento návrh zákona projde, lze si docela dobře představit stav, kdy budou nejmenované agilní subjekty z oblasti politického neziskového sektoru v rámci ambasád a v prostředí zahraničních krajanských komunit samozřejmě zcela nezištně a bezplatně působit jako poradci v oblasti korespondenčního hlasování, kdy pomohou lidem získat, vyplnit i odeslat potřebnou volební dokumentaci. A já jsem přesvědčen, že už na tom pracují, protože vědí, že ten návrh díky pětikoalici projde. Já myslím, že už na to mají nekonečné množství peněz a že už pracují na těch českých komunitách, aby jim mohly nezištně a bezplatně poradit, protože ten nový volební systém bude přece pro ně složitý. Jenom nám to tady podepište ve jménu liberální demokracie a my pak už všechno zařídíme.
Tajnost hlasování, jeden z naprosto klíčových ústavních základů volebního práva, ke kterému se zde opakovaně a zcela záměrně vracím, lze chápat jednak ve vertikální, ale rovněž i horizontální rovině, kdy vertikální rozměr zahrnuje ochranu voliče před veřejnou mocí a horizontální rozměr pak jako ochrana před ovlivňováním ze strany soukromých subjektů. U klasického způsobu hlasování obě roviny do značné míry splývají, neboť jsou obě dvě české právní úpravy zajištěny stejnými postupy. V případě ochrany voliče před veřejnou mocí je tajnost hlasování, tedy nemožnost spojit voliče s jeho hlasem, zajištěna skrze povinnost každého voliče odebrat se nikým nedoprovázen do volební místnosti za plentu, tam vybrat ten hlasovací lístek a fyzicky sám ho hodit do urny. Jelikož volič svůj hlas následně odevzdá v generické obálce do volební urny, nelze jím vhozený hlas k voliči zpětně žádným způsobem přiřadit. Žádným způsobem přiřadit! Veřejná moc reprezentovaná ve volební místnosti volební okrskovou komisí tak nemá možnost v žádném okamžiku zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. V případě ochrany před ovlivněním ze strany třetích subjektů, typicky členů rodiny, nadřízených, ale i dalších osob, poskytuje hlavní ochranu taktéž odebrání se za plentu. Jelikož se volič v době výběru hlasu nachází za plentou sám, je osobní volba, tedy volba učiněná bez nátlaku, zajištěna.
Korespondenční volba naopak všechny tyto ochranné mechanismy postrádá. Zastánci a propagátoři korespondenčního hlasování nám nesmyslně tvrdí, že férovost tohoto způsobu volby je garantována tím, že volič vloží svůj hlasovací lístek do zalepené obálky, kterou pak vloží do další, větší obálky, ke které připojí listinu se svými identifikačními údaji. To je sice moc hezké, ale jak víme, že tento konkrétní hlas je projevem svobodné vůle člověka, jehož údaje jsou k tomu hlasu připojeny? Nevíme a nikdy to vědět nebudeme. A nemůžeme to vědět a nikdy se to prostě také nedozvíme. A tím je férovost tohoto typu volby, následně i výsledek celých voleb, zásadně, ale zásadně zpochybněna.
Rovněž tak nepůjde nikdy zkontrolovat, kolik členů zvláštních volebních komisí na ambasádách podlehlo pokušení rozlepit úřední obálku s korespondenčním hlasem ještě před jejím vložením do volební urny, dle identifikačního lístku se dozvěděli, jak konkrétní lidé hlasovali, jenom aby to věděli. Jsou to tam přece jejich kolegové, je potřeba vědět, co si o nich mají myslet. Nehledě na to, že kvůli složitosti a nepřehlednosti popisu hlasovacího lístku v návrhu zákona mnoho voličů vloží do doručovací obálky pouze svůj identifikační lístek a volební lístek bez úřední obálky, což umožní členům volební komise spojení voliče s jeho hlasem, který pak budou muset navíc hodit do koše, protože bude neplatný. Ale už to budou vědět, jak ten člověk volil. Žádná tajnost.
To, že absence reálného nástroje, jak zajistit, aby volič ve své volbě nebyl ovlivněn další osobou, nebyl na něj činěn nátlak a nedocházelo k případům, aby za voliče nehlasoval (hlasoval) někdo jiný, je největší slabinou korespondenčního hlasování, připouštějí i jeho zastánci například z řad příslušníků právní či politologické obce. A já se prostě obávám manipulací v této věci v řadě a v hodnotě možná tisíců nebo desetitisíců těch volebních lístků.
Problematičnost a protiústavnost předloženého návrhu dosahuje takových rozměrů, že není možné je žádným způsobem legislativně napravit, protože jsou zakódovány v samotných základech myšlenky korespondenční volby jako takové. Protože volební právo je vrcholem občanským a politickým právem, které nesmí být vystaveno sebemenšímu riziku zneužití. Všichni občané mají mít ve volbách stejné a rovné podmínky a musí existovat všeobecně sdílená jistota, že volba probíhá u všech voličů pouze jedním stejným způsobem a že je garantováno, že hlasují jasně identifikovatelní jedinci, kteří mají beze všech pochybností volební právo. Korespondenční hlasování toto všechno mění a neguje. Nezajišťuje tajnost ani rovnost volby, negarantuje, že každý občan bude hlasovat jen jednou, ani to, že hlasují občané, kteří mají aktivní volební právo, ani to, že fakticky hlasují pouze občané České republiky. ***
