(10.50 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Je rovněž nepřijatelné, proto to zdůrazňuji opakovaně, aby byť i jen teoretickou šanci zvrátit volební výsledek vygenerovaný občany v České republice měli občané trvale žijící v zahraničí. A to bohužel je součástí tohoto návrhu zákona, jestli budou občané v zahraničí ovlivňovat 95 %, 95 poslanců v této Sněmovně, ve čtyřech krajích, nebo čtyři kraje jenom, tak já to považuji za neuvěřitelné. To se mimochodem stalo v předposlední prezidentské volbě v Rakousku, kterou doprovázely i prokázané podvody a manipulace, kvůli kterým se její druhé kolo muselo dokonce opakovat. Zrušil ho rakouský ústavní soud. Budiž to pro nás mementem i varování. Tehdy tam v Rakousku v opakovaném druhém kole těchto prezidentských voleb zvítězil poměrně těsnou většinou 30 000 hlasů kandidát strany zelených Alexander Van der Bellen před národně konzervativním Norbertem Hoferem z naší partnerské Svobodné strany Rakouska. A to právě jen a jedině díky zahraničním korespondenčním hlasů. Bez započtení těchto zahraničních hlasů by vyhrál Norbert Hofer. A znovu ještě jednou zdůrazněme toto: Češi žijící v zahraniční možnost účastnit se českých voleb už dávno mají na našich zastupitelských úřadech.
Takže to je vlastně skvělý příklad. Rakušané volili, zvolili by Norberta Hofera, ale tím, že volili Rakušané žijící v cizině, tak byl zvolen Alexander Van der Bellen. Takže v podstatě by ani ti Rakušané nemuseli volit, v tomto případě konkrétním stačily ty korespondenční hlasy z ciziny a dopadlo by to úplně stejně.
Já myslím, že to, že naši občané v cizině už mají možnost volit na zastupitelských úřadech, je zcela ústavně konformní, a kdo chce, tak této možnosti využije. Cesta na ambasádu jednou za čtyři roky nebo za pět let, záleží, o jaké volby jde, není nepřiměřenou cenou za možnost hlasovat o politickém vývoji v zemi, kde vlastně ani trvale nežijí. A teď nemám na mysli studenty na Erasmu a další krátkodobě v cizině se vyskytující české osoby s českou národností, ale většina z těch korespondenčně hlasujících budou lidé, kteří tady nemají trvalé bydliště a ani tady nežijí.
Zavedení korespondenční volby tak může postupně změnit i fundament našeho demokratického politického systému, protože by bylo tvrdým zásahem do tradičního mechanismu, od kterého se odvíjí legitimita všech demokraticky volených institucí. V kodexu správné praxe ve volebních záležitostech přijatém Evropskou komisí pro demokracii, takzvanou Benátskou komisí působící při Radě Evropy, na jejíž stanoviska se zde někteří zastánci korespondenčního hlasování odvolávají, a dnes jsem měl tu čest být s paní poslankyní Zajíčkovou z ODS a ta se na Benátskou komisi odvolávala také, a ta říká toto: Poštovní hlasování může být rozšířené v jednom státě a ve druhém zakázané, a to kvůli možným podvodům. Mělo (by) to být povoleno pouze tehdy, jestliže poštovní služby jsou zabezpečené proti úmyslným zásahům, ale spolehlivé ve smyslu, že řádně fungují. Nemělo by být naopak podporováno, jestliže problémy s poštovními službami se připojují k ostatním obtížím vlastním tomuto typu hlasování, včetně zvýšeného rizika family votingu, tedy rodinné volby, nebo přesněji volby pod nátlakem.
Tento kodex správné praxe Benátské komise ve volebních záležitostech se rovněž velmi zajímavě vyjadřuje k otázce rovnosti volebního práva. Rovnost počtu hlasů a rovnost váhy hlasů podle tohoto kodexu zaručuje splnění podmínky stejného počtu hlasů pro každého oprávněného voliče, rovnoměrného rozdělení mandátu mezi volební obvody i shodné hodnoty všech odevzdaných hlasů. Podmínkou rovnosti je i shodná četnost uplatnění voličského hlasu v rámci voleb do jedné instituce. Nerovné volební právo dle tohoto kodexu - a teď pozor - totiž vzniká v situaci, kdy mají někteří voliči možnost odevzdat svůj hlas ve více místech, a to je příklad této novely, či mohou hlasovat opakovaně, popřípadě pokud má určitá část voličů na výběr z více způsobů hlasování. Takže určitá část českých voličů bude mít na výběr z více způsobů hlasování. Může hlasovat fyzicky na ambasádě anebo korespondenčně, kdežto my budeme hlasovat jenom fyzicky.
Takže i ta Benátská komise, na kterou se, vážení kolegové z pětikoalice, odkazujete, říká, že to, co píšete v té novele, je špatně. Toto přesně naplňuje navrhovaná korespondenční volba na český vládní způsob, která je tudíž s kodexem správné praxe ve volebních záležitostech vámi uváděné Benátské komise při Radě Evropy v rozporu.
Velmi důležitým aspektem demokratického volebního systému je i to, že má přispívat k důvěře občanů v demokratický proces. Bez důvěry občanů ve volby nemůže existovat demokracie a bude ta demokracie významným způsobem narušena. A koneckonců to můžeme vidět ve Spojených státech amerických. Tento proces včetně mechanismu voleb musí být nadto pochopitelný všem občanům, což současný klasický prezenční způsob volby splňuje. Je to rovněž způsob prověřený a fungující, který ve své podstatě nikdy nečelil významným složitostem ohledně jeho důvěryhodnosti. Tato srozumitelnost a pochopitelnost volebního procesu je proto i významnou společenskou hodnotou. S prvkem korespondenční volby se tento původně jasný systém zatemňuje a hodnota srozumitelnosti, pochopitelnosti, a tím i uvěřitelnosti a důvěryhodnosti se pro voliče vytrácí. A já znovu varovně zvedám prst: významně to tak může ovlivnit důvěru lidí v demokracii jako takovou.
V otázce výkonu svobodného volebního práva v podmínkách demokratického právního státu se nejedná pouze o zákonnou úpravu podmínek volební procedury, ale rovněž o řádné technické zabezpečení celého volebního procesu, což u korespondenčního hlasování prostě není možné garantovat, čímž nepochybně reálně hrozí zásadní narušení principu tajnosti volebního práva, a tím i ústavnosti celého volebního procesu. A to je zároveň vedle ohromného a velice reálného rizika podvodu při hlasování a sčítání hlasů asi nejsilnější argument proti aplikaci korespondenčního hlasování v jakýchkoliv volbách do právního řádu České republiky.
My se nemůžeme ohlížet na to, že v některé zemi korespondenčního hlasování je a v některé zemi není. Prostě my máme Ústavu České republiky a jakýkoliv zákon musí být v souladu s ústavním právem České republiky. Korespondenční hlasování v zahraničí v podání pětikoalice je fundamentálním i primárním sporem o to, zda je dominantní hodnotou právo volit držitele moci občany, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat a budou sdílet důsledky své vlastní volby, anebo jestli se má zvýšit role těch, kteří nám vnutí svou politickou vůli, aniž by s námi žili, aniž by na ně důsledky hlasování jakkoliv dopadaly.
Zastánci korespondenční volby pro Čechy v zahraničí také často zlehčují protiargument spočívající v tom, že občané trvale žijící v zahraničí neplatí v České republice daně, nesmyslným a drzým tvrzením, že daně přece neplatí ani důchodci žijící u nás doma, což je naprosto něco nehorázného! Ti důchodci tady žili, platili desítky let daně - desítky let! - a teď zaslouženě berou důchod. To je přece ale úplně něco jiného a je to naprosto nehorázná argumentace. ***
