(12.20 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Já jsem tady uváděl jako příklad to Slovensko, kde vlastně oni původně neměli vůbec možnost volit v zahraničí, proto přistoupili ke korespondenční volbě. Čeští občané mohou volit na ambasádách už teď, takže my rozšiřujeme jejich komfort a snižujeme jejich náklady, které jsou spojené s volbou. Ale na rozdíl od Slováků my jsme jim to vždycky umožnili.
Hnutí ANO navrhovalo, tak pojďme se domluvit na nějakém pilotním projektu a přidejme volebních místností, to zase nebude tak závratná částka pro Českou republiku, která by rozložila finance České republiky, když to srovnáme s tím, a zmiňovala to tady paní předsedkyně Schillerová, když nám jde o důvěryhodný volební systém a důvěra ve volby a nějaký společenský konsenzus, to je věc, která snad ani nejde finančně ohodnotit, ta shoda nejde vyčíslit, takže ty peníze navíc by snad nehrály takovou zásadní roli.
My jsme v rámci projednání na výboru, nevím jak na zahraničním výboru nebo na jiných výborech, ale my jsme nějakou zásadní analýzu ze strany - aspoň pokud vím - Ministerstva zahraničních věcí nedostali. Když jsme tady debatovali, tak tady pan ministr Lipavský říkal, že oni ta čísla mají. Ale já tedy bych se tady rád znovu ozval na mikrofon, jestli mě sleduje pan ministr, tak bych chtěl říct, že by mě ta čísla opravdu zajímala. Mě by opravdu zajímalo, kde ty občany máme, kde si myslíte kolik jich bude volit, protože my máme v tuto chvíli nějaké seznamy, zvláštní voličský seznam, na ten se v posledních volbách přihlásilo cirka 18 000 lidí a pak odvolilo 13 000 lidí. Měli jsme zhruba 13 000 hlasů ze zahraničí. A máme samozřejmě tabulku, můžete si najet na volby.cz a tam uvidíte, kde kdo a jak volil, která strana kolik měla hlasů. To je analytický materiál, ze kterého můžu vycházet. No ale kde je ten zbytek těch 600 000, já opravdu nevím. A vy všichni s tím nějakým způsobem jako strany budete do budoucna pracovat, aspoň předpokládám. Takže mě by opravdu zajímalo, kde ti naši voliči jsou, jaká je jejich skladba.
To totiž souvisí s tím naším zásadním problémem, který s tím máme, já se k tomu možná dostanu u toho svého pozměňovacího návrhu B1. Nebo to můžu říct teď. Prostě tady se tento návrh tlačí za každou cenu silou, na mimořádných schůzích, po nocích. Když jsme předložili petici, 24 000 podpisů jsme sehnali za devět dní, obrovský zájem občanů jsme vyvolali i tou šedesátihodinovou debatou, a o to té opozici jde a to je legitimní a to nejsou obstrukce. Já jsem mluvil celkem, já jsem si to počítal - anebo to nebudu raději říkat, ale vždycky jsem mluvil k věci. Šlo nám o to, abychom přitáhli pozornost občanů, a to se nám povedlo. Tak petice, usnesení nebylo přijato na petičním výboru, když jsem tam byl. Navrhli jsme zákon o referendu, speciální zákon se speciální otázkou, abychom se českých občanů mimo jiné zeptali, zda souhlasí s tím, aby lidé v zahraničí volili poštou na rozdíl od těch v České republice, kteří musí mít do volebních místností. Ani tento zákon se ještě nedostal na pořad a neprojednal se v prvním čtení, takže koalice nemá zájem zeptat se na to občanů.
Já jenom připomínám, že koalice to prosazuje silou 108 hlasů za situace, kdy má za a) podle průzkumů nejnižší důvěru ze všech vlád v polistopadové historii a za b) tím nejtvrdším průzkumem prošla tento víkend a koalice získala 37,7 % hlasů. Může váš pan premiér říkat, že na průzkumy moc není a že na ty preference moc nedá, ale tohle je výsledek voleb. Přesto v tuto chvíli tato menšina, která je u moci, chce za každou cenu prosadit korespondenční volbu. K tomu se dostanu v dalším pozměňovacím návrhu. Ale jde mi o ty lidi v zahraničí. Vy pořád spoléháte na to, že tam někde leží na ulici hlasy pro koalici, a nevidíte a neslyšíte naše námitky o ústavní nedokonalosti, o praktických problémech, o možnostech zneužití, o tom, že korespondenční volba je fakticky volbou nižší kvality. A vždycky bude. A na to nemůžete říct ani půl slova. A mě mrzí, že kdybyste si aspoň toto připustili, možná jsme si ušetřili několik hodin debat. Nicméně vidina těch hlasů, které mohou rozhodnout na misce vah o tom, kdo tedy tady bude vládnout, tak ta vidina je tak silná, že veškeré věcné debaty šly stranou.
Já v reflexi na evropské volby, které teď byly, vám chci říct jednu věc. Vy to teď prosazujete silou hlava nehlava, že tam máte ty hlasy. Ale to už nemusí platit příští rok. To prostě už nebude platit za dva roky. Tam volí hodně studenti, tam volí hodně lidé, kteří jediné informace mají z masmédií, nežijí v České republice, nemají tu přímou zkušenost, nezažívají to dobrodiní vaší vlády na vlastní kůži, a tak volí podle nějakých nálepek. Ale vy jste si teď v těchto evropských volbách mohli ověřit, že ta vaše bohorovnost, že to jsou vaše hlasy, je pryč. Protože jestli si myslíte, že vás tam budou volit ti mladí a ti pravicově orientovaní, tak budou volit třeba někoho úplně jiného. Budou volit Filipa Turka - a co uděláte? Pak se budete chytat za hlavu, co jsme to tady prosadili. Ty evropské volby by měly být pro vás poučením, že prosazujete něco, co se může obrátit proti vám.
Já tady bojuji marně za princip toho, že si nemáme snižovat kvalitu volebního systému, nemáme ohrožovat důvěryhodnost voleb v České republice, protože s vidinou krátkodobého volebního zisku to nikdy nedopadne dobře. A jednu jistotu mám. Vždycky to, co se tady prosadí, se nakonec obrátí proti tomu, kdo to hlava nehlava prosazoval. Stalo se to i nám, když jsme poprvé v zoufalství z toho, že jste veřejně oznámili, že EET prostě nikdy neprosadíme, nikdy, nikdy, nikdy, tak jsme přistoupili k tomu pevnému hlasování na čas. No a jak to dopadlo o pár let později? Stalo se to hlavní metodou této koalice. Už nemají nejmenší zájem na nějaké komunikaci, nemají nejmenší zájem na dialogu, kompromisu, na tom, co říkal Tomáš Garrigue Masaryk, že je povinností politiků se dohodnout. Na tom je vlastně postavena celá ústava, že se nemáme přetlačovat silou, ale že máme hledat nějaké společné řešení. Tlačíte si to tou stoosmičkou. A začali jsme to my, ale vy už to doháníte až do absurdních rozměrů.
Já tady mám nějaké předběžné informace, že nás tedy necháte trošku vykecat dvě tři dopoledne a pak si to odhlasujete. To hlasování v pevný čas se vám zalíbilo. Je to příjemné, nemusíte mít žádné starosti s tím, že byste se tady třeba měli účastnit nějakých debat. Já vám říkám, zase se to obrátí proti vám. A dokud si spolu nesedneme za jeden stůl a nezačneme se nějak normálně bavit, tak směřování této Sněmovny a respekt voličů nejen k vám, ale i k nám, ono to potom dopadne na všechny, tak ten respekt Sněmovny je pořád nižší a nižší a polarizace společnosti je naopak vyšší a vyšší.
Tolik tedy k číslům ze zahraničí. Já jsem tady říkal, že jestliže Slováků volilo teď v posledních parlamentních volbách zhruba 60 000, ale to už byly čtvrté nebo páté volby, oni se to naučili, oni se to postupně učili a těch čísel přibývalo a říkají, že jich je venku 300 000, tak když našich je venku 600 000, tak kdybych vyšel ze slovenských čísel po dvacetileté praxi, tak jsme na nějakých 100 000 hlasech. Tak dobře. Kdyby se podařila maximální mobilizace zahraničních hlasů, tak se bavíme o 100 000. Ale to bude jiná skladba voličů, než je teď. Ono se to naředí. Vy se nás pořád snažíte nařknout z toho, že my tady bojujeme právě proto, že víme, že tam ty hlasy nemáme. Ale my tam ty hlasy máme. Já dám příklad. Víme, že v Chicagu jsou tisíce českých občanů. Slyšel jsem, že 7 000. Ale přišlo jich osobně volit 100. Volili převážně TOP 09. A vy si myslíte, že ti, co tam dodnes pracují a teď budou mít možnost volit korespondenčně, že budou volit všichni stejně? Ne, to se naředí. ***
