(10.50 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Opravdu můžeme využít místních zdrojů. Nemusí to být nic extrémně nákladného. Ale já se spíš divím, že to nikdo nenavrhl za celé ty roky. A beru to, že i my jsme byli ve vládě a nikdo se tomu nevěnoval. Ale tady je jednoznačná touha po tom zavést korespondenční volbu a zavést ji už na tyto parlamentní volby, protože ta korespondenční volba je prostě nějaká hlasovací metoda, která někomu vyhovuje. Prosím vás, už nic neříkejte o těch ekonomických důvodech, protože to, co tady zaznělo, zkrátka není pravda. Nejsou to enormní náklady, jde to zorganizovat, týká se to jenom pár velkých zemí. Takže zase nestrašte lidi, že bychom museli v každé zemi zřizovat víc volebních místností. Znovu dávám jako příklad to Lucembursko. Tam dojedete všude MHD. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas prosím. Děkuji. Děkuji pěkně. A nyní mám zde přihlášky se dvěma stanovisky poslaneckých klubů. Jde o stanovisko klubu hnutí ANO a klubu hnutí SPD. Myslím, že to je tak i časově. Jako první vystoupí paní poslankyně Vladimíra Lesenská a přednese stanovisko poslaneckého klubu hnutí SPD. Prosím.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení zástupci, zástupče vlády, vážené kolegyně, kolegové. Je 21. června roku 2024. Máme vládu, které důvěřuje nejmenší počet voličů za celou polistopadovou éru. Vládu, která díky tomu již dávno ztratila svoji legitimitu. Máme vládu, která svůj poslední volební debakl vydává za úspěch a prostřednictvím novinářů, kteří jí jdou ve všech svých výrocích na ruku, ani náznak kritiky, ani náznak sebereflexe. Ale co bychom vlastně chtěli? Již od prvopočátku vládnutí pětikolky slyšíme, my vás, velevážená opozice, nepotřebujeme, máme svých 108 hlasů. Pardon, 109. Máme vládu, která se přes to přese všechno rozhodla bez relevantních argumentů prosadit velmi radikální a mnohdy neopodstatněné změny v naší legislativě. Dnes to tedy bude umožnění korespondenční volby ze zahraničí. Vládní poslanecké kolegyně a kolegové nám vysvětlili, že je už nebaví poslouchat stále stejné naše proslovy, že to, co konstatujeme, slyší kolem dokola a že jsme se tomuto projednávání novely zákona o správě voleb věnovali dostatečně dlouho.
Vážené vládní kolegyně a kolegové, neurazte se, ale my jsme od vás naopak neslyšeli jediný pádný argument, kterým byste odpověděli na podle mého dost důležité otázky. Začínám proč. Proč korespondenční volba ze zahraničí před nabytím účinnosti již novelizovaného zákona o správě voleb? Proč jako experiment chcete použít sněmovní volby v roce 2025? Je zarážející, že tento zákon tady na plénu Sněmovny řešíme ve velmi krátké době podruhé. V novele, kterou Sbírka zákonů uveřejnila 16. dubna letošního roku, jsme ve všeobecné shodě zavedli krom dalších změn centrální elektronický seznam oprávněných voličů. Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna roku 2026 a na zavedení elektronického seznamu má ještě dalších 12 měsíců, tedy další rok. Je to čas, který je nutný na zavedení systému jako takového, ale hlavně na jeho naplnění daty. Ověřenými, podloženými daty, která do něho budou poskytovat ministerstva, evidence obyvatelstva, Česká správa sociálního zabezpečení a další subjekty. Tento elektronický seznam tedy bude spojovat údaje o voličích a bude v tom kterém reálném čase k dispozici ve všech volebních místech u nás v republice i v zahraničí. Volební komise tak budou mít možnost okamžitě ověřit, zda volič náhodou nevolil již v některém jiném místě a teď se jen spletl nebo zkouší, jak ostražití jsou volební komisaři.
Je zarážející, že tak zásadní změnu našeho volebního systému raději nepředkládá vláda, ale její poslanci. Jedná se o poslaneckou iniciativu. Je to změna, nad kterou se názorově neshodnou ani právníci kovaní v našem ústavním pořádku. Je to změna, která přináší víc protichůdných názorů než shody. Je to změna, jejíž předkladatelé se ani nesnažili shodu názorovým spektrem najít. Jsme přesvědčeni, stejně jako část odborné veřejnosti, že díky poslaneckému návrhu, pokud bude schválen a uveden do praxe tak, jak tady slyšíme celou dobu projednávání, již nebude možné hovořit v souvislosti s volbami a s vládní většinou, která v budoucnu vznikne na jejich základě, o klasické standardní demokracii. Protože standardní, klasická a tradiční demokracie se opírá o jeden základní princip a tím jsou svobodné, soutěživé a spravedlivé volby znemožňující manipulace a podvody při hlasování a sčítání hlasů. Jde o takové nastavení volebního systému, volebního procesu a volebních pravidel, které umožňuje včasné odhalení jakýchkoliv pokusů o volební podvody a manipulace a které obsahuje takové kontrolní a přezkumné mechanismy, které znemožní, aby pokusy o tyto podvody a manipulace měly vliv na konečnou podobu volebních výsledků.
Vážené vládní kolegyně a kolegové, sice, jak říkáte, konstatujeme stále dokola stejné argumenty, zopakuji je tedy i já. Rizika spojená s korespondenční volbou, možnost podvodu, identifikace voličů problematická, zpoždění a ztráta hlasovacích lístků. A vůbec celá organizace volebního procesu. Kupčení s hlasy, nátlak na voliče, vícenásobné hlasování a argumenty proti zavedení korespondenční volby. Zachování integrity voleb, ochrana demokratického procesu. Argumentujete tady vysokými ekonomickými a organizačními náklady. Ty tady se snažil vyvrátit Radek Vondráček přede mnou. Jsem přesvědčená, že zákon, který zavádí velmi zásadní změny do našeho volebního systému, měl být velmi intenzivně diskutován ještě před předložením do Sněmovny. Měl být velmi podrobně konfrontován s naší ústavou, mělo být velmi důkladně vyhodnocené a navržené technické provedení korespondenční volby.
Vaše argumenty, milé vládní kolegyně a kolegové, že tento způsob voleb funguje ve 120 zemích po celém světě a že s ním nemají problémy, že jste našim občanům v zahraničí slíbili zjednodušení hlasování, že to máte v programovém prohlášení vlády a některá seskupení i ve svých volebních programech, že tento způsob volebního hlasování tady ve Sněmovně leží již od roku XY a že Benátská komise... znějí pro uši docela pěkně. Ale když se na ni podívám blíž, tak zjistím: Korespondenční volba ve světě. Řekli jste někdy ve svých argumentech, jak v tom světě, v jednotlivých státech, mají korespondenční volbu technicky zajištěnou a provedenou? Nějak jsem to od vás asi přeslechla, nehledě k faktu, že o bezproblémovém průběhu leckde mluvit nelze. Spojené státy americké, rok 2020. Byly hlášeny různé případy pokusů o podvod s korespondenčními hlasy. Spojené království. V roce 2005 v Birminghamu došlo k velkému skandálu, kdy bylo odhaleno rozsáhlé podvádění s korespondenčními hlasy během místních voleb. Rakousko, rok 2016. Došlo k opakování druhého kola prezidentských voleb. Ale tyto naše argumenty přecházíte mávnutím ruky.
Jste opravdu přesvědčení, že vámi navržený způsob provedení korespondenčního hlasování ze zahraničí je tak skvělý, že neumožní zpochybňování volebního výsledku? Nikdy jste nám nevysvětlili, proč jste navrhli právě toto technické provedení. Svým návrhem umožňujete několik způsobů převzetí anebo zaslání volební sady. Pro vyzvednutí třetí osobou požadujete plnou moc s ověřeným podpisem. Ale jak ověříte, že volební sadu obdržel oprávněný volič? Jak ověříte, že je to opravdu jeho osobní a svobodná volba? Jak ověříte, že identifikační lístek opravdu podepsal oprávněný volič? Češi žijící v zahraničí možnost účastnit se českých voleb už dávno mají na našich zastupitelských úřadech. Je to zcela ústavně konformní, a kdo chce, tak této možnosti využije. Cesta na ambasádu jednou za několik let není nepřiměřenou cenou za možnost hlasovat o politickém vývoji v zemi, kde většinou lidé déle bydlící v zahraničí trvale nežijí. Mají mít lidé, kteří tady dlouhodobě nežijí, neplatí tady daně a vlastně o veškerém dění tady u nás možná moc nevědí, mají mít co nejjednodušší způsob, jak náš život tady ovlivnit? Vždyť sami dopady své volby, svého rozhodnutí nepocítí. To jsou vlastně argumenty, které slyšíme mezi veřejností. A nejenom mezi našimi voliči, ale i mezi těmi vašimi. ***
