(12.20 hodin)
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Byl jsem mírně zaskočen, že na mě ještě vůbec přijde řada, tak proto ten udivený pohled.
Takže vážené kolegyně, vážení kolegové, jak možná vidíte, já už nemám připravené žádné poznámky, já už nechci zdvojovat ty argumenty, které jsem vám řekl v prvním čtení, ve druhém čtení, a o pozměňovacích návrzích jsem mluvil coby zpravodaj. Já bych se nejprve chtěl krátce vyjádřit vlastně k průběhu rozpravy a k tomu, co se tady stalo, a hlavně co se tady stane ve 13.00.
Třetí čtení probíhá třetí dopoledne, když to vezmete, vždycky pět hodin. Tři krát pět je patnáct. Patnáct hodin, ve kterých má vystoupit 92členná opozice. Když do toho ještě započtu, že hodinu a půl jsme věnovali žhářskému útoku na autobusy MHD, tak jsme na třinácti a půl. A když vezmeme, že se hlasuje už ve 13.00, tak jsme na dvanácti a půl hodinách pro celou opozici v rámci třetího čtení. To když si rozpočítáte na minuty, tak to vychází na jednoho poslance u opozice nějakých osm minut.
Vy jste vůbec nevyužili možnosti třeba nějakým způsobem strukturovat tu debatu a omezit řečnickou dobu na dvakrát deset minut, což je nástroj, proti kterému nemůže opozice říct ani půl slova, protože je to v jednacím řádu. Ale to jste se ani nepokusili a rovnou jste to omezili na v podstatě osm. Jenom pro vaši informaci, ve stavu legislativní nouze ve zkráceném řízení ve druhém a třetím čtení se může Sněmovna usnést, že ten poslanec má jenom dvakrát pět minut, to je deset. Takže vy ve třetím čtení zákona o korespondenční volbě jste dali opozičnímu poslanci méně minut než ve stavu legislativní nouze. A to nemluvím o faktických poznámkách a to nemluvím o tom, že snad vystupují i navrhovatelé, že snad vystupují i ti ministři, co k tomu mají co mluvit, aby se tady vedla nějaká debata, aby to nebyl jenom monolog. A připomínám, že třetí čtení není jak... a bojovala tady za to současná koalice, když byla v opozici, že to není jenom stručná rekapitulace pozměňovacích návrhů, že to je přece jediný čas, ve kterém se může debatovat o tom, co bylo předloženo třeba na poslední chvíli ve druhém čtení, protože nikdy předtím vlastně ani potom už o tom ten poslanec mluvit nemůže.
Jako příklad opět uvedu vystoupení kolegyně Mračkové Vildumetzové, která tam má podle nás velice pozitivně laděný, vymyšlený pozměňovací návrh týkající se QR kódu pro nevidomé. Kdy jindy o tom ta Jana má mluvit? A kdyby neměla tu možnost, protože to je to pro nás důležité, tak klub ji ustanovil osobou, která má přednést stanovisko klubu. A kdyby toho nebylo, tak ona se nedostala na řadu vůbec. Ona by vůbec nemohla mluvit o svém pozměňovacím návrhu. To znamená, časová dotace jednoho poslance opozičního je menší než za stavu legislativní nouze. Slyšel jsem argumentaci, že vy jste měli ale to dlouhé první čtení. No ale to je argumentace sporná, protože ve stavu legislativní nouze první čtení není vůbec. První čtení je vlastně debata o tom, jestli Sněmovna bude nebo nebude daný návrh projednávat. Tak si odečtěte to první čtení, a my se opravdu dostaneme k číslům, že jsme tu korespondenční volbu ve třetím čtení projednávali rychleji než ve stavu legislativní nouze. A to opravdu je za hranou nějaké přiměřenosti.
Ústavní nález, na který teď často odkazujete, který mluví o tom, že většina má právo prosadit si svůj program, tak ten dal vládní koalici křídla. Ale i ti ústavní soudci, i ti stávající, určitě měli na mysli zase nějakou přiměřenost druhým směrem. Odkazuji na starší ústavní nálezy, které zase podrobně mluví o tom, že debata nad přijetím jakéhokoliv zákona je jediným zdrojem legitimity daného právního předpisu. Že je naprosto nezbytné, aby opozice měla možnost vyslovit se k zákonu, podrobit ho kontrole a podrobit ho debatě. A je to vlastně základní myšlenka vůbec jednacího řádu a toho legislativního procesu, že v rámci té diskuse se mají střetávat argumenty, mají se odhalovat slabiny toho návrhu a ten se případně upravit. A my jsme vám tady těch slabin ukázali sakra hodně za ty hodiny, co jsme tady diskutovali. A některé jste souhlasili, že se zúčastníte toho a podpoříte pozměňovací návrhy. Ale to jsou návrhy, které zalepují jenom ty nejhorší díry.
Tak my třeba zalepíme tu nejhorší díru, že kdyby ty hlasy měly směřovat jenom do jednoho kraje, což byl původní senátní návrh, tak už by to byla úplná deformace výsledku v tom kraji. Pak se navrhly dva kraje v tom původním návrhu. I to jsme vám rozporovali, že to je stále příliš málo. Jestliže by přišlo ze zahraničí, když budu vycházet z vašich čísel, že údajně v zahraničí může volit až půl milionu Čechů, a že budu vycházet z nějaké volební účasti a že jsou v tom zahrnuté i děti, tak prostě se dostanu, já nevím, třeba na množství 110 000 voličů. A 110 000 když přijde do dvou krajů nějak rovnoměrně, tak to znamená, že v této Sněmovně budou sedět jiní poslanci. Ale zároveň to s sebou nese ten efekt, o kterém jsme tady mluvili dneska několikrát, že malé kraje budou mít o mandát míň.
Chápeme se všichni, že to je prostě fakt. To není lichá obava, jak řekl pan ministr. To je výsledek analýzy, s tím je potřeba pracovat a s tím se nějakým způsobem smířit, že ty malé kraje budou mít některé o mandát míň. A z té první analýzy, co jsme si dělali, tak se to týká třeba Zlínského kraje. My máme dlouhodobě 12 poslanců nějak rozdělených, teď to vypadá na 11. Takže když budeme mít 11 mandátů, tak to může také připadnout na to, že koalice SPOLU bude mít prostě slušný výsledek ve Zlínském kraji, ale bude mít o mandát míň. V rámci koalice SPOLU je tam jenom jeden poslanec za ODS, Standa Blaha Tak nevím, jestli jste to s ním už probírali, že taky příští období tady být nemusí, protože když ho překroužkují dva lidovci, tak on už jako třetí se nedostane? Takže jestli jsme se už rozloučili s kolegou, jestli to víte vy ostatní, že se prostě může stát, že tady někteří sedět nebudou?
Plus je tady ta disproporce, že se podle té analýzy může stát, že ty čtyři největší kraje samotné budou mít víc jak 100 poslanců, takže těch 10 menších bude v menšině. A znovu poukazuju na to, že v minulosti STAN velmi bojoval proti návrhu hnutí ANO, aby se z území České republiky stal jeden volební obvod, což by bylo nejspravedlivější z hlediska poměrného systému. Bylo by to řešení, které by nejvíc odpovídalo těm myšlenkám obsaženým v ústavním nálezu, který se týkal právě poměrného systému voleb, že by to bylo nejspravedlivější. Tak hnutí STAN bylo jedno z těch, které nejvíce bojovalo proti tomu a argumentovalo právě tím, že by se tím poškodily regiony, že by tam došlo k omezení reprezentace jednotlivých regionů. A teď nám před chvilkou pan ministr řekl pravý opak, že přece ten systém není nastavený na to, aby se reprezentovaly regiony, že jsou to celostátní volby, a navíc můžete jezdit, kde chcete, s voličským průkazem. Tak já bych poprosil, tyto argumenty jdou přímo proti sobě a popíráte sami sebe.
Zpátky ještě k té technice hlasování. Jestliže to tady tak válcujete, tu korespondenční volbu, jestli ji chcete za každou cenu prosadit, jestliže vystupujete ve sdělovacích prostředcích, že to vlajková loď v podstatě této koalice, že to je to, na čem vám záleží nejvíc, a klidně tím zablokujete veškeré jednání Sněmovny, že je to pro vás tak důležité, tak proč nepostupujete v souladu s jednacím řádem? Proč jste nespojili hlasování s tímto zákonem s důvěrou vládě, což předpokládá, tuším § 56, ať se nepletu, jednacího řádu. A kdybyste tohle udělali, tak máte výsledek do tří měsíců v souladu s jednacím řádem. Ale vy to neumíte udělat normálně podle jednacího řádu, vy to musíte ohnout. A teď je otázka, kde je ta dolní mez? Tři dopoledne je tedy pro vás dost, abychom věnovali tři dopoledne takovému zákonu, který může narušit důvěru ve volební systém České republiky? Rozhodně ta časová dotace je naprosto neodpovídající.***
