(12.40 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Takže poctivý přístup by byl přijmout zákon o celostátním referendu, zeptat se lidí, jestli souhlasí s tím, aby se hlasovalo poštou, aby vznikly v podstatě dvě kategorie občanů, jedni, kteří můžou jít na poštu, a druzí, kteří musejí do volební místnosti. A pak bychom se tu sešli a respektovali bychom většinovou vůli společnosti. Ale to jste taky neudělali. A z pozice v tuto chvíli menšiny, protože vy jste už hned po volbách byli menšina ve společnosti, ale díky milionu propadlých hlasů a díky určité matematické... nedá se to říct jinak než náhodě jste získali 108 mandátů. A měla by v tom být určitá pokora, že nezastupujete většinu občanů České republiky. Ale tu pokoru u vás tedy nespatřujeme od rána do večera celých toho dva a půl roku, co jsme tady. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní se s přednostním právem hlásí paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Čas se nám nachyluje do závěrečné 13. hodiny, kdy jste nás, jak se říká, ustřihli v naší diskusi. 58 kolegů je na tabuli přihlášených.
Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi ještě aspoň v této chvíli, kdy máme nějakých patnáct, devatenáct minut do hlasování, říct na závěr pár vět. Volby jsou pro demokracii ta úplně nejdůležitější věc. Je tomu tak už 2 500 let. Naše demokracie je samozřejmě mnohem mladší. A o to víc by nám mělo záležet na její kvalitě. Pokud je dnes naše Poslanecká sněmovna rozdělena na dvě přibližně stejně velké poloviny, kdy jedna volá a varuje, že se tady schyluje k narušení principů osobní, svobodné a tajné volby, a druhá se místo jednání a hledání řešení rozhodne všechny nezodpovězené otázky shodit ze stolu, přerušit debatu a využít své momentální převahy, cosi shnilého je ve státě českém.
Víte, volby nejsou EET, rozpočet ani důchody. Volby jsou samotnou podstatou naší demokracie. Volby se nesmí měnit po každých volbách. My zákonodárci jsme povinni se shodnout na tom, jak budou volby v České republice probíhat. A pokud nejsme schopni schválit přijatelný zákon, mají volby zůstat tak, jak je moudře konstituovali naši tvůrci ústavy.
Paní předsedkyně Sněmovny paní Pekarová Adamová, vaším prostřednictvím, shodou okolností, pánové předsedové koaličních klubů, Marku Bendo, prostřednictvím paní předsedkyně, pane Michálku, prostřednictvím paní předsedkyně, pane Cogane a tak dále, pane Jakobe, prostřednictvím paní předsedkyně, hrajete si s ohněm! A dobře to víte. Proč s tímto poslaneckým návrhem tak tlačíte na pilu? Rozuměla bych, sice bych měla výhrady, ale rozuměla bych vládnímu návrhu, který by prošel Legislativní radou vlády. Rozuměla bych, třeba s výhradami, účinnosti k 1. lednu 2026, shodně s platnou novelou volebních zákonů, na kterých jsme se shodli. Ale proč tohle všechno? Účelovost z toho stříká na všechny strany!
Vaše zájmy se natolik vzdálily preferencím i občanům, že ty volby možná nejspíš nedáte. A toho se bojíte. Toho se bojíte ze všeho nejvíc. A nejste první ani poslední, kdo se v historii politiky snaží svou porážku odvrátit tou prostorovou, jakousi prostorovou manipulací voleb. Ale pamatujme: ještě nikomu, kdo ztratil kontakt s realitou své země, žádný podobný manévr nakonec nepomohl. Příští rok na podzim možná skončíte. A naše případné vítězství, a to říkám s veškerou pokorou - s veškerou pokorou - možná bude o to zaslouženější. My pak po volbách, dostaneme-li důvěru od občanů, vrátíme naší demokracii všechny ústavou chráněné principy zpátky. A vy vstoupíte do učebnic jako vypočítaví cynici, neúspěšní volební manipulátoři a zoufale špatní demokraté, protože jste dovolili, v těžkých časech jste dovolili, aby se náš robustní a kvalitní volební systém rozkolísal pochybnostmi a pachutí něčí touhy moci.
Já jenom doufám, že si po schválení tohoto paskvilu nezatleskáte. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí v obecné rozpravě dále přihlášený pan poslanec Lang, následuje pan poslanec Strýček s tím, že samozřejmě upozorňuji, že Sněmovna svým hlasováním rozhodla o tom, že ve 13 hodin dnes budeme hlasovat o tomto návrhu. Pokud tedy byste ten čas naplnil plný, tak vás budu muset přerušit. Prosím, máte slovo.
Poslanec Hubert Lang: Děkuju, paní předsedající. Já jsem teď v takové těžké situaci, protože vlastně po závěrečném slovu jakoby našeho klubu paní předsedkyně Schillerové nevím, co bych měl ještě říci. Já bych to tedy řekl úplně obecně. Na tabuli svítí 59 poslanců, vesměs tedy poslanců našeho poslaneckého klubu hnutí ANO, případně asi poslanců SPD, kteří chtěli vyjádřit nějaký svůj názor k této zásadní věci, a to je novela o správě voleb.
Ve své podstatě já tady mám projev možná na půl, na tři čtvrtě hodiny, abych ještě se také snažil říci nějaké argumenty, které tady vyvstaly z té poměrně dlouhé a výživné debaty. Ale už se k tomu vracet nebudu. Pouze tady zopakuji pro občany, kteří toto sledují, že ve své podstatě, jak už tady bylo řečeno, za čtvrt hodiny tady bude pevně odhlasováno pětikoalicí, opět tou stoosmičkou, nebo stodevítkou, kdy za nějakých pět, deset minut se tady seběhne celá vláda, seběhne se tady celá ta pravá strana těch 108 poslanců a budou tady dělat, že budou pro to zvedat ruku, přestože neposlouchali celé ty tři dny naše argumenty. Tak je to opět pošlapání práv nás poslanců z opozice.
Bylo tady řečeno, že už je to posedmé, posedmé za toto funkční období, kdy je využíván tento institut, kdy prostě se někdo rozhodne a řekne už dost. Slyšeli jsme to tady z úst pana Bendy, v různých televizních debatách, že už nám byly ty argumenty... Prostě že už všechno jsme řekli, všichni se opakujeme. A já tady znovu vznáším tu otázku. Já opravdu nevím, jestli kolega Brož nebo kolega Berkovec nebo kolega Kohoutek, kteří by měli vystupovat, ale už na ně nedojde, neměli nějaké argumenty, které prostě chtěli tady říct. Zastupují určité voliče ze svého regionu. Ti se na ně obraceli.
Já tady mám taky několik dopisů od voličů i od lidí, kteří třeba žijí dlouhodobě v zahraničí a říkají, já už nemám takové sepětí s Českou republikou, nechci se vracet několik let do České republiky a nejsem schopný opravdu posoudit, jestli tedy budu volit toho nebo onoho, a nechci se teď momentálně do toho motat. Nemluvím ani o tom, že bylo mnoho reportáží ČT, kdy tam byla taková podle mě až neskutečná reportáž o nějaké paní, která žije někde v Indii a říká, já musím lítat až do Bombaje, ale já tam chci jet, protože nechci, aby v České republice zvítězili extremisté a populisté. A když se jí na to ptali, jak to jako myslí, tak ona říká, já tam mám rodinu, mám tam dvě děti, ale já se nechci už nikdy vracet do České republiky, ale já to sleduju.
Tady v tom svém projevu jsem měl spousta ukázek, kdy spousta lidí, kteří žijí dlouhodobě v zahraničí, tak je odkázána na nějaká média. Tím, že nemají to sepětí s naší republikou, nevědí vlastně všechny ty věci, které se tady dějí, tak potom nějakým způsobem volí. To, že pětikoalice doma dostává tvrdě jednu ránu za ranou... A evropské volby to ukázaly, jak vlastně na tom si stojíte, jak vlastně vám lidé věří, že této vládě věří už jenom 2 % obyvatel úplně definitivně, tak vy se k něčemu upínáte. A vy jste si prostě vymodlili, někde jste si vyfabulovali, že vás spasí korespondenční volba v zahraničí. ***
