Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(16.30 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)
Oni jsou nervózní ze dvou úhlů pohledu. Za prvé proto, že oni nic nedostali, a za b) proto, že třeba firmy z regionů mohou to vnímat tak, že se vycucnou lidi z trhu práce, kteří potom půjdou pracovat pro Onsemi. To je realita. Tím spíše je třeba uklidnit je, tím spíše je třeba říct, jakým způsobem bude stát postupovat třeba v případě jejich aktivit, protože je to jednoznačná podpora. Takže my žádáme pana ministra Síkelu, případně pana premiéra Fialu nebo jiného hospodářského aktéra vlády, aby nám vysvětlil tuto investici a aby jasně řekl, kolik bude podpora, kdy ta podpora bude, jaké budou dopady a co se vlastně v dané chvíli předjednalo a jaký bude časový harmonogram průběhu té investice, jak to dopadne mimo jiné do rozpočtu v tom krátkodobém, dlouhodobém horizontu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane místopředsedo, navrhujete ten samý, v podstatě ten samý bod, nebo trošku jiné znění máte než váš pan předseda?
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já jsem to více zobecnil, pan předseda tam měl vysloveně Onsemi, já jsem to dal do kontextu podpora investic v České republice, to znamená i vysvětlit, jak to dopadne na ten investiční trh, respektive na trh podnikatelský. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní se dostáváme k panu poslanci Sílovi, připraví se pan poslanec Pražák. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, páni ministři, dámy a pánové, dovolte, abych já navrhl taky jeden bod k jednání dnešní Sněmovny, a sice je to jeden ze zásadních bodů, který se týká naprosté většiny našich obyvatel, a to je problém kolapsu dostupnosti zdravotní péče v druhé nebo v třetí třetině dnešního roku, kdy budou mít lékaři odslouženo dohromady prakticky povolených 416 hodin a kromě fakultních nemocnic nebo přímo řízených nemocnic, kde samozřejmě tito lékaři jsou lépe placeni a mají tam pochopitelně lepší stavy, ty personální stavy jsou tam relativně dobré, se to bude hlavně týkat regionálních nemocnic. A toto je problematika, o které prakticky se nikde nehovoří. Když se podíváme do masmédií, do novin, do televize, poslechneme si nějaké relace, tak tato problematika, že vlastně dostupnost zdravotní péče bude velmi narušená v poslední třetině letošního roku, o tom nikdo nehovoří, o tom se vůbec nediskutuje.
To mě přivedlo k tomu tady vystoupit a tady tuto problematiku trošičku probrat a hlavně navrhnout, aby Sněmovna, velectěná Sněmovna se začala těmito problémy zaobírat. Protože mě třeba v mém věku už se to příštích deset let asi nebude týkat, ale vás, jak se tak na vás dívám, dalších deset let, vy budete potřebovat tu zdravotní péči. A v současné době s klesající demografickou křivkou a narůstajícím průměrným mediánem nebo mediánem věkovým, který je z původních, já nevím, 36 let v roce 2012 nyní už 44 roků, čili to půjde neustále nahoru a ta nákladnost na zdravotní péči bude neustále narůstat s přibývajícími novými technologiemi. A jde o to, že čím víc bude starších, tím víc té zdravotní péče bude muset být konzumováno. A to se právě týká vás všech tady, jak sedíte, jak se dívám. A nikdo o tom nemluví, nikdo se tím nezabývá.
Jde o to, že 80 %, téměř 80 %, je to 78 % veškerých finančních prostředků, které se pohybují ve zdravotnictví, zkonzumují lidé nad 60 let věku. To znamená důchodci. Průměrná délka věku dožití ve zdraví je u mužů 61, u žen 62 let. A já jsem tady už jednou zmiňoval, já jsem tuto problematiku dost důkladně studoval z různých multicentrických studií z celého světa a doplnil jsem i tu dánskou, kterou jsem tenkrát tady nezmínil. Ta dánská odpovídá všem ostatním, to znamená, tam je zásadní rozdíl v dožití ve zdraví, nebo jak oni tomu říkají ve štěstí, je výrazně kratší u mužů než u žen. A u bílých límečků zase je to o rok více u mužů než u žen. A ty rozdíly jsou tam sedm až osm let. Je to skutečně napříč celou Evropou, napříč víceméně celým světem, protože v těch studií jsou i americké, kanadské, australské studie.
Já o tom hovořím tady z toho důvodu, že my se tady dohadujeme o stavebním zákonu a dohadujeme se o různých věcech, přičemž následujících 20 let se počet žijících seniorů ve věku nad 80 let zvýší dvojnásobně. Za ty, které bude hradit stát, to znamená za státní pojištěnce, také se zvedne výrazně počet obyvatel a těch v produktivním věku, kteří na ně budou platit, kteří budou platit, a to se týká, prosím vás, nejen zdravotní péče, tady je zásadní problém, že my tady řešíme důchodovou reformu, řešíme problematiku ufinancování zvyšování věku odchodu do důchodu, jak budeme prostě tu demografickou křivku řešit, jak budeme řešit snížení porodnosti a tak dál, a když to vezmete kolem a kolem, tak to se prakticky týká stejný problém zdravotnictví možná ještě více. Právě proto, co jsem řekl na začátku, že 80 % veškerých prostředků ve zdravotnictví zkonzumují lidé v důchodu. A teď my tady řešíme naprosto odděleně dva systémy: důchodovou reformu a zdravotní reformu. Nebo lépe řečeno důchodovou reformu, pseudoreformu, a ve zdravotnictví to není žádná reforma, to, co se děje ve zdravotnictví, je salámová metoda privatizace zdravotnictví, takzvaná amerikanizace zdravotnictví. To znamená neustálé zvyšování spoluúčasti pacientů, neustálé zvyšování nebo shánění peněz do systému. Přičemž nikdo se nezmíní o tom, že by se měly taky začít studovat nebo by se měla provést řádná analýza využívání všech těch peněz. To znamená, letos je plánovaných 508 miliard, to znamená víc než půl bilionu korun do systému zdravotního. Ale že by někdo sledoval o tom, kam ty peníze jdou, každý jenom říká, že je to černá díra, a ty peníze, kdyby se tam nalilo dvakrát tolik, tak ty peníze stejně se někde ztratí.
A víte, proč to je? Já vám řeknu jeden případ, jeden - já už jsem to tady kdysi říkal na mikrofon - je to zákon č. 48 z roku 1997 a je to reforma, nevím, jestli mám jmenovat, prosadil to tady senátor Julínek, doplnit větu do § 17 odst. 5, že úhradová vyhláška ve zdravotnictví, pokud se nedomluví poskytovatel se zdravotními pojišťovnami, tak se vytvoří ta smlouva o poskytování zdravotních služeb jinak. Ta věta tam je na konci. Co to znamená? To znamená, že každý privátní vlastník, který má jakési peníze, má jakýsi kapitál, si zajde na zdravotní pojišťovnu a nasmlouvá si jakýkoliv počet třeba vyšetření, jakýkoliv počet výkonů a tak dál, a je to hlavní důvod, proč prostě ve zdravotnictví nejsou peníze. O tom nikdo z vás tady nemluví. Všichni mluví o tom, že je málo peněz ve zdravotnictví. Je tam málo peněz ve zdravotnictví, protože se hodně peněz ve zdravotnictví vyvádí, vyvádí se ven ze systému, a to je důvod všech problémů, které my tady řešíme. To je důvod, proč je málo lékařů, proč je málo zdravotníků, proč ministr Válek musel při nástupu do své funkce zlikvidovat 14 miliard, odebrat 14 miliard zdravotním pojišťovnám, a navíc ještě 5,6 miliardy z kapitoly zdravotnictví. Dneska ty peníze chybí, dneska za ty peníze jsme mohli zaplatit spoustu zdravotníků, mohli bychom zaplatit zdravotní školy, mohli bychom zaplatit lékařské fakulty a tak dál. To nikdo tu neřeší, to se mlčí, to se bere jako samozřejmost, že zdravotnictví je prostě jakási kasička, kde se půl bilionu korun vybere a prostě se jakýmsi způsobem nekontrolovaným, víceméně v důsledku § 17 odst. 5 zákona č. 48 z roku 1997, vyvádí ze systému. ***
