Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

A tak mě zajímá názor pana ministra v tuto chvíli, zdali ještě uvažuje o tom, že by se tyhlety parametry nějakým způsobem změnily, za prvé. Za druhé, jestli se nebojí, že v podstatě, když to vysloví - teď pomíjím všechna ta ostatní připomínková místa, včetně té České národní banky - ale když se takto kriticky vysloví Nejvyšší soud České republiky, kde si troufnu říct, že je to jedna z největších právních autorit v České republice, tak jestli se neobává toho rizika, že když někdo podá ústavní stížnost - netvrdím, že to musí dělat tady parlamentní opozice, ale v podstatě kdokoliv - že to neprojde, že prostě ta část zákona bude zrušena. Protože když to tvrdí Nejvyšší soud, tak jistá pravděpodobnost, že by tak mohl konstatovat i Ústavní soud, tady visí ve vzduchu. Tak mě zajímá na to váš názor.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, prosím.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové, já si dovolím na to reagovat a začnu vlastně úplně tím úvodním, a to je ta klíčová otázka. Když poskytujeme někomu v tomto státě podporu, ať už státní, sociální nebo podporu v hmotné nouzi, tak si myslím, že se shodneme na tom, že ji máme poskytovat člověku nebo domácnosti, rodině, kdo tu pomoc opravdu potřebuje. Máme jako stát, i my jako politici, zajistit to, že v tom systému opravdu můžeme garantovat transparentně, dohledatelně, že opravdu ten člověk je v situaci, že tu pomoc potřebuje.

S tím souvisí i princip, který už dnes je aplikovaný dlouhodobě v hmotné nouzi, systém hmotné nouze - to jsou například dávky, mimořádná okamžitá pomoc, doplatek na bydlení - kde jasně dneska ten žadatel, když žádá, tak dává automaticky souhlas s tím, že se ho doptáme na jeho zůstatky na bankovních účtech. To platilo dlouhé roky. My jsme to teď od té poslední úpravy letošního roku dali do digitální podoby, že nám to nemusí dokládat výpisem z účtu v papírové podobě, ale s jeho souhlasem, který uvádí v té žádosti, se můžeme doptat banky nebo bank.

To tady bylo diskutováno zhruba před tři čtvrtě rokem. Byla kolem toho také velká mediální vlna, že prolamujeme nějaké bankovní tajemství a podobně. To jsem tady opakovaně vysvětloval a říkám to teď znovu, protože ten princip tady je dlouhé roky. Tento úplně stejný princip my překlápíme na tu, řekněme, mediálně pojmenovanou superdávku. U tohoto žadatele s jeho souhlasem budeme moci využít stejný institut, doptat se. Nebudeme mít žádné právo legislativní úpravy nebo zmocnění doptávat se na pohyby na tom účtu, na transakce. To tam v žádném případě není a nebude. Budeme mít možnost se doptat úplně stejně, jako to platí teď, na ten zůstatek.

Majetkový test podle mě má smysl a logiku, protože my jasně říkáme, že nebudeme do toho započítávat ty produkty, které jsou se státní podporou, jako je například stavební spoření, penzijní připojištění. To se do toho počítat nebude. Pak máme v tom návrhu, že to bude 150 000 korun na první osobu, co může mít ten člověk na účtu, a potom 50 000 korun za každou další osobu v domácnosti do té výše 450 000 korun.

Myslím si, že se shodneme na tom, že jestli máme definovat - chápu, že to je těžké, že to je do určité míry subjektivní hodnocení pro někoho - kdo je tím potřebným, kdo z peněz daňového poplatníka má dostat podporu, kterou hradí třeba náklady na výchovu, vzdělání svých dětí, na energie, na bydlení. Tak si ale myslím, že v okamžiku, kdy budu mít domácnost nebo jednotlivce, ale domácnost, u které jsem nad 150 000 korunami na účtu pro jednu osobu nebo nad 450 000 pro celkovou domácnost, plus ty produkty, které jsem jmenoval, které do toho nezapočítáváme, že to je...

Já jsem se s tím setkal i v mediální debatě, kdy mě někteří kritizovali, že to je až příliš velkorysé, že jim to přijde až moc, ať jsme přísnější. Říkám, byl bych opatrný, spouštíme to poprvé v rozšířeném rozsahu a přijde mi to fér. Jsme tam obezřetní a jenom chci říct. My jsme to mezirezortní připomínkové řízení těm institucím vysvětlili. Dokonce tady chci ocitovat, že Nejvyšší správní soud rozhodl, že Úřad práce může vyžadovat výpisy z účtů vedených u bank. V minulosti to rozhodl. My jsme to teď posunuli k tomu, že to dneska můžeme udělat - ale zase říkám se souhlasem klienta - tou digitální cestou.

Tak to asi na dovysvětlení toho, že kolem toho podle mě vzniká naprosto zbytečná diskuze s nějakou emocí, že tady někdo chce dělat big brothera, ale tvrdím, že si stojím za tím, že to děláme proto, abychom mohli opravdu férově říct - ano, dáváme tuto podporu lidem, kteří ji potřebují, protože nikde na jejich účtech u bank jim neleží žádné další finanční prostředky nad rámec tohoto limitu, této hodnoty. Jestli to vidí někdo jinak, tak určitě to budeme debatovat, určitě ve druhém čtení bude třeba prostor pro nějaké úpravy, ale za tímto principem si poměrně silně stojím, že to je namístě, aby takovýto princip tady platil.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Pan poslanec Hendrych položí doplňující otázku, prosím.

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji. Já vám děkuji za odpověď, pane ministře. Já jsem tady nerozporoval ten princip, jestli to je špatně, nebo to není špatně. Myslím si, že v zásadě ten princip je dobře, že by měli dostávat tu dávku skutečně ti potřební, a ne ti, kteří potřební nejsou. Stát by asi měl hledat nějaké nástroje k tomu, jak to ověřit, jak to zjistit. Je to asi složité. Ale spíš mě zajímalo to... Protože se o to zajímám celkem dlouho a všímám si názorů různých institucí na to, tak mě zaujal právě názor, že se k tomu poměrně ostře staví právě jednak Česká národní banka, ale zejména Nejvyšší soud.

Moje otázka, na kterou jste mi úplně neodpověděl, jestli se opravdu neobáváte toho, že to prostě neprojde pak testem ústavnosti, nebo jestli s tím počítáte už nějak a priori dopředu? Neberte to ale, jakože kritizuji ten princip. To určitě ne. Spíš jde o to, jak to nastavit tak, aby to bylo ústavně konformní. (Předsedající: Čas.)

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Pan ministr Marian Jurečka, prosím.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já si poměrně silně myslím, mám docela silné argumenty pro to, že i kdyby to náhodou bylo někdy posuzováno u Ústavního soudu, což nelze vyloučit - určitě to může případně někdo ze zákonodárců napadnout - že to ustojíme. My jsme tento krok konzultovali s Ministerstvem financí, s Českou bankovní asociací. Těm připomínkovým místům, které tuto připomínku vznesly, jsme se to v posledních týdnech snažili vysvětlit, snažili dodat i judikáty, i ty principy, které už ten zákon dávno zná a jsou dávno využívány. Takže jsem přesvědčen, že toto ustojíme.

Měli jsme tam ještě nějakou drobnou úpravu, která se týkala datové věty, tak tu jsme upravili, aby to bylo v komfortu a nebyly pochybnosti o tom, co přesně můžeme vznést jako dotaz, protože někdo z toho vyvozoval, že tam můžou být případně i ty pohyby. Tak to jsme jasně vyložili a udělali drobnou úpravu, takže v tomhle ohledu si myslím, že už ty pochybnosti nebudou. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Následující interpelaci přednese pan poslanec Karel Rais a je cílena na pana ministra školství, prosím.

Poslanec Karel Rais: Dobrý den, paní místopředsedkyně, dobrý den, kolegové a kolegyně, páni ministři. Já bych se chtěl věnovat problematice podfinancování vysokých škol a zejména tedy platů učitelů. Zabrousil bych ještě do doby, kdy vláda dávala dohromady státní rozpočet. Tehdy jsem s kolegy z hnutí ANO dal pozměňovací návrh pro navýšení výdajů kapitoly Věda a vysoké školy o zhruba 1,4 miliardy korun. Koalice rozhodla 108 hlasy, že tento pozměňovací návrh nebyl přijat. No, tak jsme nějak žili. Upozorňujeme samozřejmě na ten chronický rys, na podfinancování vládní politiky. Naposled na to upozornila Česká konference rektorů v Brně 6. 6., která podporuje požadavek na navýšení výdajů státního rozpočtu pro příští rok už ve výši 6 miliard korun, a to ještě považuje za spodní hladinu.

V podstatě mi jde o to, jak se ještě letos bude řešit problém podfinancování univerzit jako celku, protože si myslím, že chybí jak provozní peníze, tak zejména tedy peníze nebo finance na platy. Jenom několik údajů. Když se podívám na průměrnou měsíční hrubou mzdu vysokoškolských asistentů, tak ta je asi o 20 až 36 % nižší, než činí průměr mzdové sféry s vysokoškolským vzděláním. Když půjdete do leckterého hypermarketu, tak mně asistenti pak tedy sdělují, že tam jsou samozřejmě nabídky na vyšší plat u pokladní, než u nás na škole. (Předsedající: Čas.) Dobře, děkuji. ***