Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(22.20 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Tam žádná takováhle priorita prostě není uplatňována. Ta podpůrná opatření jsou časově omezená. Skončí období, tak poskytovatel zcela odchází, smlouva je uzavřena napřímo mezi vlastníkem a podporovanou osobou, protože - a já jsem měl spoustu jednání na Ministerstvu pro místní rozvoj - všichni tvrdí, že největším snem je dlouhodobý, řádně platící nájemník. Můžeme se bavit, do jaké míry je toto tvrzení pravdivé, ať už je to třeba nějakým, řekněme, dramatickým nebo rychlejším navyšováním nájmů, neboť toto třeba v opakujících se smluvních vztazích po roce, kdy se ta smlouva obnovuje, je často využíváno, že se jde nad rámec toho, co řeší občanský zákoník, ale to není předmětem tohoto zákona.
Proč není od majitele vyžadováno potvrzení o bezdlužnosti k SVJ? Ten systém je navržen tak, aby garance řešily případné dluhy nájemců, ne vlastníků, a tady v tom já souhlasím, v určitých městech jsou dluhy vlastníků vůči SVJ velkým problémem. My spolupracujeme se zástupci družstev a SVJ na systémovém řešení problémů. Podle i nové judikatury může SVJ neplatiče odpojit o dodávaných služeb. Prověřujeme dostatečnost 10 % podílu na výnosu dražby bytu na pokrytí dluhu SVJ. Na (?) obdobné nástroje na řešení neplatičů bychom chtěli rozšířit i pro bytová družstva. My jsme to minule i diskutovali, vnímáme je, že to je zrovna prostor, kde pokud ten zákon půjde dál do druhého čtení, tak bychom měli tady prostor pro nějaké změny, které by stálo za to načíst, například kdy bude bezdlužnost vlastníka vůči SVJ stanovena jako podmínka zápisu bytu do evidence.
Pak tam byla otázka, zda nám nestačí upravit podmínky, za kterých se poskytuje mopka nebo vratná kauce, a že současné řešení nemyslí na osoby, co mají velkou finanční rezervu. Ten změnový zákon upravuje podmínky pro přiznání dávky v okamžité pomoci na kauci, jistotu, nově bude tedy díky definice osoby v hmotné nouzi upravena možnost využít dávku MOP na výdaj spojený s dosažením nebo udržením přiměřeného bydlení. To doplnění je provedené v § 2 odst. 5 písm. a), zákon o pomoci v hmotné nouzi. Za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nemá vzhledem k příjmu a celkovým sociálním majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje spojeného zejména s dosažením nebo udržením přiměřeného bydlení.
Pak byla ještě otázka, která se týkala postupu v hodnocení míry prostorové segregace, který má být obsažen v metodických pokynech. K tomu nakonec nevzniká nezávazný metodický pokyn, ale bude vydán závazný dokument, směrnice, podle § 61 odst. 2. písm. b) zákona o obcích, § 32 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze, kontaktní místa se tedy budou při výkonu přenesené působnosti v podobě zápisu bytu do evidence řídit nejen zákonem, ale i touto směrnicí. My využíváme zkušenost z výzev OPZ+ a IROP - Sociální bydlení, ale chceme skutečně zavést, aby tam byla větší flexibilita dle místních podmínek, možnost využít byty i v chudších oblastech, ale stanovit přísnější limity, například na jeden dům. Ta směrnice umožní kontaktním místům zohlednit další specifika, například blízkost sociálně vyloučené lokality, rychlost zabydlování, zvýšené sousedské napětí a podobně.
Jinak do druhého čtení ještě řešíme věci týkající se nájemních smluv, aktivní spolupráce s poskytovatelem asistence. Asistence je poskytována pomocí podpory při nějakých konkrétních činnostech a úkonech a cílem je klienta, když to použiji, vlastně zkompetentňovat, nikoliv zařizovat věci za něj - bez své aktivity si to bydlení neudrží. Pokud by to kontaktní místo vyhodnotilo, že daná domácnost potřebuje asistenci, nelze pronajmout takové domácnosti byt, na který by poskytovatel čerpal příspěvky, aniž by byla současně doložena smlouva o asistenci. Skutečně cílem je pomáhat domácnosti dle potřeb, ale zároveň chránit pronajímatele a sousedy. Domácnost, která by potřebovala asistenci, ale odmítala ji, nebude mít možnost získat v režimu zákona bydlení. Potřebnost asistence se přezkoumává každý rok. Typicky na to budou navázány nájemní smlouvy a pronajímatelé nejčastěji uzavřou smlouvu na rok. A pokud by v mezičase domácnost přestala s poskytovatelem spolupracovat, tak vlastně neuzavřou navazující smlouvu, protože tam se ztrácí nárok na příspěvek.
Pak tam byl dotaz, co když dojde k ukončení spolupráce s asistencí. Tam se spouští v systému pojistky, při výpadku asistence opětovné napojování na jiného poskytovatele asistence, pokud trvá potřebnost. Pokud dojde k ukončení spolupráce s poskytovateli, musí o tom poskytovatel informovat kontaktní místo. To svolává jednání, zjišťují se důvody ukončení spolupráce. Někdy je důvodem špatně poskytovaná služba asistence, tam je umožněna výměna poskytovatele a při hrozbě ztráty bydlení má kterýkoliv poskytovatel možnost jednat a řešit tak další postup.
Jestli by nebylo lepší řešit nebo soustředit se na revizi současného neziskového sektoru? Já jsem za tu otázku rád, protože mi přišlo, že neziskový sektor je v této Sněmovně téměř sprosté slovo, přitom často saturuje nebo často nahrazuje roli státu tam, kde stát svými mechanismy nezafunguje nebo tam místní příslušnost. Myslím si, že to ten zákon v podstatě dělá. Poskytování asistence bydlení, kde je i neziskový sektor aktivní, vlastně se orientuje (?), (je?) tam ověřitelný cíl, udržitelné bydlení, prevence vzniku dluhu nebo jiné, nějaké jako (neplnění?) povinností toho nájemce. Takže vlastně ten výsledek, jehož cílem je dosáhnout, tak vlastně ten v tom jakoby (se) naplňuje. My tam stavíme nebo nastavujeme jakási KPIs nebo měřitelné cíle, které jsou dány zákonem, a proto je tam prostor i systémově zapojovat neziskový sektor, pokud v daném místě dokáže saturovat potřeby, které tam jsou, jenom ten zákon dává více systémový přístup.
Já jsem asi v tuhletu chvíli reagoval na to, co zaznělo od paní poslankyně Evy Fialové, ještě vystupovala paní poslankyně Maříková. Já se jenom vrátím k tomu, co již jsem řekl. Ty investice nejsou součástí zákona, zákon je jedna z částí nástrojů, které mají ambice toto řešit. Jak říkám, nejenom ty pilotní projekty, ale třeba belgický systém, kde v tomto systému mají 20 tisíc bytů, které jsou takto pronajímány v rámci jednotlivých obcí, tak je funkční. Nemá smysl si myslet, že existuje nějaký zákon, který vyřeší investice, družstevní bydlení, dostupnost bydlení, sociální služby - to jsou skutečně oddělené nástroje. Právě to, že možná ty ambice byly příliš velké u předchozích vlád, kde se míchal beton s těmi, řekněme, jemnějšími nástroji pro udržení bydlení v nějaké složité životní situaci, tak vedl k celkovému neúspěchu. A jenom možná zopakuji, náklad toho zákona 1,5 miliardy není ten garanční fond, ale jsou to náklady zákona jako celku.
Paní poslankyně Mádlová se dotazovala, odpovím jí prostřednictvím pana předsedajícího, na otázku soužití v domě. Od toho tam je vlastně asistence i do toho garantovaného systému bydlení. Dneska už je to soužití často problém, naopak díky tomu zákonu se bude systémově řešit, ti sousedi případně (vědí?), na koho se obrátit. A pokud znáte situaci v libovolném městě, kde se řeší bytová situace nástroji sociálního bydlení - a nedochází - a máte v tom, máte prostě sociální byt v nějaké zástavbě, protože nechceme, aby se kumulovaly v nějakém místě, tak prostě sociální byt vyžaduje zvýšenou pozornost sociální služby podle toho, v jakých problémech případně je tam umísťován ten člověk.
SVJ, neplatiči. To již jsem - pardon - to již jsem zmínil. Pak tam byla ještě otázka podmínek prostorových opatření, prostorové segregace - ty jsem také zmiňoval. Jinak ještě: kde se vezmou byty? ***
