Neautorizováno !
(11.50 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
3.2.2. Vyjednání role a postavení kandidátů. Stále čtu z analýzy, kterou si objednala Rada České televize. A já myslím, že profesor Jirák je skutečně legenda a rozumí tomu asi, aspoň jsem to četl, neznám ho. Zásadní čas debaty je zpravidla představení účastníků a jejich vstup do diskuse. V této fázi se účastníci snaží vyjednat si tvář, v uvozovkách, kterou budou v debatě mít, tedy získat určitou image, respektive roli či postavení, a pokoušejí se vydobýt si pro potřeby debaty a v souladu s kampaní vlastní identitu účastníka předznamenávající, jaké bude vyznění jejich replik a vystoupení. Pro moderátora to znamená snažit se dát všem účastníkům debaty pokud možno stejný prostor a stejné podmínky pro zmíněné v uvozovkách, vyjednání si tváře.
Tato úvodní debata měla v Superdebatě dvě fáze. Nejprve moderátor připomněl základní životopisné údaje o kandidátech a kandidátce a uvedl, jak se stali kandidáty. Pak každému položil individuálně zvolenou otázku. Životopisné medailonky byly v zásadě strukturované stejně a informačně podobně nasycené, jen výjimečně se projevily rozdíly. Nejnápadnější rozdíl byl v záběru životopisných údajů u dvou nejstarších kandidátů. U Jaroslava Bašty byla připomenuta jeho předlistopadová činnost, u Petra Pavla nikoliv.
Pokud jde o druhou fázi úvodní etapy, tedy o odpověď na položenou otázku, je možné konstatovat, že moderátor - se dvěma výjimkami - nechal všechny kandidáty odpovědět bez přerušování, nehodnotil jejich kampaň, výroky ani vystupování. První výjimkou byl Jaroslav Bašta, jehož kampaň moderátor ohodnotil už v samotné otázce: "Pane Bašto, na billboardech máte heslo, že odvoláte vládu. To je, s prominutím, nesmysl, protože podle ústavy prezident nemá pravomoci odvolat, jak se mu zlíbí, a jednalo by se o puč nebo o státní převrat. Ale z jiného pohledu mě tahle ta otázka zajímá: když tedy nemáte respekt k výsledkům těch voleb sněmovních, parlamentních, budete respektovat výsledek těch prezidentských - ať už bude jakýkoliv?" Kandidát zde byl - jako jediný! - moderátorem explicitně hodnocen, a to velmi nepříznivě, jako pomatenec - šíří "nesmysly" - a hrozba pro stát - "jednalo by se o puč nebo státní převrat" - a člověk pohrdající demokratickými principy - "když tedy nemáte respekt k výsledkům těch voleb".
Samotnou odpověď Jaroslava Bašty pak moderátor přerušoval hodnoticími a mentorský laděnými explicitními komentáři typu - cituju: "Ten problém je trošičku složitější. Kdybyste tu ústavu dočetl dál, tak byste se dočetl..." Tím moderátor fakticky zbavil kandidáta Jaroslava Baštu možnosti "vyjednat si tvář", určil mu ji sám, a to krajně nepříznivou, a tím porušil princip nestrannosti. Porušil etický kodex!
Druhou výjimkou byla reakce na odpověď Karla Diviše. Jeho konfrontační charakter moderátor ohodnotil úsměvem a slovy. "Děkuji. Je vidět, že jste rozjel, šlápnul na plyn hned první zatáčce."
Superdebata měla dvě části. Po první hlavní a nejdelší části večera následovala část druhá, jíž se sice měli účastnit všichni, v uvozovkách, ale tak, že šest nefavorizovaných kandidátů na křídlech mohlo pouze klást otázky oněm třem, respektive dvěma favoritům. Citace: "Teď dostanou prostor ti z vás, kteří se průzkumu volebního potenciálu umístili na prvních třech místech. To ovšem neznamená, že vás ostatní z téhle debaty vylučujeme, v žádném případě. Dostanete možnost se téhleté dvojice ptát a samozřejmě diskutovat." Z přepisu bylo odstraněno přeřeknutí, fakticky to znamenalo, že favorité byli z rozhodnutí České televize obsazeni do role takzvaných hlavních hrdinů, zatímco šest dalších kandidátů se ocitlo v postavení vedlejších postav, jejichž jedinou funkcí ve druhé části debaty bylo zvýraznit dominanci favoritů a svými otázkami buď podpořit ty, ke kterým mají z různých důvodů blízko, nebo konfrontovat ty, s nimiž nesouzní. Nerovnost postavení kandidátů vyjádřená samotnou scénou se tím výrazně posílila. Favorité byli Českou televizí potvrzeni v roli favoritů a nefavorité poníženi do role nahrávačů, v uvozovkách.
Intermezzo Superdebaty spočívalo v zodpovídání otázek, které si kandidáti vybrali z nabízených obálek a jejichž autory byly, v uvozovkách, důležité osobnosti v oblasti politické, veřejné a kulturní sféry. Nadpoloviční většina vybraných tazatelů vykazovala středopravicovou či pravicovou politickou orientaci.
Bejvávalo. Převažovali mezi nimi představitelé stran současné vládní pětikoalice! No tak vidíte, pane řediteli, vy se stále bráníte, že ta vaše Česká televize je pětikoaliční.
Významné osobnosti! Tak, vážení spoluobčané, poslouchejte: Markéta Pekarová Adamová, Petr Fiala, Miloš Vystrčil, k nimž je třeba ještě připočítat Karla Schwarzenberga, dobře, čestný předseda TOP 09, a Milana Knížáka. U ostatních tazatelů není politická orientace jednoznačně průkazná. Martin Bareš, rektor Masarykovy univerzity, u ostatních tazatelů není politická orientace jednoznačně průkazná. Miroslav Kala, prezident NKÚ, bývalý člen ČSSD. Pavel Rychetský. No tak ten vám zařídil ten zákon! Předseda Ústavního soudu a bývalý člen ČSSD. Tak to jsou ty objektivní debaty. A tohle nás, vážení spoluobčané, čeká zase v září. Určitě budou nějaké debaty. Ale já tam určitě nebudu, protože já nekandiduju nikam. Takže funkce intermezza nebyla v dramaturgii pořadu zřejmá, snad mělo sloužit jako odlehčení. Jeho určité tíhnutí, v uvozovkách, k jedné části spektra politických postojů při volbě tazatelů ho ale možnosti debatu odlehčit a poněkud zezábavnit zbavovalo. Takže všichni, co kladli otázky, jsou jasná pětikoalice. No tak to je ta objektivita. A za tohle vy máte platit 10,5 miliardy České televizi! Za co? Za co?
3.2.3. Způsob kladení otázek a vedení dialogu. Stále čtu analýzy, co si objednala Rada České televize. Způsob kladení otázek a povaha moderátorových reakcí na odpovědi může (?) je také výrazným signálem dodržování či naopak porušování principu nestrannosti a rovného přístupu k účastníkům debaty. Moderátor v průběhu debaty vyjádřil dosti jednoznačné přání, aby debata byla pokud možno otevřená. Znovu cituju: "Já budu rád, pokud v téhle debatě se otevřete trochu více než možná v některých jiných a prozradíte na sebe možná některé citlivé věci. Samozřejmě v rámci toho, co budete chtít."
V průběhu Superdebaty moderátor kladl hypotetické otázky. No, jasně, si pamatuju, ne? Třetí světová! Neuvěřitelné! Hypotetické otázky. "Dokážete popsat, kdy byste výrazně vystupoval proti vládě? Co by to mohlo být?" Se ptá pan aktivista. b) Silně konfrontační otázky s cílem vyvolat konflikt. Danuše Nerudové se moderátor zeptal, jaké, v uvozovkách, podpásovky v průběhu kampaně dostala. A c) Zřetelně návodné otázky. Pan aktivista: "A je to zločin, nebo ne?" - říká. d) otázky implikující nutnost hodnocení. Ty se točily kolem bezpečnosti státu a hodnocení funkčního období Miloše Zemana. Pokud moderátor získal odpověď, která nemá hodnoticí charakter nebo nabízela hodnocení, jež je pro něj nepřijatelné, snažil se odpovídajícího k odpovědi dotlačit. Když Tomáš Zima hodnotil prezidentovo působení v oblasti bezpečnosti státu slovy - cituju: "Pokud samozřejmě se odehrává něco nepravého na našem území, tak prezident jistě je informován a jeho postoj by tady měl být mnohem razantnější." Moderátor si to vyložil jako kladné hodnocení a s útočně stoupavou intonací se ujišťoval: "Takže mu dáváte za pravdu?" - ptá se aktivista. Jinde poukazoval na relevantnost odpovědi. U Jaroslava Bašty - cituju: "To je, zdá se, vaše agenda, se kterou jste sem vstoupil a budete ji opakovat a ne odpovídat na otázku, podle všeho." ***
