Neautorizováno !

Zjišťování nestrannosti nebo naopak stranění se zpravidla děje dvěma základními způsoby. Prvním je vyměření vybraných ukazovatelů, například času, který je politickým subjektům ve zpravodajství či publicistice věnován. Předností tohoto přístupu je větší důraz na získávání ověřitelných dat a menší, nikoliv ale nulový, význam subjektu analytika. Jeho slabou stránkou je stanovování vnějškově popisných kategorií - četnost výskytu, procentuální zastoupení v čase a podobně - bez porozumění tomu, jakou váhu, v uvozovkách, výskyt sledovaného subjektu ve zpravodajství či publicistice má. Tato veskrze formální kritéria je sice snadné mechanicky dodržovat, ale riziko stranění se tím nijak neumenší.

Druhým způsobem zjišťování nestrannosti je výklad jednání daného média a jeho reprezentanta, zejména moderátorky či moderátora, z hlediska toho, jaké hodnoty nabývá jeho chování a jeho promluvy, tedy jak se dají chápat v kontextu, v němž se odehrály, a jaký myšlenkový či hodnotový podtext v daném kontextu mají. Výhodou tohoto přístupu je možnost poukázat na skryté, nevyslovené aspekty jednání, které měření nemůže dostatečně jemně postihnout. Jeho slabinou je především větší význam osobnosti analytika a z toho plynoucí zřetelnější subjektivita výkladu.

V předloženém hodnocení zadaných prezidentských předvolebních televizních debat České televize se soustřeďujeme právě na druhý přístup, tedy na sledování výrazových prostředků, které televize má k dispozici - řešením scény počínaje a vystupováním moderátora konče - a jejich vyznění a podtext v daném kontextu. Šlo nám tedy o to vysledovat, nakolik se České televizi a moderátorovi, který ji reprezentoval, dařilo vycházet vstříc požadavku nestrannosti a nakolik a v čem se případně nedařilo požadavek nestrannosti či nepředpojatosti v praxi naplňovat.

Prostředky, které je možné vyložit jako příznak stranění, jsou například již selektivní, tedy u různých hostů různé - odpírání prostoru pro odpověď, přerušování odpovědi, vynucování či vyhodnocení odpovědi, kladení různých nepřátelských, v uvozovkách návodných, či povzbuzujících otázek konkrétním účastníkům a podobně. Důležitá pro sledování případného stranění je právě ona selektivita, tedy zavádění principu dvojího metru v tom, jak moderátor či moderátorka přistupuje k účastníkům diskuse.

Superdebata 3.1. Inscenace, scénografické řešení. V rámci historicky první přímé volby prezidenta republiky v roce 2013 vykrystalizovala forma předvolební televizní debaty, která byla následně v různých obměnách přítomna i v letech 2018 a 2023. Co se týče dramaturgie a technik inscenace v obou sledovaných předvolebních diskusích, projevovaly se v nich tendence k personalizaci politiky - v závorce: moderátor se v jistém okamžiku vyjádřil, že by byl rád, kdyby se kandidáti v této debatě více otevřeli, v uvozovkách: "Já budu rád, pokud v téhleté debatě se otevřete trochu víc než možná v některých jiných a prozradíte na sebe možná i některé citlivé věci, samozřejmě v rámci toho, co budete chtít." - a k dramatizaci politiky. Již samotný popisek záznamu debaty na webových stránkách České televize zní: Přímý střet - střet! - kandidátů na prezidenta republiky v debatě České televize.

Celá Superdebata 8. ledna 2023, vysílaná přímým přenosem z dvorany Národního muzea, byla pojata jako tradiční divadelní představení pořádané na vyvýšeném jevišti, na němž stály tři trojice stolků uspořádané tak, aby naznačovaly půlkruh, spíše polovinu šestistěnu, a za těmito stolky se nacházeli jednotliví kandidáti a přímo před nimi stál moderátor, který debatu uváděl a řídil. Za moderátorovými zády se nacházelo hlediště s diváky. Klíč, podle kterého bylo kandidátům z celkově devíti určeno místo, je na první pohled zřejmý. Ve středu měli místa tři favorité Danuše Nerudová, Petr Pavel a Andrej Babiš a po stranách jim sekundovali zbylí kandidáti, pohledově vpravo stála trojice v pořadí od kraje Tomáš Zima, Karel Diviš, Josef Středula, pohledově vlevo v pořadí od kraje Marek Hilšer, Jaroslav Bašta, Pavel Fischer.

Samotná scéna reflektovala výsledky průběžných průzkumů voličských preferencí: do střední, centrální pozice umístila kandidáty průzkumy favorizované, na pravé a levé křídlo ostatní kandidáty. Samotné uspořádání divákům signalizovalo hierarchii kandidátů podle možného volebního výsledku a předem odsuzovalo, v uvozovkách, šestici kandidátů po stranách k neplnohodnotnému, doplňkovému postavení. Favorizovaní kandidáti tak měli v zorném poli moderátora i hlediště a nemuseli se na rozdíl od ostatních kandidátů natáčet. Tento zcela nepochybně nerovný přístup ke kandidátům zřetelně stranící favorizované trojici - respektive dvojici, o tom dále - je ospravedlňován odkazy na výzkumy agentury Kantar.

Jinak ta agentura Kantar, to bylo jako úžasné, když nám změřili 38,9. A potom jsme pochopili, proč to tak změřili, že to stále klesalo, aby potom mohli stále říkat, že hnutí ANO klesají preference. No, taková náhodička.

Je možné říci, že to, jak televizní debata, Superdebata, vymezila prostorové hranice jednotlivým kandidátům, což se následně promítalo do vedení diskuse a celkové struktury debaty, bylo neseno neproblematickou vírou v sociologická data. Výsledky průzkumu zřetelně ovlivnily dramaturgii Superdebaty. Zjevnou nerovnost postavení kandidátů někteří z nich sami prožívali útrpně a komentovali, jako například Karel Diviš - cituju: "Z té takzvané svaté trojice jsou tady pouze dva zástupci. Všichni jsou masírováni tím, že musí někdo vyhrát z nich tří. Já se ptám proč!"

Průběh Superdebaty a postava moderátora 3.2.1. Nepřítomnost Andreje Babiše. Významným dramatickým - dramaturgickým rysem celé Superdebaty byla neúčast Andreje Babiše, dle výsledků průzkumů voličských preferencí jednoho z favoritů. Pro něj zůstal prázdný stolek v prostřední sekci favoritů, a to v prominentní středové pozici. Moderátor komentoval nepřítomnost Andreje Babiše slovy - cituju: "No a do prezidentské debaty byl pozván také kandidát číslo sedm Andrej Babiš, ale ten zvolil strategii, že bude vás diváky České televize a většinu z vás uchazečů o prezidentský úřad, kteří jste tady v Národním muzeu, ignorovat před prvním kolem volby. Chtěli jsme mu dát prostor představit své vize i kvůli tomu, že zítra by měl soud vynést rozsudek v jeho dotační kauze, kde mu jako obžalovanému státní zástupce navrhuje tříletou podmínku a 10 milionů pokuty," říká pan redaktor v rámci debaty. Nepřítomný kandidát je tu exponován - to už píšou ti experti - jako někdo, kdo se vůči divákům České televize chová nevhodně. To znamená, že pan Řezníček, vychovaný v zahraničí, porušuje kodex. Zvolil strategii - pan moderátor - že bude vás, diváky České televize, ignorovat. Navíc je v jeho představení naprosto nesmyslně spojena možnost "představit své vize" s probíhajícím soudním líčením. Detaily o žalobcem navrhovaném trestu natolik sugerují, jaký by mohl být verdikt soudu, až se dá uvažovat o tom, že se tento výrok dostává do rozporu s principem presumpce neviny, který bývá chápán jako jeden z etických nároků na odpovědnou žurnalistiku. Ale to není. Vždyť to je aktivista! Ne? Tak jaká odpovědná žurnalistika?

Moderátorem akcentovaná nepřítomnost Andreje Babiše provázela diváky celým pořadem. V podstatě strukturovala zejména druhou část debaty, kdy se ze tří favoritů vyjadřovali k otázkám nefavorizovaných kandidátů pouze dva. V intermezzu - viz dále - byla jedna obálka s dotazem určena i nepřítomnému Andreji Babišovi, přičemž moderátor obálku demonstrativně položil na prázdný stolek se slovy - cituju tady z té analýzy: "Nešlo vyloučit, že se třeba pan Andrej Babiš k naší debatě připojí. Já ji položím sem na stolek, kde měl být Andrej Babiš." Tak to je, vážení spoluobčané, Česká televize! Pane řediteli Součku, to si pusťte. Takhle řídí Události, komentáře tenhle aktivista. Jo? Porušuje etický kodex!

Moderátor tak opakovaně připomínal, že organizátoři debaty se snažili o dodržení principu rovné příležitosti pro všechny kandidáty. Fakticky šlo pouze o manifestaci formálního, mechanického přístupu k nestrannosti, respektive vyváženosti, a v aktuálním kontextu jen prohlubovalo představu existence jakéhosi souboje mezi veřejnoprávními médii a Andrejem Babišem. Ano, to dělají už dvanáct let! Babiš - nepřítel číslo jedna! Kdybych je měl žalovat, tak bych musel zaměstnat asi dvě stě advokátů, proto to ani nedělám. ***