Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

Naproti tomu vy to řešíte jinak. Vy to řešíte prostě dryáčnicky, že se jede durch přes noc, dokud se to neprojedná a pak se dá pevné hlasování. Tady to pevné hlasování bylo jedinkrát, když už došla trpělivost po 457 dnech. Pak bylo pevné hlasování. Vy dáváte hlasování po dvou dnech. To byla podstata toho, co jsem řekl a na tom si trvám.

Děkuju.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Dále je s faktickou přihlášen pan poslanec Berkovec. Jen podotýkám, že poté tady máme několik přihlášek s přednostním právem. Já musím dát přednost těm, kteří jsou přihlášeni písemně tak, jak šli v pořadí, to znamená nejdříve by to byl pan poslanec Lacina, poté pan poslanec Okamura a poté, pane ministře, vy. Já tady musím upřednostnit podle jednacího řádu písemné přihlášky. Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, přeju vám hezký den. Já s dovolením budu reagovat na faktickou poznámku, na to, co tady říkal můj vážený kolega Aleš Juchelka. Týkalo se to vlastně toho poslaneckého návrhu jeho a pana kolegy Martina Kolovratníka na navýšení poplatků Českého rozhlasu.

Já si myslím, že je zcela nabíledni, že nám ani tak nejde o výši toho poplatku, ta - já si myslím - je zcela nepatrná. I to navýšení v této novele. Ale spíše nám jde o to, jasně definovat, na co jsou ty náklady a jaká je vlastně definice, nebo měla by možná nastat tady redefinice toho, co je ta veřejná služba.

A to vlastně souvisí i se zastoupení v jednotlivých radách. Já vám řeknu příklad z veřejnoprávní televize YLE ve Finsku, kde vlastně stačí, když máte dva mandáty v Poslanecké sněmovně a máte nárok mít jednoho člověka ve správní radě této veřejnoprávní televize. A kontrola toho financování, si myslím, já osobně z mých zkušeností je pro mě alespoň přesnější v té zprávě o hospodaření Českého rozhlasu než v té zprávě o hospodaření České televize.

Já si myslím, byť to pan ministr kultury nechtěl, že se mu povedl vykopat takový Baxisův příkop mezi občany České republiky, veřejnoprávními médii a soukromými provozovateli rozhlasového a televizního vysílání.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. V tuto chvíli tedy s přednostním právem prosím pana poslance Lacinu, který vystoupí se stanoviskem klubu STAN. Máte slovo.

Poslanec Jan Lacina: Děkuji za slovo. Přeji dobré odpoledne všem. Já si dovolím zareagovat úplně na začátku na pana poslance Nachera. Kdyby se někdy dostával ke slovu laciný, tak může použít třeba slovo levný nebo povrchní, a tím se tomu snadno vyhne. Ale tím vás tady rozhodně nechci zdržovat. Vážím si času každého z vás, co tady v tuto chvíli jste. Takže k věci.

Já bych vás rád seznámil s pohledem Starostů na celé toto téma, které tu dnes a pravděpodobně i zítra budeme projednávat. My když jsme přišli do Poslanecké sněmovny v roce 2017 jako ten klub, který se stal součástí vládní koalice, tak tady byly neschválené zprávy Českého rozhlasu a České televize někdy od roku 2017, 2018, 2019, 2020, 2021. To jsme potom dlouho a komplikovaně schvalovali na tehdy volebním, dnes mediálním výboru. To není tak podstatné.

Podstatné je, že v tu dobu existoval zákon, který říkal, že při dvojím neschválení výroční zprávy je možné odvolat celou Radu České televize a Českého rozhlasu, což umožňovalo samozřejmě navolit celou novou kompletní Radu České televize a Českého rozhlasu, mohli jsme poměrně velmi snadno odvolat ředitele České televize a Českého rozhlasu a během půl roku jaksi změnit úplně kompletně management té televize v uvozovkách ve svůj prospěch.

To v té takzvané malé televizní novele, o které jsme se tady bavili v loňském roce, se podařilo odbourat, také tím, že jsme se rozdělili o volbu části Rady, té třetiny Rady, se Senátem. Myslím, že to je správný krok především z toho úhlu pohledu, že se nám ty obvykle jinak politicky namíchané a také proto, že nejde od té doby odvolat celou tu Radu, ale maximálně její jednotlivce, a to ze závažného důvodu. Jeden takový vlastně jsme tu včera začali zkoumat u člena Rady pana Veselého.

Druhá taková věc kromě toho, jak se volí ty Rady, k tomu, aby ta média veřejné služby byla dostatečně nezávislá, je samozřejmě financování a my tady mluvíme v souladu s programovým prohlášením vlády o trvale udržitelném financování obou těchto institucí.

Takže z pohledu hnutí STAN je nejdůležitější, že se do toho návrhu, který projednáváme, dostala ta takzvaná indexace, čili to navyšování toho poplatku o inflaci vždy když meziročně překročí 6 procent. To považujeme vlastně za nejdůležitější součást celého tohoto textu, o kterém se tady dneska bavíme.

A samozřejmě chci ještě vysvětlit tu věc, která tady z různých úhlů pohledu padla, ale já tím, že jsem trošku víc televizní a rozhlasový insider než ostatní poslanci, tak bych řekl, že při těch změnách v roce 2005 a 2008 - pane předsedající, já se omlouvám, ale mě hrozně ruší ta debata tamhle v tom rohu, jestli byste byl tak laskav.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pánové, poprosím vás, jestli byste si to mohli vyřídit před sálem.

Poslanec Jan Lacina: Já slyším víc vás než sebe, pane Nachere. Omlouvám se za tuhle pauzu.

Ona tam skutečně v těch prvních letech začala pro obě ty instituce vznikat poměrně rozsáhlá rezerva. Ta za tehdejšího generálního ředitele Jiřího Janečka doznala poměrně značné výše a prvních deset let vlastně ta rezerva vznikala. Pak přišlo nové vedení, které časem tuhle rezervu začalo rozpouštět a v posledních letech jsme se dostávali do situace, že pakliže by se teď něco nestalo v tomhle roce a od příštího roku nedošlo k nějaké úpravě financování, tak by obě ta média veřejné služby měla opravdu reálný problém udržet službu tak, jak ji nabízí, v té kvalitě a podobách, jak jsme na ni zvyklí. Alespoň za Starosty říkám, že to bychom opravdu neradi, protože v rámci našeho pohledu si myslíme, že obě ta média hrají v české společnosti poměrně významnou roli.

To je také to, proč my mluvíme často o odolné společnosti jako velmi významném termínu a naše česká veřejná společnost je odolná nejen proto, že autoři Ústavy z konce roku 1992 napsali poměrně kvalitní text a že tu máme Senát a Nejvyšší správní soud a velmi sebevědomý Ústavní soud, ale také proto, že objem média veřejné služby z našeho úhlu pohledu plní tu společenskou roli velmi dobře, a proto my o nich také mluvíme jako o významných stabilizačních prvcích parlamentní demokracie, jak ji dneska známe.

Proto jsme také chtěli využít tu příležitost a co nejvíc obě ta média vzdálit od rozhodování aktuální vládní většiny. Říká se, že ve Sněmovně si kapři nikdy nevypustí rybník, ale my si ho vypouštíme už od minulého roku, nejdříve tím, že jsme se rozdělili o volbu mediálních rad se Senátem a nyní tou indexací, to znamená, že skutečně nastavujeme takovou stabilní letovou hladinu pro obě ta média, aby mohla dlouhodobě plánovat své výdaje, své investice, své programy a tak dále.

To bych řekl, že jsou asi hlavní postřehy. Ta debata, která se tady vede, zatím bych řekl docela korektním způsobem se samozřejmě vede o tom, jak jsou nastaveny jednotlivé parametry. Ono těch proměnných je tam skutečně hodně. Tady bych řekl, že se trošku držíme toho kulturního rámce nebo kontextu, ve kterém žijeme. Můžeme samozřejmě mluvit o tom, že ve Skandinávii je ta platba za média veřejné služby daní a že každý platí podle toho, kolik vydělává, čili člověk, který vydělává deset milionů dánských korun, tak platí více než člověk, který vydělává půl milionů dánských korun a že to je třeba systém spravedlivější, ale my tady máme systém, který vychází od začátku devadesátých let z toho německého, je to odvozeno od německého vzoru a ten zase vznikl po válce podle vzoru britského, a to především z důvodu, aby se nevrátil nacismus do Německa. To jenom vysvětluji takovou tu chronologii, jak k tomu došlo.

My bychom se měli srovnávat s tím středoevropským prostorem, s Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem, Polskem a tomhle kontextu se mi zdá za prvé, že naše média veřejné služby odvádějí velmi kvalitní práci. Za druhé bych možná řekl, že jsme ve srovnání s těmito státy na tom v tuhle chvíli prakticky nejlépe. Když tady někdo říká, že ta takzvaná redefinice přijímače, ale my vlastně mluvíme stále o tom samém, bude i po té úpravě platit každá domácnost, která je schopna přijímat rozhlasové či televizní vysílání bez ohledu na to, jestli má pět mobilů, tři notebooky, dva televizory nebo jenom jeden.

Tohle, co my teď měníme nebo snažíme se teď změnit touhle novelou, tak to v Rakousku, prosím, rozhodl Ústavní soud. Tam redefinici přijímače, to znamená to, že platí i domácnosti, které mohou sledovat televizi či rozhlas na notebooku nebo mobilním telefonu, rozhodl Ústavní soud. To je podle mě velmi zajímavý a velmi podstatný detail.

Můžeme samozřejmě potom zpochybňovat jednotlivé parametry, můžeme zpochybňovat, proč platí velké firmy a já na to říkám, no proto, že velké firmy mají společenskou odpovědnost a jestliže má ČEZ před zdaněním 30 miliard zisku z loňského roku, tak nevidím důvod, proč by nemohl přispět 250 tisíci korunami ročně na fungování médií veřejné služby, které tady nejen stabilizují společenský systém, ale samozřejmě i velmi intenzivně informují o ekonomických záležitostech této země, mnohem více než komerční televize, které informují skutečně jenom v některých případech. ***