Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(17.30 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
Úspory. Média veřejné služby už několik let žijí v režimu vlastně řekl bych permanentního ohrožení, což je podle mě ten správný termín, protože když se nastavily poplatky v roce 2005 až 2008, tak ta výše poplatků byla v té době, nechci říct přímo vysoká, ale byla jakoby velmi solidní pro obě média veřejné služby a umožnila jim v těch letech předcházejících těmto letům nastavit nějaký rozsah služeb, který byl významně rostoucí, to je jako bezpochyby, a který znamenal také rozvoj služeb v rozsahu, který nabízí opravdu média veřejné služby bych řekl i v celoevropském formátu vysoce konkurenceschopný. Ano, lze dělat úspory, které znamenají významné omezení služeb, která média veřejné služby poskytují. Takovouto cestou se lze vydat, ale já říkám, že ta cesta podle mě není správná. Není správná. Média veřejné služby, třeba Česká televize i v rámci celoevropského srovnání má třeba velmi vysoké procento, které tvoří ten takzvaný výrobní úkol na celkových nákladech médií veřejné služby, v tomto případě České televize, a úspory lze vždycky provést, ale znamená to, že bude méně původní tvorby, méně tvorby, která zajišťuje vysokou kvalitu, ale stojí samozřejmě velké peníze, a to si myslím, že není správná cesta. Takže takové ty standardní úspory bezpochyby obě média veřejné služby uskutečnila. V Českém rozhlase už proběhlo poměrně významné propouštění zaměstnanců. Česká televize, pan generální ředitel Souček o tom už hovoří, snižují se i provozní náklady. To ano, ale pokud bychom hovořili o relevantních úsporách, pak to jsou úspory, které znamenají významný zásah do služeb, které média veřejné služby poskytují. A jak říkám, to podle mého názoru není cesta správná.
Speciální téma, jestli bylo, jak se říká, dřív slepice nebo vejce, je to samotné memorandum. Memorandum o naplňování veřejné služby je jedním z výstupů té naší obsáhlé diskuse v rámci celého mediálního trhu. Já považuji za relevantní to, že je vznášen požadavek na to, aby obě média veřejné služby, Česká televize i Český rozhlas, řekla, jakým způsobem míní využít ty zvýšené příjmy, které, bude-li tento návrh zákona schválen, tak v následujících letech jim přijdou. Proto jsou ta memoranda pětiletá, proto ta memoranda má navrhovat generální ředitel toho média, protože ten je zodpovědný za to, jakým způsobem se naplňuje veřejná služba definovaná zákony, kodexy, proto má to memorandum schvalovat rada; Rada České televize a Rada Českého rozhlasu, která je vlastně kontrolním nástrojem veřejnosti, občanů, kteří platí poplatky vůči těm médiím veřejné služby, a v posledku jej stvrzuje generální ředitel a ministr kultury, tak je to navrženo, kdy toto stvrzení vlastně znamená ze strany ministra kultury konstatování, že je to memorandum v souladu s platnou legislativou, tedy naplňující dikci zákona o České televizi a Českém rozhlasu. Z toho důvodu to memorandum smysl dává.
Patrik Nacher tady opakovaně četl stanovisko Legislativní rady vlády. Já se k němu potom ještě dostanu. Toto je jediný bod, kde jsme se s Legislativní radou vlády neshodli a kdy já jsem vládě navrhl, aby schválila tedy návrh v našem znění, které toto memorandum obsahuje. Legislativní rada vlády si nepřála, aby tam to memorandum bylo. Neumíme ale v současné době zajistit jinou cestou to, aby existoval nějaký nový nástroj, kterým by veřejnost mohla kontrolovat to, jakým způsobem média veřejné služby naplňují svou veřejnou službu v kontextu zvýšených koncesionářských poplatků. V jednom tom argumentu se také objevilo to, že je třeba provést vlastně jakýsi ten test toho, zda odpovídá obsah médií veřejné služby nebo to, co vytvářejí, legislativě Evropské unie. Já jsem přesvědčený o tom, že ten náš návrh nijak nenarušuje to, co vyžaduje Evropská unie v legislativě pro média veřejné služby. A tak jsem si to opakovaně zdůraznil i s našimi experty. Tak to je takový obecnější úvod a prvních devět poznámek Patrika Nachera.
A teď přejdu k několika dalším bodům, v nichž se zobrazují odpovědi nejen na dotazy Patrika Nachera, ale i dalších kolegů, paní poslankyně Bereniky Peštové i paní předsedkyně Aleny Schillerové. Ten náš návrh je v mnoha ohledech bych řekl razantně měnící stávající situaci, redefinice přístroje. Zůstává ale stejný navazující na desetiletí trvající praxi, tedy poplatek, který platí domácnost. Poplatek, který platí domácnost. Je samozřejmě otázka nějaké debaty, kterou Patrik Nacher tady otevřel, zda je to spravedlivé, když je domácnost jednočlenná s jednou televizí a pak je domácnost, která má - já jsem dneska dával příspěvek na svůj profil na sociální síti, tak jsem tam modeloval situaci jednoho televizního přístroje, tří mobilů, jednoho tabletu, jednoho notebooku. Ten poplatek je stále stejný. Ale žádný ten princip vlastně nemůže pokrýt bych řekl nějakou očekávanou spravedlnost dokonale prostě proto, že pokud bychom nezavedli daň, to znamená, aby každý člověk platil nějakou malou částku na televize, tak to řešitelné není.
Princip platby domácnosti prostě vychází z doby, kdy bylo standardem, že prostě domácnost měla jednu televizi a jeden rozhlasový přijímač. My tou legislativní změnou se pokoušíme vyrovnat s tím, že dnes už není televizní přijímač jediným médiem nebo přístrojem, zařízením, skrze které se může televize přijímat, ale nechceme současně provést žádnou úplně revoluční změnu ve financování médií veřejné služby, a tedy jsme-li v režimu televizního a rozhlasového poplatku, pak ten princip platby na domácnost je spravedlivý a je podle mě spravedlivý i proto, že umožňuje proporcionalitu v placení koncesionářského poplatku, když rozšiřujeme definici toho přístroje o notebooky, mobily a tablety. To si myslím, že je velmi důležité.
Zajímavá věc, která je v té naší (RIA?), vychází z publikace Českého statistického úřadu, Audiovizuální a mediální sektor v Česku, která vyšla v lednu 2023 a která kvantifikuje některé zajímavé údaje o tom, jakým způsobem je konzumován audiovizuální obsah v Česku, a tím tedy reaguji na to, co zde řekl bych kriticky konstatovala paní předsedkyně klubu hnutí ANO Alena Schillerová, když říkala, že mladí lidé televizi nesledují a že my vlastně chceme zpoplatnit ty, kteří o televizi nemají zájem. Tato data ukazují, že ve věkové kategorii 25 až 34 let tak 88 procent, budeme říkat pracovně respondentů, sleduje videa ze stránek určených ke sdílení, což je typicky třeba YouTube nebo TikTok. Padesát sedm, zdůrazňuji toto číslo, víc než polovina těchto respondentů sleduje televizi na internetu, záměrně používám tento termín televize na internetu, a čtyřicet používá videa z placených katalogů pořadů neboli VOD platformy, které nabízejí tento obsah. Obecně se ukazuje, že ve výzkumu, který je starý dva nebo reálně tři roky, tak když se to zprůměruje na všechny věkové kategorie, tak už třetina, zdůrazňuji, nebo víc než třetina, 38 procent osob starších 16 let, využívá internet ke sledování televize. Využívá internet ke sledování televize. Myslí se tím teď obecně televize. Nemám na mysli, to není výzkum, který by rozlišoval, jestli je to komerční televize, nebo jestli to Česká televize. Je to ale výzkum, který explicitně potvrzuje přesun těch, kteří chtějí sledovat televizi, od klasických televizních přístrojů k internetu, a také tedy logicky přesun od klasické lineární televize, to znamená sledování toho, co je zrovna v programu, k tomu, kdy je možné televizní obsah využívat s nějakým zpožděním, nebo dokonce i v jiný čas, než je třeba ten den, kdy se vysílá.***
