Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(10.30 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
A teď já se ptám: ti lidé chodí do práce se dívat na televizi, sledovat veřejnoprávní televizi a ty věci, kterým 50 % lidí v této zemi už nevěří, tak ti chodí do práce se dívat na tyto zprávy? Je to nehorázný a drzý trest českým firmám za to, že zde platí daně, pojistné odvody, financují stát a vládu a zaměstnávají české občany, což pomáhá ještě alespoň jakžtakž udržovat sociální smír v zemi, který tato pětikoaliční vláda ničí. Je to jakási obdoba komunistické gottwaldovské milionářské daně naruby.
Dovolte mi, abych citoval: Průmyslové podniky obvykle nepoužívají televizi nebo rádio jako součást svého provozu, bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců jsou prioritou, říká Svaz výrobců vápna Lukáš Peřka. Často jde navíc o hlučná místa. Zaměstnanci v takovém pracovním prostředí opravdu nemají jako svou prioritu a hlavní náplň činností sledovat televizi ani poslouchat rádio.
Ředitel Elektrotechnické asociace Jan Prokš tento poplatek označil za nový druh firemní daně. Sledování televize je v průmyslu naprosto vyloučené, tam lidé pracují a nesledují televizní zprávy anebo AZ kvíz.
Podle viceprezidentky Svazu průmyslu a dopravy Mileny Jabůrkové je nesmyslné, aby firmy platily ohromné částky za služby, které prostě nevyužívají ani nemohou využívat, protože lidé chodí do práce pracovat. Požadujeme zachování výjimky pro televizní obrazovky, které jsou užívány výlučně ve výrobních procesech a výhradně pro účely zobrazování informací souvisejících s těmito procesy. Jinak si dokážu představit, že místo těch elektronických médií se vrátí nástěnky. Vy nám vlastně vracíte nástěnky do fabrik místo toho, abychom si to zobrazovali na elektronických médiích, protože to nikdo nebude chtít platit. Vy jste takoví novodobí nástěnkáři. A současné upuštění od nově navrženého schématu plateb podle počtu zaměstnanců, který není spravedlivě nastaven. Nejde tedy o žádný koncesionářský poplatek, jde o novou daň a o další porušení vládních slibů. Vy ty vládní sliby totiž porušujete každý den. Každý den zvedáte nějaké daně. Sám ministr kultury Martin Baxa ještě před nedávnem jasně sliboval, že k navýšení koncesionářských poplatků v tomto volebním období nedojde.
Dámy a pánové, o smyslu koncesionářských poplatků je nutné vést řádnou a zásadní debatu. Jakou službu za ně vlastně dostáváme a co je to vůbec médium veřejné služby? Co je onou veřejnou službou v tomto smyslu? Zprávy, předpověď počasí, balet, seriály, StarDance, Peče celá země a podobně? Naplňuje Česká televize a Český rozhlas opravdu zásady veřejné služby tak, aby to mělo podléhat povinné dani placené všemi občany včetně těch, kteří tuto takzvanou službu nikdy nevyužijí?
Vláda navrhuje zvýšení mediálních daní v době, kdy se v řadě zemí Evropy specifický poplatek za veřejnoprávní média spíše ruší. Pojďme se na to podívat, jak to vypadá v Evropě.
Posledním příkladem je Slovensko. A pozor, stalo se to nikoliv za Ficovy vlády, ale ještě před posledními slovenskými parlamentními volbami, kdy tam byla u moci současná opozice. Na Slovensku parlament poplatky dokonce zrušil a nahradil je podílem z daní. Podobné to je v řadě dalších evropských států, zatímco se především střední Evropa stává poslední baštou koncesionářských poplatků. Na Slovensku tehdy specifické poplatky nahradil každoroční státní příspěvek veřejnoprávním médiím v hodnotě 0,17 % HDP.
K podobným krokům došlo v posledních letech ve většině zemí západní a severní Evropy. Například ve Skandinávii došlo k překopání systému televizních poplatků v posledních deseti letech. První zemí, která povinné poplatky zrušila, bylo Finsko v roce 2013. Následovalo Švédsko 2019, Norsko v roce 2020 a Dánsko v roce 2002 (?). Tak proč by to dělaly, když je to tak skvělá věc, tak skvělá daň? Všechny tyto země se rozhodly veřejnoprávní média financovat z daní, kdy jde do fondu na veřejnoprávní média část daně z příjmů, maximálně však v přepočtu mezi 130 a 170 eury ročně na poplatníka.
Změnu v placení poplatků provedla v roce 2016 i Itálie. Vzhledem k množství nezaplacených poplatků začala vláda poplatky vybírat skrz přirážku k elektřině, kdy každá domácnost platí na účtech o 90 eur ročně navíc. Právě složitost a nákladnost vybírání těchto poplatků vedla ke změnám i v sousedním Polsku. I tam se nyní veřejnoprávní média financují přímou státní dotací, tak jak to navrhujeme my už dávno. Aspoň by si každou tu redakci někdo nemohl zprivatizovat. A je to rozhodně čistší a férovější způsob než ten náš stávající.
Hnutí SPD navrhuje již léta něco podobného. Já si pamatuju, pamatujete si?, kdy někdy okolo roku 2015 Český rozhlas, Česká televize si zvaly předsedu Tomia Okamuru a říkaly: jak jste to myslel? Co si to dovolujete, pane Okamuro? Navrhovat takovou hroznou věc, takovou hroznou věc, platit veřejnoprávní média ze státní...? No to by byla hrůza! A zvedaly se, ježily se jim vlasy tím, že by se to mohlo stát.
Ale já vám něco prozradím. Ono se to prostě jednou stane, protože to dělají všechny země. Protože to udělala třeba anglická BBC. Přišla BBC o nějakou nezávislost tím, že je placená ze státního rozpočtu Velké Británie? No vůbec ne. Prostě všichni přecházejí k něčemu, k něčemu lepšímu.
Přímé financování Českého rozhlasu a televize z příslušné kapitoly státního rozpočtu podléhá totiž kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Já si myslím, že to je ten problém, proč se jim ježí vlasy, s tím, že by měly být financovány ze státního rozpočtu. No představte si, že by je někdo kontroloval, že by kontroloval jejich hospodaření, no to je obrovský průšvih! A to oni nesmí připustit a nesmí to připustit ani pětikoalice. Takže to je to, co se tady vlastně děje. Koncesionářské poplatky před časem zrušilo i Maďarsko. Takže jsme v tomto ohledu středoevropskou anomálií. Ale víte, proč jsme tou anomálií? A to se tady snažím od začátku vysvětlit - protože to vyhovuje všem médiím, veřejnoprávním médiím, a vyhovuje to vládnoucí pětikoalici. Proto jsme anomálií.
No a zakončení mezinárodního okénka. Koncesionářské poplatky za veřejnoprávní média se platí pouze v devíti z 27 členských zemí Evropské unie. Pouze v devíti zemích z 27 se platí koncesionářské poplatky. Pro úplnost dodám, že je to Česká republika, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Německo, Polsko, Rakousko, Řecko a Slovinsko. V 18 zbývajících státech se neplatí. Takže jedna třetina vůči dvěma třetinám. Takže my jsme součástí té jedné třetiny a děláme to jaksi dobře, ale prostě to dobře neděláme, děláme to ve prospěch těch médií, aby nemohla být kontrolována, a ve prospěch pětikoalice, žádný jiný význam to nemá.
Údaje o lidech, které veřejnoprávní média v České republice neevidují jako plátce, si tyto instituce nyní berou od dodavatelů elektřiny. Podle zákona je totiž povinen platit v zásadě každý, kdo je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak.
I tady se v případě schválení vládní novely dočkáme změny. Nově by měli své klienty, tedy uživatele internetového připojení, hlásit také poskytovatelé připojení. Těch je v Česku zhruba čtyřikrát více než dodavatelů energií. To znamená, pěkně si to pojistili, aby jim nikdo neutekl a nasypal pěkně. ***
