Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(10.20 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Takže shrňme si to: Poslanecká sněmovna 108 hlasů, Senát nekonečně hlasů, prezident, který podporuje vládnoucí koalici, Ústavní soud, který v minulosti změnil volební systém. Co tato vláda ještě potřebuje, aby nepadla? Potřebuje zahraniční voliče, na které bude působit v korespondenčním hlasování, kteří jí pomohou obhájit posty, které mají, a média! Tak po jakých médiích by měla jít? Samozřejmě jsou to veřejnoprávní média, ať už Česká televize, nebo Český rozhlas.
Řekněme si, co se vlastně v České republice v poslední době děje. Vláda a vládní parlamentní většina nedávno totálně překopali proces a pravidla voleb do kontrolních rad těchto veřejnoprávních médií. Mimochodem zavedení korespondenční volby ze zahraničí a politické ovládnutí a finanční posílení České televize a Českého rozhlasu má společného jmenovatele - vládní snahu o ovlivnění a kontrolu procesu voleb a volební mediální kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny v příštím roce. Dochází nám to všem? Dochází to lidem, jak se tady opevňuje vládnoucí pětikoalice nejenom společensky, ale mediálně, politicky, aby prostě mohli zůstat v funkcích, ve kterých jsou? Já to vůbec nechápu. Jako zvyšují daně, berou lidem peníze z peněženek a prostě pořád se nic neděje. Kauzy Dozimetr, korupce na krajích. Nic se neděje, všecko je v pořádku.
K čemu tedy již došlo v tomto směru? Řekněme si, jak pokračuje to opevňování vládnoucí pětikoalice v jejich pozicích a tady vlastně v té mediální sféře. K čemu došlo? K navýšení počtu členů Rady České televize z předchozích 15 na současných 18, kdy třetinu z nich již bude nyní naprosto nesystémově volit pětikoaliční Senát s minimální legitimitou i důvěrou veřejnosti. Ano, potřebovali ovládnout Radu České televize. Spočítali si, že stačí, když zvýší počet členů na 18 a ty si zvolí jejich Senátem, zvolí si tedy další tři lidi a už budou mít většinu v Radě České televize. Jde o ovládnutí rad veřejnoprávních médií vládě loajálními nebo vládou spojenými lidmi, tedy o politické ovládnutí Českého rozhlasu a České televize.
Vláda si prosadila i změnu pravidel volby generálního ředitele České televize, aby se náhodou nemohlo stát, že bude zvolen někdo, kdo nebude loajální, jak já tomu říkám, kdo nebude jejich, kdo bude třeba zastávat objektivní zájmy společnosti. Zatímco předchozí znění zákona počítalo s tím, že generální ředitel České televize musí být zvolen 10 hlasy z 15, pozor, nová vládní verze toto změnila na prostou většinu hlasů, tedy 10 z celkových 18. Jasně. Posílili radu svými lidmi a pak na zvolení stačí jenom tolik, kolik si spočítali, že je nutné, aby byl zvolen. Podobně je tomu tak i v případě Českého rozhlasu, kde se snížil celkový počet hlasů potřebných ke zvolení i k odvolání jejich generálního ředitele, aby oba tyto procesy byly jednodušší v situaci, kdy v obou radách jsou ještě nějací lidé zvolení v předchozím parlamentním období, kdy poměry a složení vládní koalice opozice byly odlišné od současného stavu.
Vládní koalici nejde o žádnou proklamovanou nezávislost České televize nebo Českého rozhlasu, o jejich transparentnost či o jejich finanční stabilitu, jak o tom často vládní představitelé hovoří, občas naprosto falešně, ale jen a jen o sebe, jen a jen o sebe, o vlastní politický prospěch a o to, aby ovládali veřejnoprávní média další dlouhá léta a aby to byli pouze vládě poplatní a zavázaní televizní a rozhlasoví radní, kteří budou rozhodovat o tom, kdo bude stát v čele našich největších médií. Vláda si tímto postupem chce rovněž pojistit své privilegované a chráněné postavení ve zpravodajství a publicistice veřejnoprávních médií. A dělá tak tedy přesně to, z čeho neprávem léta obviňovala jiné své politické oponenty.
Naprosto typickým příznakem vládní snahy ovládnout mediální, televizní a rozhlasové rady byla volba jejich členů zde ve Sněmovně, která zcela v rozporu se zásadami personálního hlasování probíhala aklamací veřejně a pod dohledem. Jak já jsem tenkrát u tohohle pultíku říkal, tak nějak soudružsky - ukaž, soudruhu, jak hlasuješ. Připomeňme si, že na vládní návrh nyní mohou mediální radní navrhovat jenom ty organizace, které existují déle než 10 let, to tedy znamená ty správné, prověřené, takzvané neziskové organizace z prostředí liberální až progresivní demokracie.
A teď už pojďme k aktuální snaze vlády zvýšit televizní a rozhlasové poplatky, tedy de facto mediální daně pro nás všechny, a ke snaze o zásadní rozšíření okruhu jejich povinných plátců a poplatníků. Jde v podstatě o další projev daňové revoluce vlády. Je to pokračování zvyšování daní od vládních stran, které v předvolební kampani měly jedno hlavní heslo. Pamatujete si to? Nebudeme zvyšovat daně! Zvyšují daně úplně všude. I tam, kde se to nejmenuje daně, ale prostě jakékoliv věci, které mohou vytáhnout lidem z kapes. Tak to dělají.
Tato vládní novela chce také sebrat mnohem více peněz českým firmám, což je zajímavý postup u vlády, která si deklaruje jako jeden z hlavních cílů podporu podnikání. To je úplně neuvěřitelné. Pro výpalné za Českou televizi a Český rozhlas už zde nebude podstatný počet přijímačů, ale počet zaměstnanců. Česká televize by měla díky novele získat až o 865 milionů korun ročně navíc, Český rozhlas o 331 milionů korun navíc. Televize přitom letos hospodaří s téměř 8 miliardami korun a rozhlas více než 2 miliardami korun. Já nevím, jestli to vůbec lidé vědí, že televize potřebuje každý rok a vybírá od lidí 8 miliard korun. Nově mají tyto daně hradit i domácnosti, které sice nevlastní televizi ani rádio, ale používají chytrý telefon, tablet, počítač, anebo mají internetové připojení.
Já bych se vás chtěl zeptat, vážená pětikoalice, jestli také naši občané v zahraničí, kteří používají tablet, chytrý telefon, internet, mají doma televizi, kteří budou volit korespondenčním hlasováním, jestli také budou v tom zahraničí platit zvýšené televizní poplatky? Já si myslím, že by měli! Protože jak jinak by se dozvěděli o tom, jak to funguje v České republice, co je tady nového? Podle čeho by se vůbec měli zajímat o to, jak volit? Já si myslím, že by měli.
Vy vlastně nám připravujete v současné době takovou novodobou daň z hlavy! To bylo ve středověku, kdy se takové daně platily. Rozšíření povinnosti hradit tyto poplatky plošně zasáhne prakticky všechny domácnosti v České republice. Větší firmy se musejí připravit na opravdu skokové zvýšení nákladů. Například firmy o 250 zaměstnancích by nově měly na těchto poplatcích hradit až sedmkrát více než doposud. Roční poplatek za televizi a rozhlas by u nich vyšplhal na 172 200 korun, u podniků s více než 500 zaměstnanci je to pak až stokrát více, tedy celkově čtvrt milionu korun. ***
