Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(12.20 hodin)
(pokračuje Hubert Lang)
A najednou je tady otočka. Jestli ta otočka je spojená s tím, jak postupně pětikoalici klesají preference a vy ve své podstatě tímto způsobem - také to tady zaznělo - se snažíte jaksi zkorumpovat to médium veřejné služby ve svůj prospěch - já nevím, co se stalo. Já mám z toho trošičku obavy, jak říkám, oba jsme politici Plzeňského kraje, blíží se nám krajské volby, blíží se nám za rok velké volby. Budete tam zase něco slibovat voličům, třeba v našem Plzeňském kraji, co potom nedodržíte? Jak můžete být věrohodný? Politik by měl být věrohodný. To, co někde říká, notabene když je to ministr, a řekne to prostě na kameru na jasný dotaz redaktora a potom provede takovouto otočku, tak prostě já nevím, co si o tom má myslet, co si o tom má myslet občan. Proto bych chtěl říct, že pakliže budete něco říkat ve volebních programech ODS v Plzeňském kraji, tak já opravdu nevím, kdybych byl občan a potenciální váš holič, jestli vám můžu věřit, že to, co na tom billboardu napíšete, potom budete opravdu realizovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní faktická poznámka pana poslance Ondřeje Babky, připraví se paní poslankyně Renata Oulehlová. Prosím.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. No, já musím opět reagovat na kolegu Lacinu a na zdůvodnění toho, proč chtějí zdanit ty velké firmy, které s poslechem, podíváním se na média veřejné služby, nemají nic společného. Vy tady prostě stále argumentujete - a já jsem na to upozorňoval, že v té důvodové zprávě ani ve zprávě zpravodaje (?) o tom není vůbec nic a jediným argumentem, který vy opakujete už poněkolikáté, je společenská odpovědnost firem. A argumentujete tady ČEZem a Komerční bankou, že ty mají ty obrovské zisky, tak přece pro ně není problém odvádět, já nevím, cca 200 tisíc korun České televizi. Vždyť to přece není možné pouze na tomto tvrzení vystavět celý argumentář toho, že několik tisíc firem v České republice nově začne platit daň a peníze budou odvádět do rozpočtu veřejnoprávních médií. Vždyť vám přišly dopisy od sdružení Svazu průmyslu a dopravy a dalších, vám přišly ty dopisy od těch firem, které se prostě od tohoto distancují. Tak jděte jiným způsobem, pane kolego Lacino, vaším prostřednictvím, a vyjmenujte tam ty firmy, které mají ty obří, ty nekřesťanské zisky podle vás, a ty to nechte platit. Buďte teda v tomhletom féroví a upřímní a řekněte, ukažte na ty špatné firmy, které mají ty zisky, a zdaňte je. Ale postupujte trošku logicky, anebo to aspoň podložte nějakými daty.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Další faktická poznámka pan poslanec Tomáš Helebrant. Prosím.
Poslanec Tomáš Helebrant: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěl jenom velmi krátce reagovat tady na kolegu. Já si myslím, že v případě těch firem je to vlastně duplicitní platba, protože platí každá domácnost a každý zaměstnanec firem je vlastně člen nějaké domácnosti, takže z tohoto důvodu já jsem přesvědčený, že se jedná o duplicitní platbu a neměly by ji ty firmy platit.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní tedy přednostní práva. Jako první vystoupí pan ministr Šalomoun, potom pan předseda Babiš. Prosím.
Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem tady slíbil, že se pokusím vysvětlit takovou tu dichotomii mezi daní a poplatkem. Obecně platí, že poplatek má mít nějaké protiplnění, daň je v podstatě povinná platba, která protiplnění úplně nemá. Problém je, že náš právní řád tady tohleto rozlišení úplně nedodržuje, nedodržuje ho v x případech, no, a tady je to podobné. Protože tuhletu úpravu, kterou tady máme, na kterou navazujeme, tak ta je tady třicet let. A problém toho designu a tady té dichotomie spočívá v tom, že asi je logické, aby ty poplatky hradili ti, kteří nějak jako čerpají tu službu, protože z těch poplatků se zase ta služba vyrábí. No, ale tohle v praktické rovině zajistit regulatorně je velice obtížné, téměř nemožné. Zákonodárce před třiceti lety, když to nějakým způsobem designoval, tak to udělal tak, že si pomohl určitou konstrukcí a řekl - no, tak ti, co se na to vyloženě dívají, tak to asi nedokážeme, tak udělejme to, že to budou platit domácnosti, které mají přístroj - alespoň jeden a platí se za ten jeden, i když jich mají víc - které mají přístroj, který to vysílání nějak dokáže přijímat. No, ale touhletou pomocnou konstrukcí jsme vyšli z té poplatkové logiky a ta konstrukce je v zásadě daňová a je to svým způsobem podle té daňové teorie jako daň z majetku.
No, a co se stalo teď? Dneska máme konstrukci, že platí rodina, která má přístroj, který umí přijímat jednak terestrické vysílání, jednak vysílání po kabelu a jednak vysílání satelitní. No a po těch třiceti letech asi ten stav techniky a samozřejmě i stav společnosti se poněkud proměnil a asi je logické do toho zařadit ten internet. Teď nejsem v detailech, jak moc se rozšíří ta poplatková povinnost, pro mě se nic nezmění, já si akorát změním ty platební příkazy a to bude všechno. A z hlediska těch rodin se v zásadě nic extra nemění v rámci těch úvah.
Něco jiného je u těch firem. Tam se totiž stala jiná věc. Ta současná konstrukce je taková, že podnikatel nebo firmy platí za každý přístroj. No, a v devadesátých letech to bylo v zásadě v pohodě. To se tak týkalo toho, že máte auto (?) v autě, ale vlastně nikdo nějakou sólo televizi ještě extra ve firmě asi neměl. Nebo možná měl. Ale jak ta technika začala být čím dál tím lepší a už se nepoužívaly takové ty šílené monitory k počítačům, už se začaly používat trošku lepší hračky, abych takhle řekl, i ty monitory k počítačům už měly normální TV tonery, mobily začínaly mít FM tonery a všechny tyhlety věci by měly být zpoplatněny. Takže ta současná regulace je vůči firmám a vůči těm malým podnikatelům nebo vlastně asi jakýmkoliv podnikatelům poměrně hodně přísná. Pokud do toho promítneme tu samou úvahu a ještě rozšíříme to, že by se to týkalo i přístrojů na příjem internetu, tak tahle přísnost už by byla fakt jako krutopřísná.
A tak vlastně ministerstvo přišlo s nějakým pragmatickým řešením a to řešení je samozřejmě paušalizované a má své nedostatky. A přišlo se teda s konstrukcí, že - dobře, nebudeme to vázat na vlastnictví toho přístroje jako dosud, ale budeme to vázat asi na počet zaměstnanců, u těch malých to asi nechme být a začněme pragmaticky asi s nějakými 25 zaměstnanci, že by se platilo za pět přístrojů. Té logice asi dokážu rozumět, asi mám nějakého ředitele, který bude mít nějaký počítač, nějaký telefon, nějakou sekretářku, budu mít nějakého účetního, budu mít tam pár aut, kde prostě ta rádia mít budu taky. Takže tohleto je to pragmatické řešení a nemyslím si, že by bylo nějak jako extra přísné. Pokud je platí zaměstnavatel od 25 zaměstnanců výš a v té první sazbě platí za nějakých pět přístrojů, no, tak kolik to měsíčně je? Jestli náklady na jednoho zaměstnance, teď si pomůžu nějakým fakt jako jednoduchým výpočtem, náklady na zaměstnance včetně odvodů, dejme tomu 50 tisíc, pokud jich mám alespoň 25, tak to jsme 1 250 tisíc a pokud jsem schopen hradit tohle všechno, tak zaplatit ještě tisícovku navíc v rámci těchhletěch poplatků mně nepřipadá nic extra. To, že se to jako nějakým asociacím podnikatelským nelíbí, pak tomu úplně nerozumím, protože asi do toho neprojektují zájmy těch svých jako nejmenších členů, protože těm se výrazně uleví. A pokud by zůstala ta stávající logika, tak by to pro ně opravdu značně přísné bylo.
A ještě na doplnění. Legislativní radě vlády se na tom nelíbila... Spíš upozorňuje na jednu věc, na to, že ta terminologie není úplně správná, ale tu tady máme třicet let, tohleto prokletí, akorát na to navazujeme. ***
