Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.20 hodin)
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Já jsem bedlivě poslouchal a stoupaly mi hrůzou vlasy a moc jich ještě mám, na hlavě. Dva roky trvalo, napřed jo, pak ne, sám ministr jednou pro to hlasoval, pak zas ne, pak se to upravovalo. A teď přichází, a teď nevím, pan je tady asi nový, pan poslanec Dlouhý, on to neví, že se na tom tak dlouho makalo. A vy teď přicházíte s tím, asi to nemáte z hlavy jen tak, to vám asi někdo musel říct, ať se to změní, a teď prosím, mohl byste to ještě vysvětlit? To bude jakože retroaktivně, nebo to bude jenom od tohoto okamžiku?
Uvědomujete si, že se jedná o záchranáře horské, ale i zdravotnické? Že pár těchto lidí za rok odejde do toho důchodu a jsou někdy využívání, protože prostě není jich dost, aby vypomohli. Mohl byste, prosím ještě jednou trošku, já nevím, asi to objasnit, protože myslím si, že teď hodně všichni zavětřili, horští i zdravotničtí. já nejsem žádný pánbůh vlastně pán, pardon, Pán Bůh není určitě Brázdil. Na to se zeptám až zítra.
Ale toto je, to je na překřižování se.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Martin Dlouhý v rozpravě. Pardon, omlouvám se. Dále je na řadě pan poslanec Samaš, poté paní poslankyně Lenka Dražilová. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Samaš: Děkuju za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, nečekal jsem, že moje první vystoupení bude taková hitparáda, protože první den jednání této novely mě pan kolega, vaším prostřednictvím, nepustil vůbec ke slovu.
Dneska jsem si musel střihnout na otočku jednu důležitou cestu na Moravu. Ale jsem tady, tady mě máte. Takže jenom krátce.
Sešli jsme se teda tady, abychom ve druhém čtení projednali vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 155 z roku 1999 Sbírky, o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Asi bych to nenazval jako důchodová novela nebo novela důchodového zákona, protože to asi není. Jak jsem již říkal, dneska jsem nemohl sledovat průběh Sněmovny, ten první den jednání toho tady zaznělo strašně moc. Věřím tomu, že tady ta novela se probírala zprava doleva, ze shora dolů, prostě ze všech možných stran. Určitě tady zazněla spousta sofistikovaných studií, analýz a tak dále a tak dále. Já nechci mluvit dlouho, blíží se čas konce, ale chtěl bych se podívat na tuto novelu z pohledu důchodce, kterým asi budu brzy. Sice se snaží tady ta vláda, abych si to ještě v práci užil co nejdéle. A v tom jejím životě na jeden segment, a to je růst ceny potravin, ale samozřejmě nejenom potravin, ale všech dalších potřebných komodit, které vedou ke kvalitnímu životu. Ale já se vrátím k těm potravinám. Jistě víte, že kvalita člověka jako každého živočicha závisí na kvalitní životosprávě. A nás sice v produktivním věku se to moc netýká, protože ještě produkujeme dostatek všelijakých látek, které dokážeme produkovat, ale tím jak člověk stárne, to mi potvrdí určitě kolegové lékaři, tak se mění právě i kvalita některých orgánů a tyto se opotřebovávají.
Já se svojí manželkou jsme v pozdějším věku vlastně přišli na to, že si toho musíme vážit, a začali jsme teda, neříkám, že kvalitněji, ale prostě začali jsme se zajímat o to, co jíme, jak dlouho spíme, kolik máme pohybu a tak dále, a tak dále. Určitě všichni víte, že pokud chcete kvalitní jídlo, kvalitní doplňky stravy, nějaký ten pohyb, ať už někde na sluníčku u moře nebo prostě na zahrádce, tak ono to stojí nějaké peníze. A teď si představte, že z pozice dobře placeného poslance nebo prostě z pozice nějaké té střední pracující třídy, kde pobíráte nějaký zajímavý plat nebo mzdu nebo odměnu, nebo jak by se to dalo nazvat, se jednoho rána probudíte a zjistíte, že vlastně 50 až 60 % vašeho příjmu už vám nepřijde. Že prostě najednou jste závislý na důchodu. A teď prostě ten důchod je různý, samozřejmě někdo má vyšší základ, ze kterého se to počítá, někdo má menší základ, průměrná mzda je kolem 20 000, čistá teda. A z toho se vám pak odečte nějaký důchod, když jste dva, tak se to dá ještě zvládnout. Když je někdo sám, tak už je to pak honička.
Takže kde ten důchodce nebo ti důchodci, když je to rodina, začnou šetřit? No, to vidíme všichni, když se půjdeme podívat k nějakému supermarketu. Prostě jsou tam ti dědečkové a babičky s těmi slevovými letáky a
prostě koukají, co kde je levného, a to si koupí, protože aby mohli třeba přispět svým vnoučatům nebo pejskovi nebo koupit si nějakou kytku, tak prostě šetří na tom jídle. Takže mají takové ty gothaje prostě, nebo takové ty kvalitní potraviny, které bych si já třeba už dneska nekoupil, radši toho sním míň, ale kvalitně. Ale oni prostě bohužel takhle jedou, protože jim nic jiného nezbývá.
A to už nemluvím o vitaminech, protože když se podíváte, kolik stojí rajčata dneska, papriky, mimochodem, které se k nám vozí přes půlku světa, tak to je úplná katastrofa. Když někdo nemá to štěstí, jako máme třeba my, že manželka se prostě na sklonku života snaží se stát kolchoznicí, tak ta rajčátka si musí koupit, papriky taky. My jich sice máme docela dost, ale ti důchodci prostě, když nemají zahrádku, tak nic jiného jim nezbývá.
A přitom ti lidé tady celý život, 30, 40 let pracovali, tvrdě pracovali, někteří jezdili s mixama, stavěli ty přehrady, dálnice, po kterých jezdíme a budou po nich jezdit ještě naše děti a možná vnoučata. Ty elektrárny, které prostě dneska dělají tu produktivitu, kterou můžeme využívat a budeme jí využívat. A tihle všichni lidi najednou jsou závislí na pomoci toho státu, protože ten důchod je vlastně odměna za celou tu dobu, kterou oni tady odpracovali.
A protože naše drahá vláda, a to prostě říkám jako drahá přímo v přeneseném slova smyslu, se jim to snaží nějakým způsobem zpříjemnit i touto novelou, tak naše hnutí ANO se na to nemůže dívat. Nabídlo už v minulosti pomoc při tom, aby se tady ten zákon dostal do nějaké fazóny, která pak bude spravedlivá k těm důchodcům, tak abychom aspoň trošku tomu napomohli, tak se budeme snažit pozměňovacími návrhy, které jsme připravili a budeme je předkládat, tak se budeme snažit to trošku vylepšit. ***
