Neautorizováno!
(17.50 hodin)
(pokračuje Karel Rais)
Ale šel bych tedy k tomu vlastnímu návrhu státního rozpočtu.
Zrovna přichází pan ministr, takže mi to vyšlo, tak to jsem samozřejmě rád. (Poznámka někoho mimo mikrofon.) Jo, takže já ho nechám vydechnout.
Do oblasti školství, tady pan ministerský předseda inzeroval, že jde 291 miliard korun a že je to o 50 miliard korun víc než v roce 2021 za předcházející vlády. "Současně jsme meziročně navýšili rozpočet pro vysoké školy." Vypadalo to krásně, asi před hodinou to tady v podstatě takhle říkal, ovšem už nemluvil o druhé věci, o které mluvil pan kolega Havlíček - což si myslím, že je samozřejmě pravda - a to je inflace. Toto navýšení o 50 miliard je ale velmi znehodnoceno inflací, která jenom v roce 2022 byla přes 15 procent, v roce 2023 byla 10,7 procenta a tak bych mohl popisovat jednotlivé roky, čili za uvedené dva roky došlo vlivem inflace k znehodnocení finančních prostředků o více než 25 procent a z toho pohledu částka z roku 2021, to je těch 251 miliard, která by akceptovala jenom inflaci 25 procent - a ona byla v reálu větší - znamená navýšení rozpočtu o cirka 62 miliard korun oproti roku 2021, čili mám takový dílčí závěr, že navýšení rozpočtu o 50 miliard není kryté, nekrylo ani inflační nárůst za léta 2021 až doposud, čili situace rezortu je v podstatě nepříjemná.
Další problém - a tady bych docela čekal reakci pana ministra - vidím v nevyřešení prostředků Ministerstva školství na platy nepedagogických pracovníků, zda dojde k přesunu výdajů na platy nepedagogů na zřizovatele. Vláda počítá s tím, že na nepedagogy - to znamená školníky, kuchařky a tady na tento aparát ve školách - že to budou platit od nového roku zřizovatelé, ale podle mě tohleto rozhodnutí není ještě schváleno v zákonech, čili rozdáváme karty a nemáme to legislativně kryté.
Když půjdu směrem k vysokým školám, tak požadavek České konference rektorů na stávající vládní koalici je několik let stále stejný a jednoznačný a teď budu citovat, co říkají: "6 plus 6 plus 6 miliard v následujících třech letech je jednoznačné nepodkročitelné minimum." Pokud se toto nestane, přestanou vysoké školy postupně plnit své služby v dostatečné kvalitě. Nervozita je tu proto, že opravdu z univerzit odchází zaměstnanci, a to ne ti nejméně výkonní, ale ti, které právě potřebujeme. Mladí akademici a vědci utíkají do zahraničí a celá řada odchází na střední školy, kde jsou platy vyšší a jistější. Pokud fungujeme na vysokých školách, tak to můžeme jenom potvrdit.
Tak jaká je realita? Vloni jsme jako poslanci ANO vložili pozměňovací návrh na navýšení 6 miliard vysokým školám do systému, který samozřejmě byl zamítnut. Domnívám se, a nejenom já, že české školství potřebujeme zreformovat, je to taky i otázka financí a teď se mi dostala do rukou studie neziskové organizace PAQ Research, která přichází s návrhy, kde by se peníze daly ušetřit, a to přímo jak v rezortu, tak i mimo něj. V navrhovaném rozpočtu Ministerstva školství pro příští rok chybí podle této neziskovky 53 miliard korun. Vláda Petra Fialy - tak jak je to obvyklé - například navýšením platů pedagogickým pracovníkům nenaplňuje závazky, které stanovila ve svém programovém prohlášení. V něm se vláda zavázala, že Česko bude do vzdělávání investovat minimálně takový podíl HDP, kolik je průměr OECD, a k tomu schází 92 miliard. Když se podívám taky na závazky, které už tady mockrát byly řečeny, jeden z nich je tedy samozřejmě placení učitelům 130 procent průměrné mzdy v ekonomice, tak je taky otázka, kdy dojde tady k tomuto, protože reálně se odměňování pedagogů nad tuto hranici nikdy nedostalo, od roku 2021 se vůči ní dokonce snižuje. To jsou citace, které jsem tady několikrát říkal, pan kolega Münich a další to uvádějí coby nezávislí experti. V roce 2021 platy dosáhly úrovně 125 procent - to bylo v podstatě ještě, když jsme končili - v roce 2024 to dělá jenom 110 až 115 procent průměrné mzdy. Jak jsem říkal, na obdobné problémy upozorňovali již v minulých letech renomovaní experti a několikrát jsme se o tom bavili v rámci interpelací s panem ministrem a v podstatě teď je otázka, jak tenhleten problém bude řešen letos. Oproti roku 2020, kdy Česko dávalo na vzdělávání 4,1 procenta HDP - to je období vlády ANO - chybí dneska desítky miliard korun, přesně 53 miliard. Nejvíc podfinancované je předškolní vzdělávání a vysoké školy. Ačkoliv patří investice do předškolního vzdělávání mezi nejefektivnější, tak do něj investujeme průměrně o třetinu méně, než je průměr OECD, a do vysokého školství Česko investuje také méně o třetinu.
Na závěr svého vystoupení bych chtěl zdůraznit skutečnost, že považuji za alarmující, že dochází k destrukci stávající politické kultury ve prospěch okamžitých zájmů koalice, která nám například předkládá podklady pro státní rozpočet večer před vlastním projednáváním rozpočtu.
Dále mi vadí, že vláda rozhoduje o platech nepedagogických pracovníků způsobem, který nebyl ani se stakeholdery projednán, ani schválen zde ve Sněmovně. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci. A než dám slovo paní poslankyni Ivaně Mádlové, která se hlásí s faktickou, a poté panu ministrovi, který se hlásí s přednostním právem, tak ještě načtu omluvenku paní předsedkyně Aleny Schillerové, která se omlouvá od 18 do 19 hodin z pracovních důvodů.
Nyní poprosím paní poslankyni s její faktickou poznámkou. Prosím.
Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuju za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych chtěla doplnit svého kolegu, pana profesora Raise.
Pane ministře, chtěla bych se zeptat podrobněji na zdravotnické školství, protože víte, že to je otázka, která je předmětem velkého zájmu, a v podstatě se řeší, že je potřeba navýšit kapacity u nelékařských zdravotnických pracovníků. Zaznamenali jsme, že samozřejmě v rozpočtu počítáte s navýšením financí na otevření různých oborů, ale mě konkrétně zajímají nelékařští zdravotničtí pracovníci, protože je známo, že do 15 let odejde až 30 000 úvazků sester, což bude velký problém pro české zdravotnictví, a chtěla jsem vás požádat, jestli byste mohl konkrétně říci, jak to vypadá s navýšením kapacity pro tyto nelékařské zdravotnické pracovníky, konkrétně například všeobecné sestry nebo zdravotnické záchranáře, to znamená, s jak velkou částkou se počítá, respektive kolik kapacity to má pokrýt, protože se mluvilo zhruba o 20 až 40 procentech v závislosti na možnostech vysoké školy, a potom jestli počítáte s tím, že to bude účelově vázané, a jestli tam budete alokovat finance aspoň na jeden studijní cyklus, to znamená minimálně na tři až čtyři roky, to znamená, že to není jenom pro příští rok, ale počítáte s tím výhledově, že to tam bude skutečně dáno ještě na další tři až případně čtyři roky. Samozřejmě, pokud by se vám to podařilo na delší dobu, jako to bylo u lékařských fakult, kdy to bylo, já nevím, asi na sedm nebo dvanáct let, teď přesně nevím, ale bylo to v dlouhodobém horizontu, tak samozřejmě by to bylo velmi žádoucí. Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji za dodržení času a nyní tedy s přednostním právem vystoupí pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych vývoj rozpočtu v oblasti školství zasadil do trochu širšího kontextu vývoje výdajů na školství v naší zemi. Když se podíváme na porovnání jednotlivých rozpočtových kapitol ve státním rozpočtu od roku 2016 do současnosti, zjistíme, že rozpočet Ministerstva školství rostl vůbec nejvíce ze všech kapitol, vlastně se nominálně zdvojnásobil v tom časovém okně osmiletém nebo devítiletém. Naproti tomu třeba rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí, kde se velká debata vede o mandatorních výdajích, vzrostl jenom o 80 procent. Srovnatelný nárůst výdajů je pouze v oblasti zdravotnictví, kde je to ovšem placeno ze zdravotního pojištění. To znamená, školství roste vůbec nejdynamičtěji ze všech rezortů v celém časovém okně a samozřejmě je to také doprovázeno obrovskou expanzí sektoru. ***
