Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.40 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Nyní po těch poděkováních a ocenění toho velkého záměru k aspektům, které vnímáme jako problematické a považujeme za nutné se o nich dál bavit. Říkali jsme to dlouhodobě, připomínkovali jsme to, není to tedy nic překvapivého například pro odborné týmy, které to připravovaly. Protože je to tak odborná a provázaná, složitá záležitost, že samozřejmě i u této změny je ďábel skrytý v detailu. My jsme identifikovali rizika jako první u toho, jak jsou definovány zranitelné osoby ve, řeknu odborný termín, vícečetných domácnostech, čili tam, kde mají lidé tři a více dětí. Je nyní nejpravděpodobnější, že dojde k poměrně velkému poklesu výše dávky a že státní podpora, na kterou tyto rodiny dosáhnou nyní, se dramaticky sníží.
Ten příklad. Pětičlenná domácnost, čili dva dospělí a tři děti, v okamžiku, kdy je tam nastaven pracovní bonus tak, jak je - v těch ostatních případech si myslíme, že to bude fungovat dobře - tak u těch tří dětí a i ženy na rodičovském příspěvku to bude znamenat, že při nějakém čistém příjmu 45 000, 15 000 rodičovského příspěvku a 30 000 platu či mzdy, při bydlení v Praze a Brně, čili velkých městech, při nákladech na bydlení na úrovni normativu, dneska ta rodina má nárok na podporu kolem 12 000 korun. Po změně by to bylo kolem 7 500 korun.
Přitom tato domácnost s malými dětmi si myslíme, že je stále dost zranitelná. Těchto domácností s pěti plus členy je celkově zhruba 25 000. Co je ještě důležitější u toho údaje, že nevíme, kolik z nich je těch, kde ta jediná pracovně aktivní osoba je nízkopříjmová. Náklad na změnu u těchto vícečetných domácností s malými dětmi, když bychom zohlednili zranitelnost do určitého věku nejmenšího dítěte, by tedy nemusel být vyšší než například několik stovek milionů a ta celková změna by byla vstřícnější vůči rodinám s dětmi. To dávám jako příklad k tématu, o kterém se musíme bavit. Dávám to jako příklad největšího dopadu, který jsme jednorázově identifikovali, který se stane po zavedení té změny, pokud to projde čistě ve vládním návrhu.
Druhou věc zmínila paní zpravodajka ve zpravodajské zprávě, že se mezi připomínkami opakovaly námitky vůči tomu, jak je definovaná sankce za zanedbávání školní docházky. Ono totiž už dneska máme řadu různých přestupků a řadu různých možností, jak trestat rodiny, kde děti nechodí řádně do školy. Při vědomí toho, že se to roky snažíme jako společnost řešit, máme řadu těch přestupků a nefunguje to a ty sankce nejsou úplně účinné, je překvapivé přidávat další, a to ještě bez využití možnosti, aby alespoň ta složka na dítě, ta část, kterou by mohlo využít, respektive jeho zákonní zástupci, na zaplacení družiny, školních pomůcek, případně kroužků, aby šla například přímo škole.
To bylo něco, co jsme v těch debatách zvedali, protože se domníváme, že podpora dětí - a to dětí i z těch různě ohrožených rodin - se dlouhodobě vyplatí. I když by takové řešení samozřejmě nebylo úplně přímočaré, tak by právě ve vztahu k budoucnosti a k rozvíjení potenciálu těch dětí mohlo být správné a prospěšné. To je otazník nad tím, jak je navržené sankcionování namísto alespoň nějakého motivování u školní docházky.
Potom je otázkou, jak rychle mají nastupovat zase určité druhy snížení. Zopakuji, že je to veliká změna a je jisté, že ne všechno půjde doladit rovnou v tom návrhu, a je jisté, že se některé třeba problematičtější aspekty budou ukazovat v čase. To prostě u tak u takhle velké změny je. Nicméně to, jakým způsobem je nastavený přechod z definované pracovní aktivity k tomu, když ten člověk je pracovně neaktivní, nám přijde příliš příkré, příliš rychlé, jak je to nastavené, a to z toho důvodu, že tam chybí možnost alespoň přechodného období. Jde o § 38 a zase věřím, že se o tom § 38 písm. c) budeme konkrétně bavit.
Nyní už se blížím k závěru nejproblematičtějších oblastí, které se opakovaly v připomínkách jak našich, tak ostatních. Sice je to opravdu to, jak naložit se započítáváním příjmu žadatelů, kteří splácejí své dluhy v insolvenci. Opakovaně tady například i ze strany dalších opozičních stran zaznívá, ať se příjmy započítávají až po odečtení insolvenční srážky. Můžeme se bavit, aby ten rozhodný příjem nebyl úplně jenom to, co zbude po odečtení insolvenční srážky, čili ta výrazně nižší část, ale aby například byla ještě k tomu přičtena polovina z insolvenčních srážek. To dávám jako příklad, jak se o tom dá uvažovat, aby nebyla tak velká obava z toho, že ti, kteří sice splácejí dluhy, ale přece jenom je nadělali, tak aby nebyli nějak příliš zvýhodněni.
Nicméně argument, který zaznívá od řady odborníků, je - a je, myslím, zcela pravdivý - že práce se musí vyplácet vždy, a to i pro lidi v oddlužení. Když vezmu příklad, který uvádí třeba PAQ Research, velmi přehledně vysvětluje, proč ten systém nyní lidi od práce odrazuje. Protože se samozřejmě dávky počítají z těch příjmů před srážkami a každé zvýšení čisté mzdy pro člověka, který je v oddlužení a pracuje, znamená, že se mu ale pak třeba ve finále celkové příjmy sníží.
Když to dám na úplně konkrétním nominálním příkladu, i zvýšení čisté mzdy o 10 000 korun, které vede k nárůstu příjmů po insolvenční srážce jenom o 3 300 korun, znamená, že případná státní podpora může být snížena i o 6 000 korun. Čili se ten člověk dostane do minusu, i když se snaží pracovat a vydělat víc, aby i více z těch dluhů splatil, takže výsledek je nevýhodný i pro věřitele. Nemluvě o tom, že je nevýhodný pro nás všechny, pro celou společnost, protože pak jsou nižší daňové odvody.
Co s tím? To je právě opakovaná připomínka, jak navrhnout počítání dávek z nějaké části příjmů po insolvenčních srážkách. Vedlo by to k tomu, aby lidé byli v insolvencích motivováni k navyšování legálních příjmů. Jak říkám, za nás ten princip je, že práce se vždy musí vyplatit a nemusí to být nějak dramatické. Je jasné, že je naprosto v pořádku, aby lidé, kteří jsou v oddlužení, splatili co největší částku dluhů věřitelům, ale alespoň o malý kus je třeba, aby pocítili, když zvýší pracovní úsilí, když dostanou vyšší mzdu. Jinak prostě není realistické, že by vůbec o to navýšení mezd a platů usilovali.
Čili na jednání ministrů bylo právě k téhle problematice insolvencí navrženo svolání pracovní skupiny, která by se tou problematikou exekucí a zejména insolvencí v provazbě na navrženou novou dávku státní sociální podpory zabývala. Tak bych ráda požádala pana ministra o to, aby se to opravdu stalo, případně o informace, v jaké to je fázi. Nezdá se to, ale když i členové NERV zdůrazňují, že právě kvůli tomu, kolik lidí je u nás zadlužených, přichází naše ekonomika o miliardy korun ročně - opravdu jsou to miliardy, klidně 5 miliard korun ročně - tak potřebujeme lidi dostat z dluhových pastí do legální práce. Takže právě i tento moment nastavení dávky může velmi pomoci, aby celý systém nakonec fungoval vyladěně, efektivně a ku prospěchu úplně všech.
Od tohoto principu, že se musí vyplatit pracovat, už se dostávám čistě k poznámkám, které budeme jistě ještě dopodrobna rozebírat i ve druhém čtení, týkajícím se toho, že cenové mapy vycházející z dat MPSV mohou být mírně zkreslené tím, jaké druhy smluv jsou v databázi MPSV, že je potřeba s tím pracovat obezřetně, protože to vypadá, že to je celkově v sumě pod úrovní tržních nájmů, třeba podle dat Ministerstva financí nebo právě Ministerstva pro místní rozvoj. ***
